Činnost Ducha v
různých formách zasvěceného života
5. Není možné nevzpomenout s vděčností
k Duchu svatému na hojnost historických forem
zasvěceného života, které on sám podnítil
a které dosud v církevní struktuře existují –
jako strom obdařený mnoha četnými větvemi (srov.
2. vatikánský koncil, LG 43), který má své
kořeny v evangeliu a v každé době
přináší církvi bohatou úrodu. Jak
obdivuhodné bohatství! Na konci synody jsem se já
sám rozhodl, že je nutné vyzdvihnout tento
stálý prvek v dějinách církve: řadu
zakladatelů a zakladatelek, množství světců a
světic, kteří si zásadním rozhodnutím pro
evangelium vybrali Krista, a to v bratrské službě
především chudým a opuštěným (srov.
Jan Pavel II., kázání při slavné mši sv.
na závěr IX. řádného zasedání
biskupského synodu (29. 10. 1994), 3: AAS 87 (1995), 580).
Zvláště v této službě je zřetelně
patrné, jak zasvěcený život ukazuje jedinečnou
povahu přikázání lásky, totiž
nerozlučné spojení lásky k Bohu s láskou k
bližnímu. Synoda připomněla toto neustálé
dílo Ducha svatého, který v průběhu
staletí rozmnožuje bohatství vyplývající
z poslušnosti vůči evangelijním radám
působením hojných milostí a tím stále
znovu v církvi i ve světě, v čase i prostoru
zpřítomňuje Kristovo tajemství.
|