|
Zvláštní hodnota
života zasvěceného
32. V tomto harmonicky sladěném součtu
darů je každému ze základních
životních stavů určeno, aby ukazoval – každý
ve svém oboru – tu či onu tvář Kristova
tajemství. Jestliže tedy při hlásání
evangelia v oblasti světské má zvláštní
poslání život laiků, pak uvnitř církevního
společenství vykonávají nezastupitelnou službu
ti, kdo jsou ustanoveni jako kněží, zvláště
pak biskupové. Ti jsou vázáni povinností, aby vedli
lid Boží hlásáním slova,
udělováním svátostí a tím, že
vykonávají posvátnou moc k užitku celého
církevního společenství, které je
řádně ustanovené a uspořádané podle
řádu hierarchie (srov. tamtéž, 12; Jan Pavel II.,
posynodní apoštolský list Christifideles laici 20-21: ed.
cit., 425-128).
V oblasti projevování svatosti
církve objektivně je třeba přiznat prvenství
životu zasvěcenému, který vlastně zrcadlí
obraz života samotného Krista. Proto se právě v
něm nejhojněji ukazují evangelijní hodnoty a
plněji zde vystupuje záměr církve, kterým je
svatost lidské společnosti. Zasvěcený život
hlásá a jistým způsobem již i
předjímá ten budoucí čas, v němž bude
dosažena plnost nebeského království, které je
již nyní tajuplně v zárodku a v tajemství
přítomno (srov. 2. vatikánský koncil, LG 5) a kde ti,
kdo budou mít účast na zmrtvýchvstání,
se již nebudou vdávat ani ženit, ale budou podobni Božím
andělům (srov. Mt 22, 30).
Jistě nesmírná cena dokonalé
čistoty pro Boží království (srov. koncil
tridentský, sess. XXIV,
can. 10: DS 1810; Pius XII., encyklika Sacra virginitas (25. 3. 1954): AAS 46
(1954), 176), plným právem chápaná jako
„brána“ (srov. Propositio 17) veškerého
zasvěceného života, je neustále předmětem
nauky církve. Velkou hodnotu ovšem církev
přičítá také povolání k
manželství, kde manželé jsou „svědky a
spolupracovníky plodnosti matky církve a jsou znamením a
účastníky lásky, jíž Kristus miloval svou
snoubenku a obětoval se za ni“ (2. vatikánský koncil, LG
41).
Z tohoto pohledu se všechny cesty
zasvěceného života rozvíjejí sice
odlišně, ale navzájem se doplňují.
Řeholníci a řeholnice, kteří se zcela oddali
kontemplaci, se zvláštním způsobem
stávají obrazem Krista, modlícího se na hoře
(srov. tamtéž, 46). Zasvěcené osoby činného
života ukazují Krista, „jak hlásá
zástupům Boží království, jak uzdravuje
nemocné a trpící, obrací
hříšníky k lepšímu životu, žehná
dětem a všem prokazuje dobro“ (tamtéž).
Zvláštní službu pro
příchod Božího království
vykonávají zasvěcené osoby v sekulárních
společnostech, kde v jedinečném souladu spojují hodnoty
zasvěcení a světskosti. Prožívají
své zasvěcení ve světě a ve spojení se
světem (srov. Pius XII., Motu Proprio Primo feliciter (12. 3. 1948), 6:
AAS 40 (1948), 285) a tak „se snaží vše ovlivňovat duchem
evangelia k posile a růstu církve jako těla Kristova“ (CIC,
kán. 713, § 1; CCEO, kán. 563, § 2). Jejich účast na
evangelizačním poslání církve
spočívá tedy v jedinečném svědectví
křesťanského života, v tom, že
napomáhají k uspořádání
světských věcí podle Boha, nebo v tom, že svou
spoluprací nabízejí také službu
církevnímu společenství, a to podle vlastního
způsobu života ve světě (srov. CIC, kán. 713, § 2;
zvláštní termín „sodales clerici“,
členové–duchovní, je použit v kán. 713, § 3).
|