Formace ve společenství
a apoštolská formace
67. Protože součástí formace je nutně
také vztah ke společenství, je v společnostech
zasvěceného života i ve společnostech
apoštolského života jejím prvním místem
samo společenství. V něm je možné
zároveň poznávat radosti i obtíže
společného života. V bratrském společenství
se každý učí žít pospolu s tím, koho
Bůh postavil vedle něho, a přijímat stejně jeho
kladné vlastnosti, jako i odlišnosti a jeho limity. Učí
se především sdílet s ostatními dary,
které on sám přijal, ale jsou určeny pro
budování všech, protože „ty projevy Ducha jsou
dány každému, aby mohl být užitečný“
(1 Kor 12, 7) (srov. Kongregace pro společnosti zasvěceného
života a společnosti apoštolského života, instrukce
La vita fraterna, 32-33: Cittá del Vaticano 1994, s. 39-42).
Současně má život ve společenství od
prvního okamžiku formace ukazovat hluboký misijní
aspekt zasvěcení. Proto v době počáteční
formace v společnostech zasvěceného života je
vhodné, aby vychovatelé i vychovatelky poskytovali praktické
příklady činnosti, v níž by se
prostřednictvím dialogu s okolní kulturou realizovaly
apoštolské záměry, dosvědčovala schopnost
přizpůsobit se podmínkám a iniciativní aktivita.
Jestliže na jedné straně velmi záleží na
tom, aby si zasvěcená osoba postupně osvojovala
evangelijní myšlení, aby tak byla schopna rozlišovat,
co je dobré a co nikoliv, a to jak ve své vlastní
kultuře, tak v té, do které ji posléze její
činnost zavede, na druhé straně je nutné, aby se
učila nesnadnému umění života v jednotě, vzájemného
prolínání lásky k Bohu s láskou k
bratřím a sestrám, a přitom aby zažívala
zkušenost, že modlitba je duší apoštolátu, a
naopak apoštolát povzbuzuje a oživuje modlitbu.
|