Velké výzvy pro zasvěcený život

    87. Prorocký úkol zasvěceného života je dán třemi zvláštními výzvami, adresovanými samotné církvi: jsou to úkoly trvalé, které jsou však naší současnou společností předkládány v nových a možná i náročnějších formách, a to téměř ve všech oblastech světa. Dotýkají se přímo evangelijních rad chudoby, čistoty a poslušnosti, a proto církev vyzývá zasvěcené osoby – společně i jednotlivě –, aby ukazovaly v plném světle jejich hluboký antropologický význam a vydávaly o něm svědectví. Volba života podle těchto evangelijních rad nikterak neumenšuje hodnoty všeobecně lidské, ale naopak, stává se jakousi jejich transformací. Evangelijní rady nemají být chápány jako popření hodnot spojených s plozením potomstva, zákonitou touhou po materiálním vlastnictví nebo svobodným rozhodováním o sobě. Tyto sklony, které jsou přirozené, jsou samy o sobě dobré. Avšak lidská přirozenost, protože je zraněná prvotním hříchem, je vystavena nebezpečí, že by je zneužívala způsobem, který jde mimo stanovené normy. Slib čistoty, chudoby a poslušnosti je napomenutím, abychom nepodceňovali rány způsobené prvotním hříchem, podtrhuje hodnotu stvořených dober a zdůrazňuje jejich pomíjivost, když poukazuje na Boha jako na dobro absolutní. Tak tedy ti, kdo žijí podle evangelijních rad, i když usilují o vlastní dokonalost, přece vykonávají zároveň jakousi „duchovní péči“ o lidský rod, když odmítají uctívání stvořených věcí jako model a živého Boha činí jistým způsobem viditelným. Zasvěcený život je tedy požehnáním pro život lidí i pro život církve, zvláště v těžkých dobách.