Part

1 2|    Ale čo do najvetšího všech čudu prinášalo, bilo dobroďeňí
2 4|    hledala a žádala. Čo pak z čudu takého nasledovalo, o ňevelmi
3 4|   móhlo biť I pomislné. ~Ništ čudu, že mophti z všú silú pracoval,
4 4|      vimíšlala vihlasoval. Čo čudu mezitím, že pokolení toto
5 5|       natolko, že bez velkího čudu biť ňemúže, prečo sa predce
6 7| Najmilejší, praví, otče, ništ čudu, že jsi písmo to, smrť mu
7 7|  hlavú pomenšení. – A to nišť čudu, neb, ponevád'ž oni svetskím
8 8|   strachu a ňé z radostlivího čudu bilo ipocházalo, Hadixu