Stav panenství, poustevníci, vdovy

    7. Je skutečným důvodem k radosti a opravdové naději, že dnes opět, jak se zdá, rozkvétá starobylý stav panen zasvěcených Bohu, jehož existence je v křesťanských společenstvích dosvědčena od dob apoštolů (srov. Propositio 12). Posvěceny biskupem diecéze, vstupují tyto panny do zvláštního svazku s církví a odevzdávají se do její služby, i když zůstávají ve světě. Ať žijí samy nebo ve společenství, jsou jedinečným eschatologickým obrazem nebeské snoubenky a budoucího života, kdy konečně církev bude žít v plnosti lásky ke svému snoubenci Kristu.
    Poustevníci a poustevnice, ať již patří ke starobylým řádům nebo k novým společnostem, nebo podléhají přímo biskupovi, svým vnitřním i vnějším odloučením od světa podávají svědectví o dočasné povaze tohoto života a postem a lítostí vyznávají, že nejen chlebem živ jest člověk, ale Božím slovem (srov. Mt 4, 4). Takový „život na poušti“ je zároveň výzvou ostatním lidem i církevnímu společenství, aby nikdy neztráceli ze zřetele nejvyšší povolání, jímž je neustálé přebývání s Pánem.
    V poslední době se také znovu objevila praxe zasvěcování vdov (srov. CCEO, kán. 570), známá již od časů apoštolů (srov. 1 Tim 5, 5.9-10; 1 Kor 7, 8), a rovněž vdovců. Slibem věčné čistoty jakožto znamením Božího království posvěcují svůj stav, aby se zcela oddali modlitbě a službě církvi.