|
I. Trvalé hodnoty
Podle obrazu Trojice
41. Během svého pozemského
života Pán Ježíš povolal ty, které
chtěl, aby byli v jeho blízkosti a učili se podle jeho
příkladu žít pro Otce a pro poslání,
které od něho přijali (Mk 3, 13-15). Tak sám
vytvořil jakousi novou rodinu, do níž v průběhu
staletí měli pak vstupovat všichni, kdo byli odhodláni
„plnit vůli Otce“ (srov. Mk 3, 32-35). Po Pánově
nanebevstoupení dar Ducha způsobil, že kolem
apoštolů vzniklo bratrské společenství
lidí, kteří chválili Boha v hluboce
prožívané jednotě (srov. Sk 2, 42-47; 4, 32-35).
Život tohoto společenství a ještě spíše
zážitek těsné blízkosti Krista, kterou
zakoušelo dvanáct apoštolů, byl příkladem,
který církev napodobovala, když se chtěla vrátit
k prvotnímu nadšení a s obnovenou evangelijní silou
znovu vstoupit na svou cestu dějinami (srov. PC 15; sv. Augustin, Regula ad servos Dei, 1,
1: PL 32, 1372).
Ve skutečnosti je církev ve své
podstatě tajemstvím společenství, je to „lid sjednocený
působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého“ (sv.
Cyprián, De oratione Domivica, 23: PL 4, 553; srov. 2.
vatikánský koncil, LG 4). Bratrský život chce
potvrdit hloubku a bohatství tohoto tajemství tím, že
vytváří určitý lidský prostor pro
přebývání Trojice, která tak v
dějinách rozděluje dary společenství
tří božských osob. V životě církve je
mnoho způsobů a forem, v nichž se toto bratrské společenství
projevuje. Zasvěcenému životu se po zásluze
přičítá, že účinně pracuje na
tom, aby požadavek bratrství byl v církvi živě
pociťován jako vyznání Trojice.
Rozvíjením bratrské lásky v životě
společenství v každé jeho formě zřetelně
ukazuje, že účast na trinitárním
společenství může měnit lidské vztahy a
vytvořit nový druh solidarity. Tímto způsobem lidem
ukazuje jednak krásu bratrského společenství, jednak
cesty, které konkrétně k němu vedou. Neboť
zasvěcené osoby žijí „pro Boha“ a „z Boha“, a proto
mohou svědčit o moci lásky a smíření
přemáhající protikladné a
rozdělující síly, které ovládají
srdce člověka i mezilidské vztahy.
|