Apoštolský řeholní život

    9. V západním světě vyrostly v průběhu věků mnohé jiné společnosti řeholního života, v nichž nesčetní lidé, kteří se odřekli světa, veřejným slibem zachovávání evangelijních rad se zcela odevzdali Bohu, ve shodě s určitým zvláštním charizmatem a v rámci trvalé formy společného života (srov. Propositio 4), aby tak různými způsoby vykonávali apoštolskou službu Božímu lidu. Jsou to rozličné rodiny řeholních kanovníků, žebravých řádů, řeholních kněží a rovněž řeholníků a řeholnic, členů kongregací, určených pro dílo apoštolské a misijní a pro mnoho jiných dalších činností, které probudila k životu křesťanská láska.
    Pozoruhodně rozmanité je svědectví, v němž se jako v zrcadle odrážejí četné dary, udělené Bohem zakladatelům a zakladatelkám, kteří poslušni výzvy Ducha svatého dokázali pochopit znamení doby a s osvícenou myslí odpovídat na její nově vznikající potřeby. V jejich stopách šli další, kteří se snažili slovem i skutkem uvádět evangelium do svého života, a tak i ve své době zpřítomňovat živého Ježíše, který je nejdokonalejší Otcův zasvěcený (řeholník) i apoštol. Proto je nezbytné, aby řeholníci a řeholnice v každé době nacházeli svůj vzor v Ježíši Kristu a svou modlitbou oživovali hluboké vnitřní společenství s ním (srov. Flp 2, 5-11), aby celý jejich život byl proniknut apoštolským duchem a celá jejich apoštolská činnost kontemplací (srov. Propositio 7).