I. Ke chvále Trojice

Od Otce k Otci: Boží iniciativa

    17. Patření na slávu Pána Ježíše v ikoně proměnění odkrývá osobám zasvěceným především Otce, tvůrce a dárce všeho dobra, který k sobě přitahuje každé své stvoření (srov. Jan 6, 44) jedinečnou láskou a svěřuje mu jedinečný úkol. „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ (Mt 17, 5) Poslušna této výzvy, těsně spojené se silou vnitřní přitažlivosti, povolaná osoba se odevzdává lásce Boha, který ji volá ke své výlučné službě, a cele se zasvěcuje jemu a jeho úmyslu spásy (srov. 1 Kor 7, 32-34).
    V tom spočívá celý význam povolání k zasvěcenému životu: je iniciativou pouze Otce (srov. Jan 15, 16), který očekává od těch, kdo byli vybráni, odpověď (srov. Kongregace pro řeholní a sekulární společnosti, instrukce Essential elements in the Church‘s teaching on Religious Life as applied to Institutes dedicated to works of the apostolate (31. 5. 1983), 5; Ench. Vat., 9, 184). Tento zážitek nezasloužené Boží lásky je tak niterný a silný, ze každá osoba cítí, že musí odpovědět absolutním darováním svého života a tím, že svěří všechno přítomné i budoucí do jeho rukou. Tak je vlastně možné chápat totožnost zasvěcené osoby, podle mínění sv. Tomáše, že totiž vycházíme z absolutního charakteru jejího sebedarování, které může být právem přirovnáno k oběti celopalu (srov. Summa theologiae, I-II, q. 186, a.1.).