|
Živý obraz církve
– snoubenky
34. Zvláštní význam má v
zasvěceném životě jeho snoubenecký rozměr,
který odpovídá požadavku, aby církev žila
v plném a absolutním odevzdání jedinému
Snoubenci, od něhož dostává všechna dobra. V tomto
snoubeneckém svazku, který je vlastní
každému zasvěcenému
životu, žena–snoubenka nachází svou totožnost,
když objevuje skutečnou podstatu svého spojení s
Pánem.
Zvlášť významný je v
tomto ohledu text Nového zákona, který
líčí Marii s apoštoly ve večeřadle, když
v modlitbách očekávali příchod Ducha
svatého (srov. Sk 1, 13-14). Zde se nám podává
živý obraz církve–snoubenky, jejíž pozornost je
soustředěna na Snoubencovy pokyny a na přijetí jeho daru.
U Petra a ostatních apoštolů se zvláště
projevuje tento druh plodnosti, který je naznačen v
církevní službě, a činí z nich
nástroje Ducha ke zrození nových dětí skrze
šíření slova, slavení svátostí a
pastýřskou péči. Především u Marie je
patrný tento snoubenecký rozměr vztahu, jehož silou se
církev stává plodnou a rozmnožuje ve svém
lůně božský život prostřednictvím
své nerozdělené panenské lásky.
Zasvěcený život vždy viděl
největší vzor v postavě panenské snoubenky Marie.
Z této panenské lásky totiž vyplývá
jakási zvláštní plodnost, která
pomáhá ke zrození a rozmnožení
božského života v duších (sv. Terezie od
Dítěte Ježíše, Manuscrits autobiographiques B, 2
v: Toužím „být tvou snoubenkou, Ježíši,...
s tebou spojena, jako matka duší“). Zasvěcený život
kráčí ve stopách Marie, nové Evy, a
vyjadřuje svou duchovní plodnost tím, že se
otevírá přijetí Slova, aby svým
bezpodmínečným odevzdáním a živým
svědectvím přispěl vlastním podílem k
vytvoření nového lidství. Církev zde tak
naplno projevuje své mateřství, jak
účastí na božském díle, které bylo
svěřeno sv. Petrovi,
tak odpovědí na přijetí Božího daru podle
příkladu Mariina.
Na druhé straně pak
křesťanský lid nachází v
kněžské službě prostředky ke spáse a v
zasvěceném životě pozvání k plnosti
odpovědi lásky ve všech rozmanitých způsobech
diakonie (srov. 2. vatikánský koncil, PC 8.10.12).
|