|
Nové formy
zasvěceného života
12. Věčné mládí
církve se projevuje také dnes: i v posledních
desetiletích, totiž po 2. vatikánském koncilu,
vznikly nové nebo obnovené formy zasvěceného
života. Často jsou to instituty, které jsou podobné
již existujícím, ale rodí se z nových duchovních
a apoštolských podnětů. Jejich životnost musí
být přezkoumána církevní autoritou,
které přísluší provést nezbytná
šetření, aby jednak potvrdila opravdovost inspirace jejich
cílů a jednak zabránila zbytečnému
množení počtu institucí navzájem podobných,
neboť hrozí nebezpečí škodlivého
tříštění na malé skupinky. Jinak se
jedná o jakési počáteční pokusy,
které si v církvi teprve hledají svou totožnost a
čekají, dokud nebudou oficiálně uznány
Apoštolským stolcem, který jediný má
právo vynést konečný úsudek (srov. CIC, kán. 605; CCEO,
kán. 571; Propositio 13).
Tyto nové formy zasvěceného
života, které navazují na formy starší, jsou
svědectvím toho, že výzva k plnému
sebedarování Pánu, ideál apoštolského
společenství a základní charizmata
nepřestávají oslovovat také dnešní dobu,
a jsou zároveň znamením darů Ducha svatého,
které se navzájem doplňují.
Duch svatý si však
neprotiřečí touto novostí. To potvrzuje fakt, že
vznik nových druhů zasvěceného života nevedl k
zániku předchozích. Uprostřed této různosti
mnoha podob mohla být zachována původní jednota
proto, že je zde jedno stejné povolání, aby
totiž každý, kdo hledá dokonalou lásku,
následoval Ježíše čistého, chudého a
poslušného. Toto povolání nacházíme ve
formách již existujících stejně jako v těch,
které vznikají nově.
|