|
Společenství mezi
různými společnostmi
52. Pocit církevního
společenství podporuje a zdůrazňuje také
bratrský duchovní vztah a vzájemnou spolupráci mezi
různými společnostmi zasvěceného života a
společnostmi života apoštolského. Totiž osoby,
které jsou spojeny společným úkolem
následování Krista a oživovány stejným
Duchem, musí nutně, tak jako ratolesti jednoho vinného
kmene, viditelně projevovat plnost evangelijní lásky.
Majíce na paměti duchovní přátelství,
které na zemi tak často spojovalo mnohé zakladatele a
zakladatelky, jsou tato společenství, třebaže
zůstávají věrna svým charizmatům, vedena k
tomu, aby byla znamením dokonalého bratrství, které
v jejich každodenním úkolu svědectví pro
evangelium bude povzbuzením pro ostatní části
církve.
Slova sv. Bernarda o různých řeholních
řádech jsou aktuální i v dnešní
době: „Chválím všechny... s jedním
řádem jsem spojen prací, s ostatními láskou.
Všichni se navzájem potřebujeme: láska pak
působí, že nejsem ochuzen o plody těch, jejichž
nejsem členem... a není divu, jestliže v tomto
vyhnanství, v církvi dosud putující, je
takováto zvláštní pluralita, která je
zároveň jednotou... a jako tam jsou pro nás připraveny
mnohé příbytky v jednom domě, tak zde jsou mnohé
řády v jedné církvi. Zde jsou rozdíly v
milostech, tam budou rozdíly ve slávě... avšak jednota,
která je zde i tam, spočívá v tom, že je jedna
láska.“ (Apologia
ad Gulielmum Sancti Theodorici, IV, 8: PL 182, 903–904.)
|