|
Podávat svědectví
o evangeliu blahoslavenství
33. Zasvěcený život má ještě jedno
zvláštní poslání: vychovávat v
pokřtěných živé vědomí
základních hodnot evangelia. Uskutečňuje to tím,
že řeholníci „vydávají... jasné a
skvělé svědectví, že svět nemůže
být přetvořen a Bohu zasvěcen bez ducha
blahoslavenství“ (2. vatikánský koncil, LG 31). Tak
zasvěcený život působí, že se uprostřed
Božího lidu ustavičně zpřítomňuje
vědomí, jak nezbytné je svatostí života
dávat odpověď Boží lásce, která je
do našich srdcí vylita skrze Ducha svatého (srov.
Řím 5, 5), a svým chováním projevovat ono
svátostné posvěcení, kterého se nám
Božím působením dostalo ve svátosti křtu,
biřmování nebo kněžství. Je totiž
třeba, aby svatost, udělovaná ve svátostech, pronikla
do svatosti každodenního života. Zasvěcený
život, tak jak je v církvi prožíván,
dává se do služby zasvěcení života
všech věřících, laiků i
kněží.
Nelze také na druhé straně
zapomínat, že i samy osoby zasvěceného života
přijímají pomoc ze svědectví jiných povolání
k tomu, aby svým životem zcela přilnuly k tajemství
Krista a církve ve všech jejích oblastech. Tímto
vzájemným obohacováním se stává výmluvnějším
a účinnějším úkol zasvěceného
života: obracet oči všech na budoucí pokoj a ukazovat
ostatním bratřím a sestrám jako poslední
cíl života blaženství s Bohem.
|