|
Eschatologický rozměr
zasvěceného života
26. Otázky apoštolátu jsou dnes
stále naléhavější a roste nebezpečí,
že starost o věci tohoto světa bude lidi stále
více a více pohlcovat. Proto je velmi důležité
obracet pozornost na eschatologickou povahu zasvěceného
života.
„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“
(Mt 6, 21): jediný poklad Krále budí touhu i
očekávání, povzbuzuje k horlivosti i ke
svědectví. V prvotní církvi byl Pánův
druhý příchod očekáván s
větší dychtivostí. Vědomí této
naděje církev po staletí nepřestávala udržovat:
neustále povzbuzovala věřící, aby
neztráceli ze zřetele spásu, která je již velmi
blízko, „neboť tento viditelný svět
pomíjí“ (srov. 1 Kor 7, 31; 1 Petr 1, 3-6 a srov. 2. vatikánský koncil,
LG 42).
V této perspektivě lépe
chápeme význam eschatologického znamení
zasvěceného života. Existuje učení, které
vysvětluje zasvěcený život jako předpověď
budoucího království. Toto učení opakuje i 2.
vatikánský koncil, když prohlašuje:
„Řeholní stav... lépe předem ohlašuje
budoucí zmrtvýchvstání a slávu
nebeského království.“ (Srov. tamtéž, 44.) To
vyjadřuje především slib čistoty, který
vždy tradice chápala jako předpověď budoucího
života, který se tak uskutečňuje již nyní a
proměňuje celého člověka.
Ti, kdo zasvěcují svůj život
Kristu, musí žít touhou po setkání, v
němž by se s ním konečně jednou a navždy
spojili. Zde je počátek oné horoucí touhy, té
dychtivosti „ponořit se zcela do planoucí výhně jeho
lásky, která není ničím jiným než
samotným Duchem svatým“ (Bl. Alžběta od
Nejsvětější Trojice: Le ciel dans la foi. Traité Spirituel, I, 14:
Oeuvres complétes, Paris 1991, s. 106). Toto
očekávání a touha jsou živeny dary, které
Pán štědře rozděluje všem, kdo hledají
to, co pochází shůry (srov. Kol 3, 1).
S pohledem upřeným na Pána si
zasvěcený člověk stále
připomíná: „Vždyť... tady nemáme město
k trvalému pobytu“ (Žid 13, 14), protože „my máme svou
vlast v nebi“ (Flp 3, 20). To jediné je nutno hledat: „Boží
království a jeho spravedlnost“ (Mt 6, 33), a bez
přestání očekávat příchod
Páně.
|