Prostředky spolupráce

    53. K vytváření církevního společenství mohou mnoho přispět konference vyšších řeholních představených a konference sekulárních společností. Druhý vatikánský koncil (srov. 2. vatikánský koncil, PC 23) potvrdil a následující dokumenty (srov. Mutuae relationes, 21, 61: AAS 70 (1978), 486. 503–504; CIC, kán. 708–709) propracovaly skutečnost, že tyto společnosti si především kladou za cíl, aby se zasvěcený život rozvíjel jako nezbytná součást celkového díla církve.
    Jejich prostřednictvím společnosti projevují své vzájemné společenství a hledají způsoby jeho upevnění, když přitom dbají, aby bylo zachováno správné chápání rozličných vlastních charizmat, v nichž se odráží tajemství církve a mnohotvárná Boží moudrost (srov. 2. vatikánský koncil, PC 1; LG 46). Vybízíme společnosti zasvěceného života, aby se k plnění úkolů spojovaly, především v těch zemích, kde díky různým těžkostem je velké pokušení zavírat se do sebe, ke škodě samotného zasvěceného života i církve. Naopak je třeba si navzájem pomáhat při hledání Božího úradku v dnešním historicky obtížném období, aby tak společnosti lépe nacházely odpovídající vhodné apoštolské aktivity (2. vatikánský koncil, GS 4). S tímto pohledem na společenství otevřené výzvám naší doby řeholní představení „ve spolupráci s biskupy“ usilují o to, „aby využívali práce nejlepších spolupracovníků jednotlivých společností a vytvářeli příležitosti, kde by se nejen překonávaly eventuální existující hranice, ale také posilovaly způsoby vhodného rozvoje zasvěceného života“ (Jan Pavel II., Poselství XIV. shromáždění řeholních konferencí v Brazílii (11. 7. 1986): Insegnamenti IX/2 (1986), 237; srov. Propositio 31).
    Vyzýváme konference vyšších řeholních představených a sekulárních společností, aby byly v trvalém a pevném kontaktu s Kongregací pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života, což bude znamením jejich společenství s Apoštolským stolcem. Ať také mají aktivní a důvěryplný vztah k biskupským konferencím vlastních zemí. V souladu s dokumentem Mutuae relationes (Vzájemné vztahy) je vhodné, aby tento vztah byl stálý, což v budoucnosti umožní, aby záměry, které se vyskytnou, mohly být neustále a průběžně koordinovány. Jestliže toto vše bude vytrvale uskutečňováno a přitom bude věrně zachováván duch magisteria i jeho předpisy, instituce spolupráce a společenství se stanou prospěšnými a zároveň se zamezí chybným interpretacím a neshodám jak teoretickým tak praktickým (srov. Mutuae relationes, 63.65: AAS 70 (1978), 504–505); tak bude nejen vzrůstat společenství mezi společnostmi zasvěceného života a biskupy, ale následně se projeví také rozvoj misijního díla i v jednotlivých místních církvích.