Smysl apoštolské adhortace

    13. Když tu shrnujeme výsledky práce synody, obracíme se touto svou apoštolskou adhortací na celou církev, abychom zprostředkovali nejenom lidem zasvěceného života, ale také pastýřům a věřícím plody tohoto podnětného setkání, v jehož průběhu nepřestával bdít Duch svatý skrze své dary pravdy a lásky.
    V těchto letech obnovy prožíval zasvěcený život, stejně jako i ostatní způsoby života v církvi, obtížné a namáhavé časy. Tato doba byla rovněž plná očekávání, pokusů a plánů na obnovu, směřujících k tomu, aby bylo posíleno vyznávání evangelijních rad. Avšak ve stejné době nechyběly ani pokusy a snahy, jejichž zkušenosti a výsledky nebyly vždy korunovány úspěchem.
    Obtíže však nesmějí vést k malomyslnosti. Je třeba spíše s novou čerstvostí posbírat síly, protože církev potřebuje duchovní a apoštolskou pomoc obnoveného a posíleného zasvěceného života. Touto posynodální adhortací chceme tedy oslovit řeholní komunity a všechny osoby zasvěceného života ve stejném duchu, jakým se vyznačoval list křesťanům v Antiochii z jeruzalémského koncilu, a věříme, že i dnes bude přijat stejně: „Když ho přečetli, velmi se zaradovali nad jeho povzbudivým obsahem“ (Sk 15, 31). A nejen to. Doufáme rovněž, že může rozmnožit radost celého Božího lidu, který když lépe pozná zasvěcený život, bude moci s plným uvědoměním vzdávat díky Bohu za jeho nesmírný dar.
    S upřímnou otevřeností k synodním otcům poslouchali jsme jejich cenné výpovědi a názory, které zazněly během jednání synody, jichž jsme se po celou dobu účastnili. Současně jsme se snažili zprostředkovat celému Božímu lidu systematickou katechezi o zasvěceném životě v církvi. Ukázali jsme v ní zásady, obsažené v dokumentech 2. vatikánského koncilu, který se stal výchozím bodem pro další rozvoj nauky i pro vlastní úvahy synody v celém průběhu jejích intenzívních jednání (srov. Propositiones 3.4.6.7.8.10.13.28.29.30.35.48).
    Přejeme si zajisté, aby děti církve, především pak osoby zasvěceného života, přijaly tuto adhortaci s láskou, modlíme se, aby pokračovalo stále hlubší poznávání jedinečnosti daru zasvěceného života. uskutečňovaného v onom trojím způsobu zasvěcení, společenství a poslání, a aby osoby zasvěceného života, v těsném spojení s církví a jejím učitelským úřadem, odkrývaly nové podněty, které by vycházely duchovním i apoštolským způsobem vstříc rodícím se výzvám.