|
III. V církvi a pro
církev
„Je dobře, že jsme zde“:
zasvěcený život v tajemství církve
29. Při proměnění
Páně říká Petr jménem apoštolů:
„Je dobře, že jsme zde“ (Mt 17, 4). Sláva Kristova, kterou
poznal, hluboce zasáhla jeho ducha a nitro, avšak neodloučila
ho od ostatních, ale ještě více ho pojí se
společenstvím učedníků, takže říká
„my“. Toto „my“ nás přivádí k zamyšlení
nad úlohou zasvěceného života v tajemství
církve. Teologická úvaha o povaze zasvěceného
života vstoupila v posledních letech na nové cesty,
které vycházejí z učení 2.
vatikánského koncilu. V jeho světle lze pochopit, že
slib evangelijních rad patří neoddělitelně k
životu a svatosti církve (srov. LG 44). Prohlašuje totiž
jasně, že zasvěcený život, od počátku v
církvi přítomný, v ní nikdy nemůže
chybět: je již její neoddělitelnou součástí,
pro ni zcela zásadní a vyjadřující
bytostně její vlastní povahu.
Z toho zřetelně vyplývá,
že slib evangelijních rad je vnitřně spojen s
Kristovým tajemstvím, protože je od něho
uloženým úkolem zpřítomňovat jistým
způsobem ten způsob života, který si on sám
vyvolil, a poukazovat na něj jako na absolutní a
eschatologické dobro. Sám Ježíš, když
některé povolal k tomu, aby všechno opustili a
následovali ho, určil tento způsob života k tomu, aby z
podnětu Ducha svatého pozvolna v průběhu staletí
přecházel v různé mnohotvárné formy zasvěceného
života.
Obraz církve složené pouze z
posvěcených služebníků (kněží) a
laiků neodpovídá záměrům jejího
božského Zakladatele, které můžeme
vyčíst z evangelií a knih Nového zákona.
|