Aktivní
očekávání: práce a bdění
27. „Přijď, Pane Ježíši!“
(Zj 22, 20) Toto očekávání není zdaleka
nečinné. Jakkoli je zaměřeno na budoucí
Království, projevuje se činností a snahou, aby
již nyní bylo Království přítomno skrze
obnovu ducha blahoslavenství, který také v
současné lidské společnosti je schopen probudit
účinnou touhu po spravedlnosti, pokoji, solidaritě a
odpuštění.
Dostatečně to dokládá historie
zasvěceného života, který vždy vydával
nejhojnější plody pro spásu světa. Svými
dary se zasvěcené osoby stávají znamením Ducha
svatého, ukazujícím na novou budoucnost, kterou
osvětluje víra a křesťanská naděje.
Eschatologické zaměření zde přechází
v úkol, aby se Království stále více
vytvářelo již zde a nyní. K oné prosbě
„Přijď, Pane Ježíši!“ přistupuje jiná
výzva: „Přijď království tvé!“ (Mt 6, 10)
Kdo v bdění očekává,
až se naplní Kristova zaslíbení, je schopen
dodávat naději svým bratřím a sestrám,
kteří často naději do budoucnosti ztrácejí
a mají sklony k pesimismu. Jeho naděje se opírá o
Boží příslib, který je obsažen ve
zjeveném Božím slově: lidská historie
směřuje k „novému nebi a nové zemi“ (Zj 21, 1), kde
Pán „setře každou slzu z očí, a nebude už
smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude,
protože co dříve bylo, pominulo“ (Zj 21, 4).
Zasvěcený život stojí ve
službě tomuto konečnému zjevení Boží
slávy, při němž každé tělo uvidí
Boží spásu (srov. Lk 3, 6; Iz 40, 5). Východní
křesťanství podtrhuje tuto skutečnost, jestliže
mnichy nazývá Božími anděly na zemi,
kteří ohlašují obnovu světa v Kristu. Na západě
je mnišství oslavou připomínky a bdění:
připomínky divů, které Bůh učinil, a
bdění, než se konečně naplní naděje.
Hlásání mnišského a kontemplativního
života připomíná neustále lidem, že pouze
tam, kde je Bůh na prvním místě, nachází
lidská existence svůj plný význam i radost,
protože člověk je stvořen pro Boha a je neklidný,
dokud v něm nespočine (srov. sv. Augustin: Confessiones 1, 1: PL 32, 661).
|