Ve
službě Bohu a člověku
73. Zasvěcený život má
také prorocký úkol připomínat Boží
záměr s lidmi a naplňovat ho, v souladu s tím, jak je
zvěstován v Písmu svatém a jak je patrný
při pečlivém zkoumání znamení
prozíravé Boží činnosti v celé
lidské historii. Je to
záměr zachovat a znovu získat lidský rod (srov. Kol
2, 20-22). Aby náležitě plnily tento úkol, musí
zasvěcené osoby prožít hlubokou zkušenost s Bohem,
uvědomit si výzvy své doby a pochopit s pomocí Ducha
svatého a jeho daru rozlišování jejich skrytý
teologický význam. Ve skutečnosti se za historickými
událostmi často skrývá Boží výzva,
aby lidé jednali náležitě a ve shodě s jeho záměry
také v událostech naší doby (srov. Propositio 35, A).
Rozpoznávání znamení doby
se musí dít, jak zdůraznil 2. vatikánský
koncil, ve světle evangelia, aby bylo možné „odpovídat
na věčné otázky, které si lidé kladou:
jaký je smysl přítomného a budoucího
života a jaký je jejich vzájemný vztah“ (GS 4). K
tomu je nezbytné otevřít duši vnitřním
radám Ducha, který volá k hlubšímu
pochopení záměrů prozřetelnosti. Duch sám
vyzývá zasvěcený život, aby vytvářel
nové odpovědi na otázky dnešního světa.
Jsou to Boží výzvy, které jsou schopny
věrně přijmout jenom duše zvyklé hledat ve všem
Boží vůli. Pak budou také schopny rozhodně je
převádět do konkrétních činů,
které jsou v souladu s jejich prvotním charizmatem a
zároveň s požadavky daných historických
okolností.
Někdy se zdá, že tyto
četné otázky a problémy znamenají pro
zasvěcený život jisté nebezpečí a
ohrožení. Přesto zasvěcené osoby nemohou jednat
jinak, než že věnují své myšlenky a modlitby
potřebám celého světa, přičemž
zároveň horlivě pracují v oblastech
naznačených v zakladatelském charizmatu. Je
zřejmé, že jejich duše oddaná Bohu musí
být řízena nadpřirozeným úsudkem,
schopným rozlišit to, co je z Ducha, od věcí
opačných (srov. Gal 5, 16-17.22; 1 Jan 4, 6). Zároveň
si díky své věrnosti řeholi a konstitucím
zachovávají plné společenství s
církví (srov. 2. vatikánský koncil, LG 12).
Tímto způsobem zasvěcený život
nejen že bude číst znamení času, ale
přispěje také k vypracování a
uskutečňování plánů nové
evangelizace v situaci dnešní doby, v oné jistotě
víry, že Duch svatý může dát vhodné
odpovědi i na ty nejobtížnější otázky.
I zde bude prospěšné řídit se tím, co
vždy zdůrazňovaly vynikající autority v oblasti
apoštolské činnosti: je třeba důvěřovat v
Boha, jako by vše záleželo jen na něm, a
současně pracovat s největším úsilím
tak, jako by vše záviselo jen na nás.
|