Podle vzoru společenství apoštolů

    45. Bratrský život má rozhodující úlohu na cestě duchovního rozvoje zasvěcených osob, protože napomáhá jak jejich neustálé obnově, tak plné realizaci jejich poslání ve světě. To vyplývá z teologických důvodů, které tvoří jeho základ, a plně to potvrzuje i vlastní zkušenost. Proto vybízíme zasvěcené muže i ženy, aby bratrský život pečlivě rozvíjeli, podle příkladu prvních křesťanů v Jeruzalémě, kteří setrvávali v apoštolském učení, ve společné modlitbě, v přijímání eucharistie a ve sdílení majetků hmotných i duchovních (srov. Sk 2, 42-47). Řeholníky i řeholnice jakož i členy společenství apoštolského života velmi povzbuzujeme, aby prožívali vzájemnou lásku bez podmínek, aby ji projevovali podle charakteru svého vlastního institutu, aby se tak každé společenství stalo zřetelným znamením nového Jeruzaléma, který je „Boží stan mezi lidmi“ (Zj 21, 2-3).
    Celá církev totiž chová velkou důvěru ve svědectví společenství naplněných „radostí a Duchem svatým“ (Sk 13, 52). Touží sama po celém světě ukazovat příklady společenství, v nichž vzájemná podřízenost pomáhá překonávat samotu, sdílení podněcuje ve všech vědomí zodpovědnosti, odpuštění uzdravuje rány a v každém jednotlivci se posiluje touha po jednotě. V takových společenstvích podstata charizmatu radí, jak používat síly, podporuje věrnost a apoštolskou práci všech směřuje k jednomu úkolu. Aby dnešním lidem mohla ukázat svou pravou tvář, potřebuje církev bratrská společenství tohoto druhu, která už pouze svou existencí jsou přínosem pro novou evangelizaci, protože konkrétně ukazují plody „nového přikázání“.