Cíle
počáteční formace
65. Zvláštní pozornost věnovalo
shromáždění synody formaci těch, kdo se
chtějí zasvětit Bohu (srov. Propositio 49, A). Tato formační
cesta směřuje především k tomu, aby se
člověk připravoval k celkovému zasvěcení se
Bohu skrze následování Krista ve službě jeho
poslání. „Kladná“ odpověď na Pánovo
volání a vědomé osobní přijetí
dynamického rozvoje povolání tvoří
nezcizitelnou součást odpovědi každého
povolaného jednotlivce, který má otevírat prostor
svého života působení Ducha svatého a s
otevřenou duší vstoupit do formačního procesu,
přijímaje s důvěrou pomoc, kterou mu Pán i
církev poskytují (srov. Kongregace pro společnosti
zasvěceného života a společnosti apoštolského
života, instrukce Potissimum institutioni (2. 2. 1990), 29: AAS 82 (1990),
493).
Proto musí formace vstupovat hlouběji do
nitra osoby, tak aby jednotlivé projevy jejích postojů i
chování, a to nejen ve významných okamžicích
života, ale i v běžných denních situacích,
vyjadřovaly její celkovou, úplnou a radostnou
přináležitost Bohu (srov. Propositio 49, B). Protože
však cílem zasvěceného života je
připodobnění se Pánu Ježíši a jeho
celkovému sebeobětování (srov. Kongregace pro řeholní a
sekulární společnosti, instrukce Essential elements in the
Church‘s teaching as applied to lnstitutes dedicated to works of the apostolate
(31. 5. 1983), 45: Ench. Vat.
9, 229), formace se chce zaměřit především na toto.
Má to být tedy cesta postupného dosahování
postoje Krista ve vztahu k Otci.
Jestliže pak toto je cílem
zasvěceného života, tedy proces, který k němu
vede, musí přijmout a zdůraznit především
jistý rys úplnosti. Musí být formována
celá osobnost (srov. CIC, kán. 607 § 1) ve všech
svých individuálních rysech, jak chování,
tak smýšlení. Protože však formace je
zaměřena na proměnu celé osobnosti, je jasné,
že úkol formace nikdy nekončí. Až do konce
života musí být zasvěceným osobám
dána možnost prohlubovat své spojení s charizmatem a
posláním vlastního institutu.
Aby mohla být formace všeobecná a
úplná, má se týkat všech oblastí
křesťanského i zasvěceného života. Je tedy
nutno zabezpečit výchovu osobní, kulturní,
duchovní i pastorační a zaměřit ji tak, aby
její rozmanité aspekty byly navzájem vhodně
propojeny. Počáteční formace, která je
jakýmsi pozvolným procesem, orientovaným na
postupné dosažení zralosti ve všech oblastech – tedy od
psychologické a duchovní až po teologickou a
pastorační – musí mít k dispozici dosti široký
časový úsek, který tam, kde se jedná o
povolání ke kněžství, se shoduje s
předepsaným studijním programem, který
tvoří součást širšího
formačního plánu.
|