1-500 | 501-533
Chapter
501 41| nekającich smjot jakjis vjid. Rzekł jem tede do Trąbë:~— Navprost
502 41| żodnigo vjidu nje vjidzę — rzekł na to Trąba. — Ale dosc,
503 41| won do mje kjivnął głovą i rzekł:~— Dziso to wostrzejszô
504 41| Gvesno cę jakji Złé manji! — rzekł jem do se. Tak jô sę przeżegnoł,
505 41| zbłądzec nje bojoł.~— Pudę — rzekł jem tede do sebje — do szołtesa,
506 41| jak dobrimu znajomimu i rzekł:~— Cuż të, Remus, tak po
507 41| Czernjik pozdrzoł po ludzach i rzekł vëszczerzającë bjołi zębë:~—
508 41| Szołtes na to vstoł i rzekł do mje:~— Rzeczë, Rcmus,
509 41| poprovdze chcoł?~—Ten — rzekł jem — zjavił sę v chace
510 41| Ko vjidzita, ludze — rzekł Czernjik znovu — że ten
511 41| mjiłosernje poklepoł po reminju i rzekł:~— Wostań, Remus, wu mje
512 41| vëszedł, uwobroceł jem sę i rzekł:~— Njech vaju Pon Bog mô
513 42| tim lamańtom, ku reszce rzekł:~— Kobjeto! Co të tile cudujesz?
514 42| duszą nji mom.~— Pevno — rzekł na to szołtes — gmina będze
515 42| spjerac nje będę, kobjeto! — rzekł szołtes. — Jô też wuznaję
516 42| tojich targovanjé. Tak jem rzekł:~— Nje bójta sę kosztóv.
517 42| Dobri vë jesce człovjek! — rzekł szoltes, przez "vë" do mje
518 42| serdecznigo drucha, takjem rzekł do nigo:~— Dzeleł jes ze
519 42| kupjic nje możno?~—Nje! — rzekł jem. I krev mje buchnęła
520 42| gbura Kjedrovskjigo, chturen rzekł:~— Strzeżë sę, Remus, bo
521 42| patrzi?~A won rozumjoł i rzekł rągającim głosem:~— No komu,
522 42| veszedł, pochvaleł Pana Boga i rzekł:~— Przë ti svjęti njedzeli
523 42| vëjął rożk, zażeł tobakji i rzekł:~— Jednak co hańdel to hańdel.
524 42| sę vzęło. Tak jô do njego rzekł:~— Vëboczë, koscelni, że
525 42| nje smjoł.~— Rzemiszku! — rzekł jem. — Czernjik to złi
526 42| żem go Rzemiszkjem zvoł, i rzekł:~— A cuż të za grof, że
527 42| Ale ten krąceł głovą i rzekł:~— Bój sę Boga, Remus! Tvoje
528 42| robjic. Patrzeł chvjilę, tej rzekł:~— Remus! Czo le! Czuł të,
529 43| vzął jem dzevczę pod rękę i rzekł:~— Poj ze mną!~Wona bez
530 43| povjesoł go na scanje i rzekł:~— Kochom cebje, krolevjonko
531 45| ksążka do njich przemovji — rzekł jem do sebje kjej movë moji
532 45| vjidem. Vezdrzoł na mje i rzekł:~— Chcece vjedzec, jaksę
533 45| postavjiła panji Zobór — rzekł szkolni. —Wona też z chłopokjem
1-500 | 501-533 |