Part

  1 1 |             čistí a vimlúva. Podruhé pak ňé zlý cíl múj, dobré, aspon
  2 1 |  neznášajícího sa končeňí. Pre tento pak rozďíl, pre túto takú rozlicnosť,
  3 1 |            spojeními podlžila, druhé pak nad timi, které z druhími
  4 2 |           putuváňí naplniťi Poneváďč pak sám v svéj osobe vudce cesti
  5 2 |           príveťivosť ukazujíc. Kďiž pak na ten čas dosť juž od ňích
  6 2 |         volajíc za sebu i Renéa. Tam pak sama ze samím jsúce, z náhlosťi
  7 2 |             mal bit prinúzen, bil bi pak zaprel? I vtedi poveďená
  8 2 |              buďto bi nebil. ~Mlčeňí pak, odkúďkoliv ono ňech pocházá,
  9 2 |            ustavičňe odporoval. Bich pak ťa v tázaňí tvém rovno a
 10 2 |        mrskajíc, všecko kazíc. Potem pak k pánum sa obráťíc, z jednomislnú
 11 2 |             mesta techto. Jak hlboko pak a ňezhasitedlňe horím od
 12 2 |              pútnika. ~Pred odchodem pak ješťe svojím bil tenž caddi,
 13 3 |      OTROCTVA KÁHIRSKEMU KUPCOVI~~Čo pak za lekárstvý bilo to, které
 14 3 |         Nezhojitedlnú ranu. ~Bili bi pak po takovém sužováňí uťíchli,
 15 3 |         kolik bliskuv dávali (dávali pak bez počtu), tolik take hromuv
 16 3 |             morský kún. Proti krivďe pak jeho spúsobem toliko i u
 17 3 |            svím pot ňepremokal. Toto pak jednúc obsahnúc sedláci
 18 3 |             Či a kďe ma peníze? Kďiž pak on žádné sebe biťi jednostajňe
 19 3 |            ňem dokončeňí. Po ňekolko pak dňuv z druhími vezňoma vivešen
 20 3 |           holé listi pomócťi? Bil bi pak mal peníze take k vikúpeňí
 21 3 |             svúj vek vichovan. Lasku pak Arabšťe ješťe v cesťe svú
 22 3 |           pokrmu živého ňečo; masem  pak lidskím najvíc sa oblibuje.
 23 3 |            do celího juž Níla, odtúď pak štiri míle prejdúc, bili
 24 3 |            mnohích hovád stáda, doma pak všeliký drahý krám poťtujíc.
 25 3 |            kožu jeďiňe a kosťi. Toto pak majíc, oplákli znovu celé
 26 3 |             ňekdi meňéj rosťe (rosťe pak običajňe z letním slúnca
 27 3 |            sáťú svému pomahajú. Čiňí pak sa toto z ňema1ú slavnosťú:
 28 3 |            sto nóch dlhé jsú, spadki pak i dvakrát tolko. Na obidvuch
 29 3 |              ňeprorokoval. Vistavené pak jsú ňé z mramora, kterího
 30 3 |             menších domčekuv, všecko pak toto osobitný svuj mala
 31 3 |          zmerkavání sa nacl1ázal. To pak podobňe i pad zemú skusiťi
 32 4 |    pristúpila aj učedlníčka. Ňech sa pak žáden ňenamníva, že pekňejšé
 33 4 |             víc hledala a žádala. Čo pak z čudu takého nasledovalo,
 34 4 |           bil strachem prejdutý, tím pak vícej, kďiž z otcem aj dcéra
 35 4 |            spolumisliťi začala. Toto pak po prvé zjevila z príležitosťú
 36 4 |             Boha uznavajíc, z tamtím pak, že víru, kterej sa poddáva,
 37 4 |         slovo boží uznávali. Ačkoliv pak jmeno musulman všem zrozením
 38 4 |            dlkší čas slúži; najvetšé pak ze všech jest, daňám a platu
 39 4 |          ňejsú učastní. ~Dosť lechko pak znameňí muhammedanstvý múže
 40 4 |            štvrtéj a o púl noci. Prv pak vždicki skrz kostel níka
 41 4 |           len jeden toliko, Mehemmed pak Prorok jeho; stvoritel jeden
 42 4 |      obrezáňí nahlas čítajú; druhích pak tento jest smisel: Ňeňi
 43 4 |          jedňi kožú vyplácali, jedňi pak haňbú, nebtíchto, zavesíc
 44 4 |        nabezpečnú reč ňepodlžil. Ona pak ňé tak bila seba prichistala,
 45 4 |        jejích poškvrňenébívajú, toto pak i preto i pre proroctvý
 46 4 |             tedáž zňivečila. Bilo bi pak nebe bárs hňevlivé, bárs
 47 4 |              biťi prisilili. Ujisťen pak jsem a, hle, včil juž žadné
 48 4 |              vúli svojéj víchod. ~Čo pak, kďiž v kútku, od sluhuv
 49 4 |     sprošťeního a oddáleního, kterím pak, prosím, spúsobem, z kterúb‘
 50 4 |             nasledovať, hotová jest, pak píšeš, muhammedánstvý se
 51 4 |       zlituje i nade mnú i nad sebú! Pak ňé nade mnú-aspon nad sebú,
 52 4 |          prosbám jéj podpísaťi. - Ti pak, paňí ma, od kteréj vúle
 53 4 |             duchu a misli jéj, potem pak i vitren nadobre a nasledovňe
 54 4 |       potupeňím a zahanbeňím. Jestli pak toto skrz zrozenú v tebe
 55 4 |             počala biť mňeňí. Veďela pak dobre a zúplna, toto o sebe
 56 4 |           svého povstať musilo. Kďiž pak ona mezi ustavičním rúk
 57 4 |           ňéj sprošťení bili. Nepalá pak oňi dar tento, než koža,
 58 4 |              hledal odvráťiťi, lekár pak svojím. Radoval tento, že
 59 4 |             o lásce mal znášaňí, tím pak víc ješťe a z vetšú pod
 60 4 |             sa tamto dotíče. Ačkoliv pak, kďiž na toto oči otevre,
 61 4 |            že Renait ješťe žije, jak pak ňé, či sa znovu hrozňe ňestrápila,
 62 4 |  umenšitedlinosť a potupa ňeňi. - Ja pak to jeďiňe, čo v zrozeňí
 63 4 |      zatajuješ a ňedopúšťáš, tamteho pak naspátek ňedávaš, ňikeho
 64 4 |            podhlavek zložíc, na ruki pak hlavu naspolu, kterí bi
 65 4 |       ňekteré svedčiť začali, k temu pak, že i rada má... ~A o druhém
 66 4 |            ňeprestával ležícú, spolu pak aj mluvil: „Teprv“, praví, „
 67 4 |            písmenem takímto, zčástki pak ústovňe natolko, že po ňedlhém
 68 4 |        Bohové jsú toto. Čo tak všaďe pak oni vláli ~ Do všeckích,
 69 4 |              bude jak sňech, zreňice pak najčerňejšé. V  S u r ť
 70 4 |            prepusťiť móhel. Dovoleňí pak toto z podobním spúsobem
 71 4 |            jednúc, že miluje, k temu pak I dobre znajíc, že na slíbeního
 72 4 |         príležitosť naléznúť. Jestli pak dobre a po vúli veci jeho
 73 4 |             času chovajíc. Naposledi pak, kďiž ništméňéj mlúviť musila,
 74 4 |           ňež do srdca jej išla. Ona pak - treťú jéj včilejšá mophtiho
 75 4 |              blázňive milujícim! ~Ti pak nadevšecko(lekára znamenala,
 76 4 |              lúžko ňenadále. Pneváďč pak duša ňikdi ňeňi spokojná,
 77 4 |             pre dvojích život, veper pak ňé tak pre život jak pre
 78 4 |          koňa a ži pamatujíca.“ Kďiž pak juž prítomní bili, privítajíc
 79 4 |          horách ze zvermi jest. Kďiž pak v celi a na posťeli svéj
 80 4 |   predpovedali, kdo smí tajiťi? Tito pak, poneváďč potreba jejich
 81 4 |           len i pred jednú nocú. Ona pak, kďiž čas k mlúveňú dostala,
 82 4 |        bedlive povinnost, poňimo téj pak (mnohomeňéj proťi téj) ništ,
 83 4 |             celé vojstvo, z vojstvem pak i poddaních zle počíná maťi
 84 4 |             biťi, tázal sa jéj. Kďiž pak ona, jak móhla najpňížeňejšéj
 85 4 |              levú vlasuv vrch, pravú pak meč chiťíc a vitrnúc, ňadále,
 86 4 |              ja osobitňe dali. Dokúď pak toto viplňeno  buďe, ja
 87 4 |          najskritšéj opatruje. – „Čo pak (nasledovala panna) tenžlekár
 88 4 |        rokoch jest straťený. Ačkoliv pak taťík jeho a múj všecku
 89 4 |             daťi  jsem uríďila, teba pak mojím učiňiťi od téjž chvíle
 90 4 |               z tebú zacházeňí. Bich pak jednúc, čo vec jest, mlúvila,
 91 4 |              za ňím vzdichal. Od téj pak chvíle ňikdi ňečiňil o zákoňe
 92 4 |            ňemohúc, šél domuv, panna pak do svetlice svojej. Velkého
 93 4 |               čob´ znamenalo. Renait pak rozpamataný, čo sebe taťík
 94 4 |            taťík tvúj to spravil, on pak v tem bez teba a tvého privoleňí
 95 4 |       privoleňí ništ ňemóhel, v tebe pak žádné ješťe vtedi ňebilo
 96 4 |           jsem ňežádala maťi, jestli pak to vtedi jsem míňila, ja
 97 4 |            ja sama ňevím prečo, teba pak hňed po ňem nad všech jinších.
 98 4 |             z kterích dva pannu, dva pak Renaita vázali, zvazaních
 99 4 |            bi ništ, čo k svojéj, víc pak k najmilejšího sebe Reneita
100 4 |             múže ho vimlúvať. – Prčo pak panna ňeohlásila, kdo jest
101 4 |           ňenávisť len podlžila. Juž pak i jéj sa bilo toto zpríkrilo,
102 4 |           prez more vislajíc, částku pak, která potrebná bila po
103 4 |      treťíkrát konať múžeme, chlapca pak neb ňikdi, neb len keď sa
104 4 |              zemi  sa válať buďe, bi pak druhýkrát to ňepočal Renait,
105 4 |              ňemusil lekať. Poneváďč pak mzimuhammedánmi bívať ňemíňala, 
106 5 |              mal predložiť z tamťích pak jeden k jednímu, druhý k
107 5 |            vtedi jsíce spadla. Potem pak i velkosťú bolesťi a strachu
108 5 |            odťahujícú, chiťil, druhú pak najbližší kus brvna a z
109 5 |          daléj aj oči oťevrela. Kďiž pak juž i ústa otevreť a mlúviť
110 5 |               ano, i zbitečňe, druhé pak čiňiť aňi len v misli ňemala.
111 5 |         zretedlňe pochopuješ. Jestli pak ti teba sama vizraďíť, čo
112 5 |             zacházeli, Van Stiphouta pak i z kormanníkmi povázali
113 5 |              čo bi znamenal. –– Kďiž pak Jaffčan v druhý a treťí
114 5 |      choďícího, zďe na koňoch, tamto pak peší všeliké ťela hibkosťi
115 5 |        čertem spolurozumeňí držá, ti pak které oňi pochopujú jsíce,
116 5 |      prítelum na navšťíveňí. Aňi tam pak mnohem víc ňerozprávajú,
117 5 |   najbezpečňejšé bilo. Dvoje jest sa pak prednášalo, které cestu
118 5 |          bašovi obvzláštňe. Obidvoje pak ňé ženskú, nez zmužilú smelosť
119 5 |           Renaita same. Bars z tímto pak, bár z tamtím míňila pokračovať,
120 5 |             výdicki vibíraní; jestli pak bráňí s prirozenéj smrťi,
121 5 |     dokončení poslúchat musil. Vtedi pak hneď pristupujú ustanovení
122 5 |            jakž oznameno jest, spolu pak skrz chcení znať, číb' brater
123 5 |           slzi viháňil. Mnohem vícéj pak rmúťil všeckích, kďiž caddi
124 6 |              mňa zustávali. Uznávali pak jsťe potem za otce vašího
125 7 |            ortli písané jest – preto pak na smrť, či haňeblivejšú,
126 7 |             podmité a vihoďené. Včil pak prehléďme ďívi jeho, či
127 7 |              nebeskích siliťi. Potem pak k mophtimu sa obráťíc, mlúvila,
128 7 |          nasledovne aj Hadixu. Velkú pak si za to mzdu v srdci sliboval
129 7 |       podobne bu-ďe prosiť. Posledňe pak ustavičním sužováním pohnutá
130 7 |            nastavil traigtaediu. ~Že pak zlosť svoju skrz seba samího
131 8 |                  oďeťi". – Pre-beríc pak ju, mlčkem čosi a mnoho
132 8 |            zhamažďeňí sudcuv.  Jako  pak  rozličních príčin jsú sudci, –
133 9 |          učiníc, odejšel. ~Sťehuvali pak sa rovním pádem do černo-orlovéj
134 10|            majsterkina, Vaň Stiphout pak, Renait z vudcovú víjšli
135 10|        znamenem zapečeďil. ~Znamenal pak nám obidvojím, kteräk bil
136 10|          všecko dosvedčovala. Ďalšej pak ríkal Van Stiphout: ~„A
137 11|       vklepem a zacvikujem. ~Abi jsi pak ti, neb pre teba jest všecká
138 11|              ho zakázali: nezakazujú pak ho, ani ho techdi ňe-súďá
139 13|         meňéj múžú zňésťi. Jestli sa pak jednúc ti nakazá, kterí
140 15|           Diodor a podobní, v tíchto pak ani jednúc nečítajú jméno
141 15|        dobrému kraju svého. – Slovák pak bil a pretož slovenský písal,
142 15|       višších školách jsíce; z jakéj pak príčini zatajil a odeprel,
143 15|             rozsúzeňú odevzdal. Kďiž pak on mnohé a velké chibi v
144 15|          pošlo) ňedostateční. Jestli pak i prehlédli ju i rozumili
145 15|           držeťi a dúvodi toliko, ňé pak aj dúvoďíce osobi osívaťi.
146 15|            bívali ospravedlňené. ~Čo pak sa kníh v obec dotíče, pravda
147 15|           svích ďeďičuv nemá? Jestli pak sa usiluje i z vi-prázdňením
148 15|           takéj compagnie vjíťi. Bil pak tam svátek patrona chrámu
149 16|         jinších poručiťi musil. Jeho pak povinnosť bila od rána až
150 16|             jeďeňú přiběhnul. S tich pak, kterí za času prileťili,
151 16|         rozvazuvaťi, velice vimluvné pak jsú učiňené, kďiž juž žalúdki
152 16|             sa preč pobrala, ostatní pak posedali z ňemalím proťi
153 16|        preťírajíc, zlořečili. I tito pak i tamti odejšli, vijmúc
154 16|             ďeň ňepovolám, ťisnúcích pak seba ňevpusťím. Radnéj grobiána
155 16|             jenže pri-starý juž, oni pak dobrím ješťe vekem vládnú,
156 16|        ňelašujú, ňenaháňajú; o umeňí pak jejích koliký svetský prave
157 16|            ňikdi ňechceli. – Biskupi pak a všecka v cirkvi vrchnosť,
158 16|           ňeporádná vúla. ~Ňech jest pak kdokoliv, od kehokoliv ňech
159 16|           prijímáňu ustanovené, lidé pak je k žranici, ke korhelstvú
160 16|             cvičenú ustanovené, lidé pak je k všelikému dobrích mravuv
161 17|            nosu vetkaního prachu. On pak šél dalšéj v reči svojéj: ~„
162 17|             zlé jest pre nás; jestli pak vipítáme a šťestlive domu
163 17|             túž másla odrobinu. ~„Čá pak jest toto húska", tázal
164 17|          žebrák bi bil s teba." – On pak: „Ješťe jsem sa jéj", praví, „
165 17|        povstaňe, bojuvaťi buďe. Toto pak všecko bich musil aj prí-kladmi
166 17|              toď ho máťe! – To vajco pak ješťe!..." ~Šla potem hore
167 17|          klášteri budú dňes jesť, mi pak takli v ďeďiňe téjto ňikďe
168 17|        gaz-dovi k pluhu vislali, oni pak k ostatnému na vahaní povilíva-nému
169 18|          líbežňe tančili. ~Čím náhle pak sa k vúzu jejích nablížili,
170 18|         liduv žehnáňí znamená. – Ten pak, který z druhéj strani stál,
171 18|        zdržané bili, kriki, s krikmi pak sa sipali do domu, ale Van
172 18|             žádná prednosť. ~Porádek pak jídél, kterím bili na stúl
173 18|              večné požehnáňí. Jestli pak neb pri prijímáňí neb v
174 18|          noclahu a chceli odjíťi. On pak prv ješťe koláčmi truhlu
175 19|             prislúchala chrámu. Bila pak prijšla s tuž omrzlú musiku
176 19|             velkosť (na spra-vedlivú pak našú víru prehlídajíc i
177 19|         vrchéch postaveních, dvacátú pak túto matku." ~„Juž čo činíš,
178 19|              ráno, ňepochopujem; abi pak sa oni popoledni zasék,
179 19|            svú chóvu a oďev bral, ja pak, abich pravdu viznal, samího
180 19|              jmenuvať ňenaučá; které pak juž venku lichvu pasú, ti
181 19|              svátosťi odbavujem. Kďe pak zústává potešitedlné dúchovné
182 19|         reknúl Van Stiphout. – Potem pak pozo-ruvali, čo za ňedúživosť
183 19|     uzdra-vil, nemoci vikladaťi. Oni pak mu chvílámi proťi tímž od
184 19|              černožltnosť vpadá. ~To pak odtúď bívá, kďiž kdo prázdnosť
185 19|             žalúdek, nesmíme. Jestli pak čo dáťe, jsú hnusné pohári
186 19|         viplaziťi a podobné. Jako bi pak bil z techto všecko ňezdravý
187 19|        ňeulekňe) aj smrtedlná. Chitá pak sa ňekdi krvi, ňekdi massa,
188 19|         hájiťi a hojiťi; spomnené-ho pak spúsobu lekár aňi druhího
189 19|            bívá, t h e o r i u. Táto pak ňé z jednéj, než z mnohích
190 19|          zďílu hňeď v školách, zďílu pak a vetšího jsíce, kďiž juž
191 19|          bívaťi priviknúl. Na všecko pak toto pánský jest potrebný
192 19|         bohatího sebe pokladal. ~Juž pak vše toto vespolek zložené,
193 19|            ďeň ňebilo vičítano, kďiž pak ho Honorius, na ten čas
194 19|        slúžiťi, jak preplacení; takí pak ňejsú hustí, kterí bi ňemírnéj
195 19|            rokuv v školách, ňe-kolik pak venku v skuselosťi pri ročitích
196 19|        zvláštné líki znali. K techto pak naučení ňé prám dl-hoký
197 19|            bil, tlkel ukrutňe. Druhý pak, snáď neb času neb peníza
198 19|              tehoto mstve, k po-moci pak tamteho, kolik vláda mela
199 19|            čo ten-to za pána, tamten pak za hríšníka jest, že vtedi
200 19|           prácu musil odbavuvaťi. On pak lál jeďiňe bez prestáňí.
201 19|              bitý nežli sitý. ~Potem pak: „Či", praví, „ňeviďíš,
202 19|             rovňe obdaruvával. Dával pak jím tích, kterí život svúj
203 19|            panujú a rozkazujú, jinší pak, kterí slúžiť a poslúchať
204 19|     vykonávajú, to z ňechuťi iďe, čo pak z ňechuťi iďe, to zle iďe.
205 19|           pevno i jinší všecci, kďiž pak sedlák počíná kulhaťi, kulhajú
206 20|            toliko strvává, u jinších pak, kterí na sebe jen ňekolik
207 20|           ňevará, ukazujú. Trpezlivé pak malo ješťe biťi, kďi bi
208 20|             zelin t h é e pijú, nato pak stanúce a do ze-hratích
209 20|              i, bívajú chistané, ona pak zvláštné prvné prijímáňí
210 20|           jsúce ňeni. ~     Rozličné pak sú polévki. Najprv vedle
211 20|           lechko miňe a hiňe, jestli pak zle kocki padajú a ne samé
212 20|             hlasem povolávajú,  ráno pak,  abi ništ smutného,  čo
213 20|              bívajú žebráci. ~  Jako pak sedlák poddaný velkú částku
214 20|      prenasleduvali a sužuvali,meňéj pak bi žádali, kďi bi ničemné,
215 20|              poďekuval, ňevím. ~  Či pak on do takéj chudobi, jakú
216 21|         stoluv zďílu seďících, zďílu pak stojících, s ních jedni
217 21|        rukách džbáni drželi, druhími pak, kláťice sa na vše strani,
218 21|             čímsi jednajú, triskajíc pak vespolek na své dlaňe a
219 21|             kteréj sa ďímilo. ~Seďel pak pri stolíku muž, z jehož
220 21|             zajmúc, ven išla. Biskup pak pozdvihnúťi sa nemohúc,
221 21|        zlo-žíc, rozkaz očekávali. On pak hrubím, jako z deseťokovního
222 21|             a strachem prejdútý, tím pak vícéj ješťe, kďiž Van Stiphouta,
223 21|       prí-liš skormúcený odejšél. On pak, poňeváďž vše žili bil v
224 21|        nepríteluv a proťivníkuv – či pak nepríteluv a proťivíkuv
225 21|            abi ducha spokojil. Potem pak ho k téjž večeri povolá-vala
226 21|           pod ním všecko. ~Pri stole pak, kďe od seďel, mimo zrostlejšího
227 21|            jakž kacír dúvodil, zďílu pak predkladal jsíce prostredek
228 21|              s nami zrovnaťi. Spúsob pak a prostredék ten v tem záleží,
229 21|             a za-ňechali, nadevšecko pak caelibát anebožto čistotu
230 21|              ňebil po-kladan. Zdáliž pak aj po sneme tridentském,
231 21|             sina svého. Van Stiphout pak, který aj predtím ňemlčal
232 22|             ŽIDOVSKÉHO KRČMÁRA~Dosťi pak sa vzďaluvali dosavád od
233 22|            blížního tvého, ňeprítela pak v ňenávisťi míťi buďeš,
234 22|       obecnéj kamsi izbi védel. René pak, tovariš cesti a Van Stiphout,
235 22|         každímu, čo dlžen jest. Kďiž pak jedni mlúviťi počnúli, že
236 22|     jeden-krát ožralí bili. Pomáhali pak mu hajdúsi, dobré od ňeho
237 22|            mu musíme privoliťi. Ňeňi pak jsú dlhi naše, najméň všeckích,
238 22| prikazujícího zákona údi jsú? – Kďiž pak aj ze všem hríšním usiluvaním
239 23|       ďíťaťum bívajú ďelené. Stolice pak dve toliko bilo viďeť a
240 23|        rukámi jéj jích ukazuval. Ona pak odpovedala, že ňeví jako –
241 23|             aj na železnú truhlu. On pak nad ňenadálú odpoveďú ďivením
242 23|          císarská, královská, jestli pak aňi téj nám ňepraješ, dobre.
243 23|          prikázaním – zrovnává.“ Ono pak vikríklo: „Jaj, veru jsťe