|
Úloha učitelů a
učitelek
66. Bůh Otec, skrze Krista a ustavičný
dar Ducha, je sám nejlepším učitelem
každého, kdo se mu zasvěcuje. Avšak toto své
dílo koná skrze lidské nástroje, když
totiž do blízkostí toho, koho si volá, staví
některé starší bratry a sestry. Formace znamená
tedy spoluúčast na působení samotného Otce,
který skrze Ducha svatého v srdcích mladých
lidí vytváří vědomí a postoj Syna. Proto
formátoři a formátorky mají být osoby,
které mají zkušenosti na cestě hledání
Boha, aby mohly ostatní na této cestě doprovázet.
Zatímco stále horlivě sledují působení
Boží lásky, mají umět poukázat
také na skryté překážky a
především ukazovat krásu
následování Pána a hodnotu charizmatu, v
němž se toto následování uskutečňuje.
Se světlem duchovní moudrosti ať spojují lidské
prostředky, aby napomáhaly při rozpoznání
povolání a při utváření nového
člověka, který má být skutečně
svobodný. Hlavním nástrojem formace je soukromý
rozhovor, který má být veden ve vhodném čase a
vhodným způsobem, protože je to nezbytná a
ověřená účinná praxe.
Ve vztahu k těmto velmi
závažným úkolům jeví se jako
nesmírně potřebná formace vhodných
vychovatelů, kteří při své formační
péči mají působit ve shodě s životem
celé církve. Je vhodné, aby vznikala centra pro
vzdělávání formátorů,
zvláště tam, kde jsou dány vztahy s kulturou, v
níž potom každý jednotlivec bude plnit své
pastorační poslání. V tomto formačním
úkolu ať instituty, které vznikly dříve, jsou
nápomocny institutům založeným nedávno, tím,
že dají k dispozici některé ze svých
nejlepších členů (srov. Propositio 50).
|