Ovoce synody

    4. Respektuji přání, které vyjádřilo generální shromáždění biskupského synodu na setkání, kde se uvažovalo o tématu „Zasvěcený život a jeho úloha v církvi a ve světě“. Proto mám v úmyslu vyložit v této apoštolské adhortaci plody synodního jednání (srov. Propositio 1) a ukázat všem věřícím, biskupům, kněžím, jáhnům, osobám zasvěceným, laikům, i všem, kdo chtějí naslouchat, ty podivuhodné věci, které také dnes chce skrze zasvěcený život Pán uskutečňovat.
    Tato synoda, která následuje po synodách věnovaných laikům a kněžím, doplňuje řadu úvah o charakteristických vlastnostech různých životních stavů, které Pán Ježíš chtěl mít ve své církvi. Druhý vatikánský koncil vyzdvihl velkou pravdu o církevním společenství, v němž se všechna obdarování spojují, aby vytvářela Kristovo tělo a tak plnila úlohu církve ve světě. V posledních letech se ukázala nutnost lépe definovat povahu jednotlivých životních stavů, jejich povolání a jejich zvláštní poslání v církvi. Společenství církve neznamená totiž stejnost, ale dar Ducha, který se projevuje skrze rozmanitost milostí a životních stavů. Jednotlivé stavy budou církvi a jejímu dílu tím prospěšnější, čím více budou zachovány a respektovány jejich odlišné vlastnosti. Neboť každý dar Ducha je udělován proto, aby přinesl ovoce pro Pána (srov. sv. František Saleský: lntroductio ad vitam devotam, p. I., c. 3, Oeuvres, t. III, Annecy 1893, s. 19-20), prohluboval bratrství a rozmnožoval dílo.