Vzrůst svatosti

    39. Dnes je více než kdy jindy třeba, aby zasvěcené osoby obnovovaly úsilí o svatost, aby tak byla podporována a posilována touha každého křesťana po dokonalosti. „Je nutné, aby se v každém věřícím vzbudila silná touha po svatosti, vroucí přání obrátit se a obnovit se v nitru, a přitom se prohlubovala potřeba opravdovější modlitby a porozumění pro bližního, zvláště toho nejpotřebnějšího.“ (Jan Pavel II., apoštolský list Tertio millennio adveniente (10. 11. 1994), 42: AAS 87 (1995), 32.)
    Čím hlouběji zasvěcené osoby prožívají své přátelství s Bohem, tím více se uschopňují k tomu, aby svým bratřím a sestrám přinášely duchovní pomoc prostřednictvím např. škol modlitby, exercicií a duchovních obnov, dnů mlčení, přednášek a duchovního vedení. To umožňuje lidem růst v modlitbě, aby tak byli schopni lépe rozeznávat Boží vůli a sami se dávat do služeb velkodušných, ba často hrdinských záměrů, které od nich vyžaduje víra. A tak osoby zasvěcené „povahou svého bytí a života se začleňují do dynamismu celé církve, zaměřené k absolutnu, jímž je Bůh, a povolané ke svatosti. Řeholníci vydávají svědectví o této její svatosti“ (Pavel VI., apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi (8. 12. 1975), 69: AAS 68 (1976), 58). Protože však všichni jsou povoláni ke svatosti, musí především ti, jejichž úkolem je svatost už ze samé podstaty jejich životní volby, k ní více podněcovat a povzbuzovat i všechny ostatní.