|
Vzájemné vztahy mezi
různými stavy křesťanského života
31. Církevní
život se podle záměru Pána Ježíše
uskutečňuje v různých podobách, mezi nimiž
existují rozmanité vzájemné vztahy. U těch se nyní chceme na
chvíli zastavit.
Pro své znovuzrození v Kristu mají
všichni věřící podíl na jedné
společné důstojnosti: jsou všichni povoláni ke
svatosti. Všichni přidávají svůj díl ke
stavbě jednoho Kristova těla, každý podle svého
vlastního povolání a podle daru, který přijal
od Ducha svatého (srov. Řím 12, 3-8 a 2.
vatikánský koncil, LG 32; CIC, kán. 208; CCEO, kán.
11). Stejná důstojnost všech údů církve je
dílem Ducha svatého, opírá se o svátost
křtu a biřmování a je živena eucharistií. A
dílem Ducha je zároveň i mnohotvárnost. On totiž
buduje církev jako uspořádané
společenství rozmanitých povolání, charizmat a
služeb (srov. 2. vatikánský koncil, AG 4; LG 4.12.13; GS 32;
AA 3; Jan Pavel II., posynodní apoštolský list
Christifideles laici (30. 12. 1988), 20-21: AAS 81 (1989), 425-428; Kongregace
pro nauku víry, list biskupům katolické církve o
některých aspektech církve jako společenství
Communionis notio (28. 5. 1992), 15: AAS 85 (1993), 847).
Povolání k laickému životu,
ke svátostnému kněžství a k
zasvěcenému životu mohou sloužit jako
příklady toho, že jednotlivá povolání,
každé stejným a přece jiným způsobem,
ať na ně pohlížíme jednotlivě nebo
společně, všechna pocházejí z jednoho zdroje,
totiž z bohatství daru Božího. Slouží si
mezi sebou navzájem a tak napomáhají růstu Kristova
těla v dějinách a jeho zvláštního
poslání mezi lidmi. Svátostí křtu a
biřmování jsou všichni v církvi
posvěcováni, avšak svátostné
kněžství a zasvěcený život
vyžadují odlišné povolání a
zvláštní formu zasvěcení pro
speciální dílo.
Pro úkol laiků,
vyplývající z jejich vlastního
povolání „hledat království Boží
tím, že se zabývají časnými věcmi a
upravují je podle Boha“ (2. vatikánský koncil, LG 31),
postačuje zasvěcení křtu a biřmování,
které je společné všem údům
Božího lidu. Kromě tohoto základního
zasvěcení všichni služebníci
kněžství při svěcení přijímají
poslání, aby pokračovali v apoštolské
službě. Osoby zasvěcené, které se
vydávají na cestu evangelijních rad,
dostávají nové a zvláštní
zasvěcení, které, ačkoliv není
svátostné, přivádí je k tomu, aby v
celibátu, chudobě a poslušnosti uskutečňovali tu formu
života, kterou sám Ježíš žil a svým
učedníkům ji doporučil. Všechny tyto druhy
života ukazují jediné Kristovo tajemství,
každý z nich však má zvláštní, i
když ne výlučný, charakteristický rys: laici
světskost, pastýři služebnost, osoby
zasvěcené jedinečnou podobnost s Kristem čistým,
chudým a poslušným.
|