Stálá formace

    69. Stálá formace u společností apoštolského života i života kontemplativního vychází z vnitřní podstaty řeholního zasvěcení. Jak bylo řečeno výše, formační proces není vyhrazen pouze pro první část života, protože díky svým lidským omezením si osoba zasvěcená nikdy nemůže myslet, že již dosáhla zralosti onoho nového člověka, který za všech životních okolností v nitru prožívá ztotožnění s Kristem. Počáteční formace proto musí být spojena s formací stálou, která bude člověka utvářet v každém dni jeho života (srov. Propositio 51).
    Je tedy velmi důležité, aby každý institut vyjádřil v rámci svého ratio institutionis co nejpřesněji a velmi uspořádaně svůj záměr trvalé formace, jejímž hlavním cílem je provázet jednotlivé zasvěcené osoby během celého jejich života. Nikdo totiž nemůže přestat usilovat o svůj lidský i duchovní růst; rovněž se nikdo nemůže spolehnout sám na sebe a sám svůj vlastní život usměrňovat. V žádném období života se nemůže člověk domnívat, že má takovou jistotu a horlivost, že není třeba zvláště pečovat o věrnost ve víře, tak jako není žádný lidský věk, v němž bychom si mohli myslet, že člověk již dosáhl lidské zralosti.