Evangelijní chudoba ve
službě chudým
90. Ve skutečnosti evangelijní chudoba je
hodnotou sama o sobě, ne pouze službou chudým, protože
napodobováním Krista chudého směřuje k
prvnímu ze všech blahoslavenství (srov. Propositio 18, A).
Jejím základním úkolem je vydávat
svědectví o tom, že Bůh je opravdovým
bohatstvím lidského srdce. Proto se zcela staví proti
kultu mamonu a stává se prorockou výzvou
tváří v tvář společnosti, která se v
tolika bohatších částech světa vystavuje
nebezpečí, že ztratí smysl pro míru a
vlastní význam věcí. Z toho důvodu dnes
ještě více než předtím je tato výzva
vnímána těmi, kteří chápou, že
bohatství a zásoby tohoto světa jsou omezené,
volají po ochraně stvořených věcí,
vybízejí ke snížení konzumace,
zachování střídmosti a omezení
bezuzdných a egoistických choutek jednotlivců.
Od zasvěcených osob je tedy
požadováno obnovené a odhodlané evangelijní
svědectví odříkání a
střídmosti v rámci bratrského života,
který je prodchnut zásadami prostoty a pohostinnosti, aby tak
mohly být příkladem všem těm, kteří
zůstávají lhostejní k potřebám
bližních. Toto svědectví bude zajisté
doprovázeno zvláštní láskou k chudým a
vyjádřeno konkrétně sdílením
životních podmínek, v nichž žijí ti
nejopuštěnější. Je nemálo komunit, které
žijí a pracují mezi chudáky a vyděděnci,
žijí jejich životem a snášejí s nimi jejich
bolesti, nebezpečí a těžkosti.
Do historie se nezapomenutelně zapsaly skutky
evangelijní solidarity a hrdinského
sebeobětování zasvěcených osob,
zvláště v událostech posledních let,
které přinesly do světa hluboké přeměny, ale
zároveň i velká bezpráví, naděje a
zklamání, skvělá vítězství i smutné
porážky.
Neméně skvělé stránky
byly napsány a jsou stále psány těmi
nesčetnými zasvěcenými osobami, které
tráví svůj život zcela „ve skrytosti... s Kristem v
Bohu“ (Kol 3,3), pro spásu světa ve znamení
nezištné práce a obětování
vlastního života, na místech málo
známých a proto také málo chválených.
V těchto mnohotvárných formách, které se mezi
sebou navzájem doplňují, má zasvěcený
život plnou účast na chudobě svého Pána a
plní svůj vlastní úkol na tajemství jeho
spasitelného vtělení a vykupitelské smrti (srov. PC
13).
|