Spiritualita jako odpověď těm, kdo hledají posvátné (sacrum) a touží po Bohu

    103. Všichni muži a ženy, kteří si vybírají zasvěcený život, se ze samé povahy této své volby stávají zvláštními činiteli v onom hledání Boha, které od samého počátku zneklidňuje srdce člověka a přivádí ho k různým formám askeze a spirituality. Na mnoha místech se dnes toto hledání projevuje výrazněji jakožto odpověď na projevy kultury, která, pokud jej přímo neodmítá, alespoň se snaží snížit význam náboženského rozměru lidského života.
    Zasvěcené osoby, které plní dobrovolně přijaté závazky v plné shodě s jejich obsahem, mohou dát svým vrstevníkům odpověď na jejich hledání a osvobodit je od řešení, jaká například předkládají různé sekty, která jsou zcela mylná a často popírají Kristovo spasitelné vtělení (srov. 1 Jan 4,2-3). Když praktikují jako jednotlivci i v komunitě askezi, která očišťuje a proměňuje celý život, vydávají zasvěcené osoby svědectví o pravém hledání Boha, které je opakem egocentrismu a smyslovosti, a napomínají, aby nebylo zaměňováno se skrytým hledáním sebe sama nebo s útěkem do gnóze. Každá zasvěcená osoba je povinna rozvíjet v sobě vnitřního člověka, který se nevzdává svého úkolu v dějinách a neuzavírá se do sebe. Vytrvává v poslušném naslouchání Božímu slovu, jehož strážcem i interpretem je církev, a ukazuje, že v Kristu, kterého miluje nade vše, a v tajemství nejsvětější Trojice je předmět nejhlubší touhy lidského srdce a cíl každého náboženského hledání, upřímně otevřeného transcendenci.
    Proto je povinností zasvěcených osob, aby ochotně nabízely přijetí a duchovní vedení těm, kdo se na ně obracejí (srov. Propositio 47), protože žízní po Bohu a touží dosáhnout v životě naplnění toho, k čemu je vede víra.