Part

  1 1 |           osívajú rádki ňekteré, bi na ti, které neb predešli, neb
  2 1 |         zbívaňí  kníh co bi jsi radďil ti sám, kdokoliv ňevidíš; asnaď
  3 2 |               učastní zustávajú všeccí ti musulmanni, kterí jim v
  4 2 |       najdrakší náš poklad priňésel? V ti dňi nám zahinul, v ti dňi,
  5 2 |                V ti dňi nám zahinul, v ti dňi, o, žalostlivá památka,
  6 2 |          spravedlivosť vijevil, zdáliž ti nejsi ...?" ~Blednúl-li
  7 2 |              viďí s mluvícími misleťi. Ti ništmeňéj lekáš sa a sám
  8 2 |            ejhle, čas ňiňejší ňenadále ťi priňésel, nalézlajs' ho
  9 2 |           očekával, neb dejžto bašša v ti dňi daléj od Tripolisa v
 10 2 |               taťík múj, Don VarIet! A ti Van Stiphout i nad Don Varleta
 11 2 |                i nad Don Varleta mého! Ti mňe vic jak Pylades, který
 12 2 |                do Tauriki tovariš bil! Ti mňe više Pirithousa, který
 13 2 |             hrubéj zúfal, najvic, kďiž ti, kterí i po voďe i po suchu
 14 2 |           večer do Mecchi putujú; a že ti včera bez všeho sebe poďekováňí,
 15 3 |             techto uhodila. Milovaljs´ ti a čojs' miloval, hodné bilo,
 16 3 |             ňektérího príjdúťi.Veďá to ti, kterí skusujú, veďá, jak
 17 3 |          velkosťi, kteréj husacé jest; ti maťer kďiž znese, na druhé
 18 3 |         zajisťe hrích mali maťi mudrcí ti aegipští, kterí tak osožnú,
 19 4 |              obecnéj ťerchi užívajú aj ti, kterí ňé dobrovolňe, než
 20 4 |               ňepredstávajú, po vśecki ti dňi od rána až do večera,
 21 4 |               chrámu našého púšťáme; a ti lásku takú zapovrhnúť?!
 22 4 |                lásku takú zapovrhnúť?! Ti ju odjoďiť, s ňú pohrdať?!“ –
 23 4 |           kterák ona seba obetuje, tak ti jéj teba ňedaruješ! – Od
 24 4 |                čo jest milovaťi. „Prám ti (mlúvila), prám ti viďíš
 25 4 |                Prám ti (mlúvila), prám ti viďíš sa biť jéj od neba
 26 4 |             jest, který biťi ňedarmo i ti sa namňíváš a který, jestli
 27 4 |               prosbám jéj podpísaťi. - Ti pak, paňí ma, od kteréj
 28 4 |          žadajícéj osobu učiňena jsi - ti, pravím, paňí má, čím bijs‘
 29 4 |       dobroťetvojéj všem tím, čob¸ jsa ťi líbilo. Ale aj ňezdravú
 30 4 | podvodnémlúvaňí, které všecki, ješťe i ti najďivočejšé, bez všeho
 31 4 |              osoch, čo za dar mala jsi ti vihrať, kďi bijs’bila z
 32 4 |               viplňeňí uhlídala? Pekná ti mňe pekního teho Proroka
 33 4 |             odvráťíš, dobre; ňech jsem ťi aspon príklad, kďiž nasícená
 34 4 |            žádá, ~Tovariša hledá, ~Len ti odporuješ, či ňejsi v pochibe? ~
 35 4 |                každý, kdo viďí, ~Nikdo ťi k chuťi ňeňi, ze všem vždi
 36 4 |              peknosťi stvorilo, kďi bi ťi bilo tu rozkošnú postavu
 37 4 |              všem blázňive milujícim! ~Ti pak nadevšecko(lekára znamenala,
 38 4 |                zradca Svého uznávala), ti slibu zrušitel, ti z liduv
 39 4 |          uznávala), ti slibu zrušitel, ti z liduv najzlobivejší, najprospašňejší,
 40 4 |        najzlobivejší, najprospašňejší, ti narozpusťilejší, najzlomiselnejší! ––
 41 4 |           techdi obidva ňezahinuli, ži ti, neb ve mňe, jestli z dvúch,
 42 4 |            ňebili i mi hrube zamotaní, ti sám svatú tvú múdrosťú uhlídáš.
 43 4 |                spravedlnosťi bili jsme ťi podlžňi; podpísal mophti.
 44 4 |            príležitosť. Takopvú jestli ti pred našú pečlivosťú neb
 45 4 |              zveďel a vtedi aspon, keď ti bárs mé, bárs ňeprítela
 46 4 |         prenasledovať človeka, pokaváď ti tu zustaváš, aňi potem,
 47 4 |            Žáden mi ňebil k srdcu, aňi ti bijs ňebil (odpusť dúvernosťi)
 48 4 |          prišla. Ale čož jsem móhla? V ti dňi,  které teba jsem viďela,
 49 4 |            daremné jsem musila uznati, ti jsi sa mi sám ze všech zalíbil,
 50 4 |               ačkoliv zpredku ňechutné ťi vipadne naše vereňí , ale
 51 4 |                on v tem bil , v kterem ti, ňekdi náboženstvý a poneváďč
 52 4 |          techto ďíl i mophtimu, keď ňé ti, jak mlúvíš, on ohlásil.
 53 4 |            nadevšecko, kďiž mopgti neb ti o veci téj buďeš mlúviť.
 54 4 |               Ňe jednúc mi povedal, že ti jsi ho zhubila, ti pokazila,
 55 4 |         povedal, že ti jsi ho zhubila, ti pokazila, slibujíc ňelen
 56 4 |                Tázal sa take ňekdi, čo ti mňe mlúviš, či podobňe se
 57 4 |            najvíc ma prenasledoval, či ti o lásce ňejsi ňeco môúvila,
 58 4 |               vreli dúvernosťi, odpusť ti rani, které podcťivosťi
 59 4 |               prosím ťa, yas preto, čo ťi je najvzáctňejšé, zlož zlé
 60 4 |              možňejšé jak ňé, juž včil ťi povedám konečné, večné:
 61 4 |                tak ríďa a spravujú, bi ťi každý bez i najmenšího mračna
 62 4 |       blahoslavenosť verním a uúrimním ťi naveki vinšujem srdcem. –
 63 4 |              ducha tvého, dopusť, bich ťi vernú mú k tebe lásku prukázal,
 64 4 |       ništmeňéj hňedki, pravíc: „Bijs´ ti ňejaké nebezpečenstvý pre
 65 4 |             bil reknúl: Ja tvúj jsem a ti moja. Aj v tích okolostojičnosťách
 66 4 |             loďu tvojú dosáhnúťi, čo i ti uznáš, jestli rozvážíš,
 67 4 |           najužšú teba obdržať nádejú? Ti sám súď, či bi láska taká
 68 4 |                jinších. On jest prvňí, ti druhý. – Ale poveď, proč
 69 4 |            který hneď po narozeňí jest ťi zaslíben, kterího ruku do
 70 4 |            postaven. Temuto techdi dva ti pokladuv zvazki, které na
 71 4 |         včilejší tripolitánský bašša a ti menší ješťe zákonník, bívali
 72 4 |              techto prítelstvý dal jsi ti dcéru túto tvú ňešťastnú
 73 4 |         virosťením manželstvý. Bil jsi ti potem ňezadlha pocťen a
 74 4 |               sa se mnú daléj konalo i ti veďel i otci mému zpravdú
 75 4 |             arabštinu dal učiťi, jak i ti pamatať múžeš. ~Oklamaní
 76 5 |       zretedlňe pochopuješ. Jestli pak ti teba sama vizraďíť, čo a
 77 5 |               prinúzen, ňeodejďem, jen ti v tvém uložení stoj a kolik
 78 5 |              zreli a na kterémkolik bi ti čári, a to obličeja, které
 79 5 |             čertem spolurozumeňí držá, ti pak které oňi pochopujú
 80 5 |           neviďíš (špitále jeďine, ale ti dosť mnohé jsú vistavené,
 81 6 |               Pred tolik rokoma, kolik ti, pani má, v tvém veku počtuješ
 82 6 |              jsme všeckích tak, že dva ti ňejsú ranení. Což ništméň? –
 83 6 |            kterího bi ona musila biťi. Ti, Ikterí bili mezi nami najmenší
 84 6 |               vizraďil, z tíchío jedno ti jsi, pani má, druhé pák
 85 6 |               vašího Ibrahima, který v ti roki jen m o U a ešťe bil,
 86 6 |               ešťe bil, nasledovne: ~V ti dni také jedna že žén jeho
 87 6 |               jsem sa ja nečudoval, že ti ob-vzlaštňe (neb na tebe
 88 6 |              mlúviťi zadosť. Mizla jsi ti to, dejžto nakrátce jsi
 89 7 |             jinší jsíce jsú, jak u nás ti, kterích svetskímí nažívame,
 90 7 |                jsú lásce a že v nej aj ti počestní zastávajú, kterí
 91 7 |             lhať ňeznající záložník, v ti jed'iňe dni do Cahira príjdúc.
 92 7 |                na ostatních sudcov, aj ti, kterí povčil jináč mislili,
 93 7 |           zaslúžila?! Které jsú techdi ti dúvodi, které toto obdržali,
 94 7 |             které toto obdržali, které ti nevídané činí, s kterími
 95 7 |            nechceš. Ne vždicki bil jsi ti prítomný, kďiž jsú sa oni
 96 7 |             príbuznosť. Bila, nakrátce ťi povídám, bila. A kďi bi
 97 7 |                príčina, kdo jinší, jak ti? Čo jednímu schifudovi v
 98 7 |             PRAVÍ, “FALEŠ MLÚVÍM, UČIŇ TI PRI BOHU VŽDI POSEDÁVAJÍCÍ
 99 7 |             dervišlár vikríknúl: “Neoh ťi", praví, “o, ňeverníku,
100 7 |               nad toto ništ. Toto bili ti zázraki, které u nás i babí
101 7 |       ztraseňím a tvári prleňím), sliš ti, pekný boží imužu, že ja
102 7 |        ňevionosťi mojej tož všecko, čo ti a tak šťestlive vikonám?
103 7 |                činili, zakríkla: „Nech ti, o, bezbožňicu, prirosťe!" –
104 7 |          viťahuje a vižirá. A toto jsú ti ďivi, o ňíchž jest k zmárnení
105 7 |              ucťivú ťichosťú Hadixa), „ti tmi nad nás, které ňekdi
106 7 |              nebe zvolal, ukázala bich ťi zajisťe v okamžeňí i tam
107 7 |                nami a hňeď napíšem, že ti a ňé ja na smrť máš biť
108 7 |              písať, bil bi jsi hňeď aj ti zázračníkem zustal. - Jest
109 7 |            dotíkala, jak bi odtúď slzí ti vreli. Renait pák poňimo,
110 7 |           opakujíc: „Techdi", praví, ,,ti jsi mne mala biť skinožená,
111 7 |             dopusťiť, ibich ja jinšú a ti jinšú, ja bezpečnú, ti pák
112 7 |               a ti jinšú, ja bezpečnú, ti pák v každém Ikroku smrťú
113 7 |            zlamaním hlasem mlúvil: „To ťi totižto chíbalo k leehčejšému
114 7 |             jsi žájdala, teho, kďiž sa ťi zúplna jakžto jisťe zaslúženího
115 7 |               svém pevno zavrel, vtedi ti tebe smích, jemu ale ňepotešitedlnú
116 7 |                neho nastavuješ. Ani to ťi pred oči ňepred-strem, čeho
117 7 |           polalhod'Ĺni, zdusím a abich ťi v ioku vie tŕň ňebií, v
118 7 |               bich móhel, nechcel bich ťi takú neprávosť spôsobiť)
119 7 |            bijs sa rozpamätal, čo jsem ťi prám pred ňešťesťím naším
120 7 |              urízenéj smrti verná jsem ťi zetrvávala a buďto jsem
121 7 |             skrz mešťanuv, svedčíc, že ti opravdivý múj ženích jsi,
122 7 |         blaznivejšú nepokladáš, to ani ti zrozumiť v stave ňejsi." ~
123 7 |              musí biť starosť, bich sa ti spravedftive dúvernú znamenite
124 7 |          náboženstvý premeňíš, ikterák ťi juž oňechdi ráčil dobrotlive
125 7 |           dobrotlive prislíbiť, daruje ťi ma a ja velmi rada pristávam,
126 7 |     najhodnejší jsi, pristaň jeďiňe aj ti. Česťi, hodnosťi, které
127 7 |            bila zešJa. Juž j'ako bijs' ti bil móhel se minú bez hrozného
128 7 |              lidstvý se mnú bívať, súď ti sám, súď> či ňeňi pravda,
129 7 |               totižto ňeňi možné. ~Ale ti (nech povím, čo spravedlivé
130 7 |           povím, čo spravedlivé jest), ti to zadáš jeďiňe, bi tvojej
131 8 |              krk. „Ach", kričíc, „ach, ti li jsi najmilejšá, či sťin
132 8 |         pritomnimu caddimu), pohledni, ti múzu, jestli toto tá jest,
133 8 |         Renaitovi: „Kďe jsi hu techdi, ti ňé chovanec, ale opravďivá
134 8 |             ňemóhel, ju zas oibejmúc: „Ti techďi, rozkoš má, vždicki
135 8 |         oželená, ani dosť vinarí'kaná, ti .mi poveď, prečo jsi sa
136 8 |            tento jest. – Ale kterák ho ti (zďe sa jest v sporný plač
137 8 |               jsem bila o tvojej nežli ti o mojej smrti, dopustil?
138 8 |             odpovedal Don Variet, „ale ti lepšej pohlédňi, najláskavejša,
139 8 |               má znamení, z kterého aj ti jeho za tvojiho, jako ja
140 8 |               uríďiía, bijs toťižto ňé ti prv nežli ja prišél a pre
141 8 |              tvúj položiť, ju, kďiž sa ťi samim nebam pomáhajícím
142 8 |             jest", povedal René, ,,máš ti pravdu. Jako bich ja teba
143 8 |         všecfki své prípad-nosťi a čím ti bili strašlivejše a žalostlivejäé
144 8 |                ho včil pri mne viďím a ti zlož všecko lekáňí." – Po
145 8 |            srna a dcéru, mám všecko. – Ti, múzu, za dobrotlivosť,
146 8 |                jsem od teba zaopatren, ti, pravím, múzu, za dobrotlivosť
147 8 |               stole mojém ustavičný. – Ti pák (Vaň Stiphouta objal
148 8 |              Stiphouta objal a líbal), ti za ňeslíchamú ani mezi krvňími
149 8 |                ani mezi krvňími lásku, ti, bez .kterího z všeho techto
150 8 |              biťi tebe uviďíš. Zavolám ťi mužuv z každího stavu, budeš
151 8 |             učení naše prislúcha, ňech ťi povikladajú své jak ťerchi,
152 8 |              toto: „Čo jsú to za osobi ti mňíški?" – A potem: „Ja
153 8 |              nikeho jsem nežadala." ~,,Ti (ríkal Renait k Van Stiphoutovi)
154 9 |             tuze. Mi pák jsme reknúli: Ti jsi víborná mezi dcé-ra
155 9 |            zhromaždili b o h a t-stvý, ti j si je prevíšila v š e
156 9 |                prevíšila v š e c k i – Ti, Florentijká, jsi je prevíšila,
157 9 |               zhromaždili b o-hatstvý, ti jsi je prevíšila všecki. –
158 9 |                  Ale to preukážem, jen ti (všecci jsíce prítomní,
159 9 |             prosím, poslú-chajťe), ale ti, Florentíjka, svätá mladožennica
160 9 |          kozička, majícá ruki, jako bi ti je bil struhár vistrúhal –
161 9 |                volali: „Bravo! Bravo!" Ti jisté pák to a ňé jinšé
162 10|              Boha skutki uhlídali, ale ti bili strašlivé; trestovné
163 10|           aspoň časne, trestané sestri ti, které okusíc preklátý svet,
164 10|               viobrazené príkladi, ale ti juž ňé mstlivú Boha spravedlnosť,
165 10|                Jako jen," praví, „jako ti múzu Bohu ve svet'e služiťi!" ~
166 10|              stále miserére prebívá. A ti s teho, čo jsem včil vi-právala,
167 10|            puknúťi musí! ~Zákonník jsi ti (obrätíc sa k Vaň Stiphioutovi,
168 10|                 mluvíla), zákonník jsi ti, múzes nade mnú s cinkevníiho
169 10|           cinkevníiho zákona dúvoďiťi. Ti aíe (k Renéovi), kterák
170 10|           svobodný ješťe mláďenec jsi, ti sa naučíš ňečo se mňa. –
171 10|               teba zdvihla, které jest ťi tak ve-valené. Zajisťe tvú
172 10|           temuto techdi sa utíkaj, abi ťi k záslužnej 'trpezlivosťi
173 10|               premožuje. ~A títo: ~Jen ti majú pravú radosť, Kterí
174 10|           mlúvil Vaň Stiphout, „jestli ťi jen vedomosť te-ho, čo mláďenec
175 10|            túto vašu mne on, tak jatko ti včil kďiž jsem taďe jedinúc
176 10|              bila skutečňe, jenž listi ti naríďila), mečém na tvári
177 11|                sebe, najláskavejšá, že ťi Búh dnes jed-ního proroka,
178 11|          milosťi nebeskej ja jsem – že ťi Búh jed-niho proroka, který
179 11|             ale zďe pri svíci se-ďeťi, ti pák chvílami stáťi, chvílami
180 11|          chvílami klečeťi musíme) – že ťi Búh jedního proroka – mňa
181 11|        svetnice, ťemnice poslal, abich ťi cestu spravedlnosťi, ktorú
182 11|               zacvikujem. ~Abi jsi pak ti, neb pre teba jest všecká
183 11|         Daremnosť je vždi sen: ~Viď to ti, o, márnosť ~Svetská tu,
184 11|                 rádmi spolusklíčenosť? Ti škapulári, ti kondički,
185 11|         spolusklíčenosť? Ti škapulári, ti kondički, tej barvi súkno
186 12|        viprávaj mi, čo a kterák bi jsi ti z všech tíchto vecí chcel
187 12|                rozniišlajú a tak i oči ti traťá, kďiž zá-slíuhi, které
188 12|              bi pochibné biti uhlédli, ti nech bi z domu božiho, kďe
189 12|           musili, zlé následki svobodi ti svim spolubratrurn reholníkum
190 13|           zňésťi. Jestli sa pak jednúc ti nakazá, kterí i bili i musili
191 13|               A prám preto, že ctnosťi ti tak jsú k cílu temuto osožné,
192 13|              osožné, že mu Búh čtnosťi ti musil daťi. ~Čo nasledovne
193 13|                odíváš, K tému, čokoliv ťi jest potrebné, Ano, ačkoliv
194 13|            jest potrebné, Ano, ačkoliv ti jest jen aj pohodlné, Na
195 14|               prekročíc. Totižto panni ti vrehi milujú, abi čerstvejším
196 14|       strvávaťi budú, nádej jest, že i ti také cirkev stlpi skrz rečený
197 15|                tak bilo, že skrz jména ti slovácky lid má biťi rozumen,
198 15|         povstane, kterích Slovákuv jsú ti víborné vojenské učinki,
199 15|                  Musejú ponjprv jaziki ti dobré znaťi, kterími jsú
200 15|                Chíbívali a ješťe vícéj ti, kterí, ačkoliv jedného
201 15|               posledné jest. – Juž jsi ti poveďel, jak velkú chibu
202 15|             pochable miňili, ~Znaj, že ti Slováci a ňé jinší bili. ~
203 16|              hríchu dávaťi." ~„Ale což ti (pítal sa Van Stiphout)
204 16|                zásluh hodňejšího? – To ti najlepšéj znajú, kteří za
205 18|               silňejšého ťela spojeňí, ti sa ješťe o gajdoša zrepeními
206 18|               totižto Boha, v kterém i ti tvoju máš částku. Ale takli,
207 19|             Kďiž k bohatším pricházím, ti sa hotovími biťi mlúvá,
208 19|       popusťili, neb takím spúsobem bi ti juž všecko opravili. Ale    
209 19|             príklad a naučeňí vezmúťi. Ti setvi svobodu predikanta
210 19|               poťešením učá. Kterák to ti múžeš? Prečo pomocníka,
211 19|             pak juž venku lichvu pasú, ti sa ja hrubším pdkrmem pásťi
212 19|           svedomý kojím, ťeším." ~„Tvé ti jsíce svedomý (mlúvil Van
213 19|               učeňejší majú biťi nežli ti, kterí ho-lími lekármi slujú",
214 19|             zúplna ňe-dostatek trpá aj ti lekári, kterí bár celé Aeškulápiusa
215 19|            žádané biťi ňemúže, jak abi ti, kterí do lekárskího radu
216 19|                líkuv sa chiťili, neb i ti z bázňe zapovrhnúc, zemreť
217 19|            lekárskú, tak kterák jsi ju ti včil vipísal, vicvičenú
218 19|               liduv stav a ač-koliv sa ťi viďeťi buďe, že on sám na
219 20|          krajanuv ke kuchini vibrali a ti jeďiňe jídla dali pristrájaťi,
220 20|               drhňeš, hlaďíš lícá, Jen ti buďeš vizíraťi stará vždicki
221 20|           povzdvihnúťi ňemóhli?“ ~„Jen ti ňemúžeš na biťi to zabudnúťi,“
222 20|               oddálením krajinám. Ňech ti mnohé vejcuv žltki, ti hovaduv
223 20|            Ňech ti mnohé vejcuv žltki, ti hovaduv srdca a čirné pečenki,
224 20|         hovaduv srdca a čirné pečenki, ti krúpki a všeliké zrno, které
225 21|                biskup hňedki počnúl:  „Ti ňečlovek“, praví, - „tak
226 21|               ňečlovek“, praví, - „tak ti vinaučuvání mé, každostred-ňajšé
227 21|               odplati ňemajú očekávaťi ti, jenž dobre činících toliko
228 22|         doho-ďíme.“ ~Temuto vikríkal: „Ti pes! Kďiž mňa Búh požehnává,
229 22|        požehnává? Či jsem já taký jako ti? Či sa ja tužšéj ňeposťím
230 22|               ja tužšéj ňeposťím nežli ti? Či sa ja vícéj a neukonalejšéj
231 22|           neukonalejšéj ňemodlím nežli ti? Či ja mé veci pilňejšéj
232 22|           pilňejšéj ňeochraňujem nežli ti? Virež, ja na-mojdušu ňedbám,
233 22|          ňebrali, ňepožičávali?! – Jen ti, Mojžeš, podveď, kolko kterímu
234 22|             musí, čím náhle omlácí. – „Ti“, praví, „Jaňe, mi dáš meccu
235 22|               Jaňe, mi dáš meccu žita, ti, Juro, meccu reži, ti, Maťej,
236 22|            žita, ti, Juro, meccu reži, ti, Maťej, mericu jač-mena,
237 22|                Maťej, mericu jač-mena, ti, Mišo, korec ovsa“ – a tak
238 22|               dohoní. Po temto odejšli ti, ťisíc a tisíckrát za dobro-ďení
239 22|            kolik klamáňím ňenažívajú i ti, kterí jináč spravodlivosť
240 23|               pjeť šesť zeleních, ~Juž ťi zubi vše vihňili krem dvúch
241 23|                  Ťešký slich máš, mach ťi zaróstnúl uchá, ~Sedáť na
242 23|               chrbetnéj kosťi naróstla ťi pekná kosa, ~Nohi ťa aňi
243 23|            temto? Jestli kážeš a ňekdo ťi v oči nadhazuje, prečo čo
244 23|               tenkrát ňeodpovídáš, abi ťi, jestli tvé príkladi chcejú
245 23|               aj za to plaťiťi, že jsi ti posavád jen za ústné vinaučováňí
246 23|           vinaučováňí mzdu brával? Ale ti hodnovedňejšéj buďeš s počtu
247 23|               i u nás. Ničemňe zajisťe ti lakomstvý, gazdovstvá, opatrnosťi,
248 23|            Posledňe, jakokoliv jsi nám ti, ďedko, opakuval, že ňemúžes,