|
Evangelijní rady – dar
Trojice
20. Evangelijní rady jsou
především darem nejsvětější Trojice.
Zasvěcený život je zvěstováním toho, co
Bůh činí ze své lásky, dobroty a krásy.
Neboť „řeholní stav... jedinečným způsobem
ukazuje nadřazenost Božího království nade
všechny pozemské hodnoty a jeho nejvyšší
požadavky. Mimoto všem lidem ukazuje velkou sílu
kralujícího Krista a nekonečnou moc Ducha svatého,
která podivuhodně působí v církvi“ (2.
vatikánský koncil, LG 44).
První povinností zasvěceného
života je zviditelňování obdivuhodných
věcí, které v křehké přirozenosti
povolaných lidí koná Bůh. Nikoli slovy, ale
výmluvným svědectvím proměněného
života hovoří ty obdivuhodné úkazy milosti,
které Bůh působí v těch, které on miluje a
kteří mu k úžasu lidí odpovídají
tím, že je hlásají. Pokud se zasvěcená
osoba nechá vést Duchem až k vrcholu dokonalosti,
může zvolat: „Vidím krásu a spatřuji jas,
záři tvé lásky zvěstuji a v nadšení
hledím na toto nevýslovné světlo. Nořím
se do své mysli a uvažuji o sobě: vidím, jaký
jsem byl a čím jsem se stal. Ó, věc podivuhodná!
Sám před sebou jsem ve strachu a jat uctivou bázní,
jako bych stál před tebou. Nevím, co mám dělat,
tak plný obav, jaké místo zaujmout, k čemu se
přiblížit, kde umístit tyto údy, které
náleží tobě, k jaké činnosti, k
jakým skutkům je mám určit, tyto podivuhodné a
božské údy, které mě uvádějí
v úžas.“ (Simeon Novus Theologus, Hymni, II, vv. 19-27: SCh 156,
178-179.) Tak se stává zasvěcený život jednou z
těch stop, které zanechává Trojice v
dějinách, aby lidé mohli poznávat úchvatnou
sílu Boží krásy a touhu po ní.
|