Part

  1 1 |     pochopené bilo. Mezitím, abich  ja múj chválitel, ňebil, ňé
  2 2 |              nech súďi múdrý ňekdo. Ja mezitím tak ukrutnému našému
  3 2 |       zavézťi? Móhel zajisťe, aspon ja ňemožnosť toho ňeuhlídám." ~
  4 2 |           dáváme ňekdi. Nečula jsem ja, aňi ňeverim, že bi volakto
  5 2 |          pokuti hoden jest, ver, že ja ten jsem a ňé Don Varlet.
  6 2 |            ačkoliv ťisíckrát móhlo, ja sám jsem ustavičňe odporoval.
  7 2 |             Ačkolik čož jest, že sa ja na príhodú túto ponosujem?!
  8 2 |           tlumačuv  jeďiné: „Jestli ja jsem, kterího maťi chceťe,
  9 3 |       odplatu hojnú. Miloval jsem i ja, a že jsem miloval, milovanímu
 10 3 |              jak najlépéj rozumiš a ja prácu tvú podle všej tvéj
 11 4 |              Č o mezitím, – Ňechcem ja tu naše vereňí vichvalovať,
 12 4 |     muhammedánstvý vstúpil, vtedi i ja zretedlňe oznámím mňeňí
 13 4 |             ačkoliv ňé záhrada, ale ja ňešťastný! - A aňi ja, ale
 14 4 |           ale ja ňešťastný! - A aňi ja, ale sama jeďinka, která
 15 4 |           lekárstvý, dokladajíc, že ja jsem a ňikdo jinší, který
 16 4 |            v stave ňejsem. - Jestli ja jsem zazň oheň, buďto ňé
 17 4 |        mnohokrát prehlédla? „Jestli ja jsem zažal oheň, buďto ňé
 18 4 |       daleko od mislu mého, že bich ja ju z píchi neb ňenávisťi
 19 4 |      uzdravila bi jsi. Neb tak jsem ja, jak mislím múdre, ujisťený,
 20 4 |       zhasňe, rana sa zahojí. ~Toto ja (budtomlčať osožňejšé malo
 21 4 |         ponáhlaťi ňebuďeš, prisilím ja ochotňe ňeskorosť tvú, ňeztrpím,
 22 4 |            víc ješťe očima spatril, ja rozprávané bilo. „O, má (
 23 4 |        spúsobu mňa bráňiťi, Kďibich ja pán života mojího bil, kďibimňenade
 24 4 |          poručilo, ňélen ňebil bich ja mňe spomáhal, ale abi mi
 25 4 |            svú pečlivosť ríďí, bich ja moje biťí, které chovať,
 26 4 |      chráňiť v moci ňebil. Dal jsem ja k temuto juž sám dúvod,
 27 4 |         vpusťil a po kteréj i oňi i ja našu žádosť obdržíme, tú,
 28 4 |    umenšitedlinosť a potupa ňeňi. - Ja pak to jeďiňe, čo v zrozeňí
 29 4 |            mluvil: „Teprv“, praví, „ja oťec požehnaný! O,kmen užitečný,
 30 4 |            nebila. roztopil jsem hu ja ništméňej zčástki písmenem
 31 4 |        manželkú svojú a ju odehnal, ja, jenž Búch váš jsem, ju
 32 4 |               Teho,“ povedal, „teho ja za zaťa mého vezmúť míňim,
 33 4 |            biť ukrutňejšé! –– Ale i ja (sebe potem domlúvala) ňeopatrná,
 34 4 |               umreme neb obadva neb ja sám. Bi sa techdi prvňé
 35 4 |          zlostním ňedal jazikem. –– Ja mezitím tolik jsem sa od
 36 4 |             viplaťen! Neb obávám sa ja a tuze, bi z reptáňí takého
 37 4 |    slobodního do vlasťi svéj. Žadnú ja víc, ja jsem rékla, na učeňí
 38 4 |          vlasťi svéj. Žadnú ja víc, ja jsem rékla, na učeňí jeho
 39 4 |           také (za kterích oznámeňí ja tebe dcéra má ďekujem, teba
 40 4 |           od platu jak taťík, tak i ja osobitňe dali. Dokúď pak
 41 4 |            pak toto viplňeno  buďe, ja z najveťšú poklonú ďekúvám
 42 4 |         ňijaké ňepovstaňe. ~Ňebuďem ja ver mi, prenasledovať človeka,
 43 4 |            jasňe zrozumil, znaj, že ja sama jsem tá která bez kmínstvý
 44 4 |        veselý z tebú chcela držati. Ja jsem tá ňešťastná, která
 45 4 |           ďalej hňeď vtedi zložili, ja ništméň o navráceňí jeho
 46 4 |            podvodi jsem sa chiťila, ja za pravé držíc, že i ačkoliv
 47 4 |             sa mi viďí, zbadal, kďe ja bez flašu cílím, čo pod
 48 4 |             tebu zaňeprázdňeňí, ale ja, kterák juž poveďel jsem,
 49 4 |             ňemaj peč, ňepotrebujem ja tvé pokladi, kteréb´ teba
 50 4 |    dopusťila, kďi bijs´ bil reknúl: Ja tvúj jsem a ti moja. Aj
 51 4 |         nasledovala, neb prečo bich ja tebe i pobočňe bila móhla
 52 4 |           pak to vtedi jsem míňila, ja bich ňemíňila včil? –– A
 53 4 |          teba. Mnoho lechťšéj múžem ja múj koňec z jedním mužem,
 54 4 |             pre slib otce mého, než ja sama ňevím prečo, teba pak
 55 4 |            príčina žalu, nová praču ja u panni, tak i u Renaita. ~
 56 4 |             čož pravdu ňevijaviť! – Ja jsem Ibrahim Ibrahima tripolítánskího
 57 4 |     tripolítánskího beglerbega sin, ja jsem, jenž jsem sa z tebú
 58 4 |           tebú v jeden ďen naroďil, ja, který hneď po narozeňí
 59 4 |          budúdího obidvuch spojeňí. Ja jsem ten, kterího zbojníci
 60 4 |     beglerbega chcem mať za taťíka. Ja jsem, ňepochibuj, najmilejšá,
 61 4 |            slibu mého i zlúval jsem ja.“      Na  toto a takéto
 62 4 |      ňeskorém oslovi uťekať. ~Tento ja jsem bil, opravďivý jména
 63 4 |           nás hňeďki bili posekaní, ja sám, který rovnú los též
 64 4 |            naspát vislať. Toto jsem ja plňe, ačkoliv to v zrozeném
 65 4 |            aňi strážňíkuv ňevijmúc. Ja v malích ačkoliv tích rokách,
 66 4 |           príhoda  má horšá ňebuďe, ja včil jest, ňedoťíčú sa oňi
 67 4 |            muž vlaský, kterího jsem ja, aňi ňevím pre jakýdar,
 68 4 |       pojmúl. On, ponevaďč víc jsem ja jemu ješťe pre jakúsi tvári
 69 4 |          pre jakúsi tvári podobnosť ja on mňe zalíben, bez všeho
 70 5 |      zmeňila v svéj predešléj vúli, ja sa chcela do Tripolisi navrácenú
 71 5 |          vďačňejšé Van Stiphoutovi, ja dobrovolné toto panni seba
 72 5 |            bez kterího aňi ňeveďel, ja bi sa móhel ukázať očum
 73 6 |            celé, čím vláďe, pítali. Ja, který jsem bil postredny
 74 6 |       zahaťená. Bili bi veďeli, kďe ja tímto cílím! A nebil bich
 75 6 |         budúce prorokovali, to jsem ja čim spíšéj viďeť zadal a
 76 6 |        bitku začína, običajný jest. Ja i vtedi na suchu pri pekních
 77 6 |        spolčenej našej družine. Ale ja ovšem bez poehibovaní ňéjen
 78 6 |        radiť múze, činiť. Čo všecko ja ňé na žart berie a v ten
 79 6 |             bez meškaní, znajíc, že ja mám čo podložiť a spojeními
 80 6 |        roďína! 2 čeho ňikdi jsem sa ja nečudoval, že ti ob-vzlaštňe (
 81 7 |        božské tajemnosťí uhlí-dajú. Ja pák bich súďil, že sa oni
 82 7 |               čo má povinnosť jest, ja v sne bivše napomňený, z
 83 7 |         ňepovolajíc, áno, ani, jaký ja jsem chcela biť, pred vás
 84 7 |           biť, pred vás nedopusťte. Ja sama bich vám bila do oka
 85 7 |            ti, pekný boží imužu, že ja hríšňica a zato smrťi tejto
 86 7 |          Čož techdi víjďe, jestli i ja ku vijeveňí ňevionosťi mojej
 87 7 |        vikonám? Čo buďe, jak sa ani ja ňeoparím? Takli že súďiť
 88 7 |          zdravé naspát viťáhnúl. To ja najprv učiňím a za mnú múze,
 89 7 |      povlaží místo, z kterího visí. Ja jsem jsíce, jak uznáťe,
 90 7 |          jestli ňé volovú žltú jako ja, ale neb blenovú neb bolehlav
 91 7 |         pomáhal a svedčil v tém, že ja hríšnica a urízenéj smrťi
 92 7 |            hňeď napíšem, že ti a ňé ja na smrť máš biť vidaný,
 93 7 |           že v jeho lásce a milosťi ja ňejsem, že opravdivo skutečňe
 94 7 |            kďiž ňeprospechoval, neb ja i sám jsem skúsil, že panna
 95 7 |          chuť takú velebí, bich jéj ja to do jídla zamišal, bez
 96 7 |         ustanovil jsťe, .prečo bich ja treťí s vami .podobne ňemóhei?
 97 7 |       všetíki haťi iprekro-číťe, aj ja je prekročím, neb s vami
 98 7 |            mi možné dopusťiť, ibich ja jinšú a ti jinšú, ja bezpečnú,
 99 7 |          ibich ja jinšú a ti jinšú, ja bezpečnú, ti pák v každém
100 7 |          uťečeňí dúfáťe, prečo bich ja mal o mém zúfať? Krém jak
101 7 |            mém zúfať? Krém jak bich ja ňé mne toliko, ale i vám
102 7 |         rekla, jakím spúsobem chcem ja tvú zustaťi, lechko, áno,
103 7 |           prislíbiť, daruje ťi ma a ja velmi rada pristávam, neb
104 7 |      Renaitovi takto mlúvila: „Moje ja, milý, utekaní ňé rovno
105 7 |           za tovariša dopusťiť, ale ja jsem sa chcela na ňekolik
106 7 |        bilib' neznali a tak bich sa ja, od jejích prenasledovaní
107 8 |         nažívaš? Asnaď jsi, čo bich ja tím slobodnejšej bila mohla
108 8 |            ti jeho za tvojiho, jako ja za mojího prijmeš." ~Tuto
109 8 |      obraťíc, ríkal: „Ňé darmo jsem ja začal to, čo včil jasne
110 8 |        Zvíťaziliajs', zvíťazila!" ~„Ja jsem (mlúvila panna), ja
111 8 |            Ja jsem (mlúvila panna), ja dlhého tvého putuváňí príčina,
112 8 |             tvého putuváňí príčina, ja jsem to tak uríďiía, bijs
113 8 |             toťižto ňé ti prv nežli ja prišél a pre mňa z tolik
114 8 |            máš ti pravdu. Jako bich ja teba z všem poslušenstvkn
115 8 |      povnhnúť, odhoďiť?! Ale kterák ja mu k tebe lásku pozatím
116 8 |             matce mlúvila Fattima: „Ja", praví, „mé vislobozeňí
117 8 |             tak prvňá odpovedala: ,,Ja", praví, „jestli kému z
118 8 |             predbehnúc ho, mlúvil: „Ja jsíce ňejsem, otce. naj
119 8 |        zjeviťiť ňekemu ku príkladu: Ja žadám a rozkazujem, bijs'
120 8 |           Dopusťiťe techdi, bich si ja sám prostrédek k ved'eňí
121 8 |             ňé mi pokladajťe, neb i ja juž znaťi buďem súďiť a
122 8 |           otče", odpovedal Renait, „ja ňé slišať toliko k dostatečné-mu
123 8 |           jsem ťa oklamal, jak bich ja prám, že svetskích .kňezuv
124 8 |             ti mňíški?" – A potem: „Ja jsíce", praví, „jak ňemú-žem,
125 9 |       poveďel jsem. ~Jak hodne jsem ja sebe techdi rádek ten z
126 9 |      vipoveďel. – A Cicera vípo-veď ja za dúvod a stránki kázne
127 10|           ostrochlpatého súkna jsú. Ja mimo techto, který jen každodenný
128 10|              v maskverách choďí-me. Ja jsem pred dvuma rokmi (v
129 10|             bi jsťe ju rozveselili! Ja ale k ňéj s vami ňepujďem,
130 10|           ňu strvával, zemrel i on. Ja poťem sama z macochu v dome
131 10|             mláďencem ;a poneváďž i ja jeho i on mňa čisťe srdečne
132 10|      vúhledávali. A konečne i oni i ja jsme o jedném z mišlenkuv
133 10|        prosil, abih, jestli jsem ho ja jako on mňa jeďiňe miluvala,
134 10|          kterú ten zmislil, ležal. ~Ja jsem mu tak dúverňe na všecki
135 10|            nechcela jsem. ~Ale čož? Ja jsem jsíce nechcela jím,
136 10|             nechceli; a konečne jen ja jsem musila. foiťi premožená
137 10|              A preto ňikdi vic jsem ja z mím zasnúbenceni v očéch
138 10|             bedlila. Ale nešťastný! Ja jsíce ništ neznám, neb ništ
139 10|         trúchlivosti príčina jest a ja rozpamatavše sa, svedčit
140 10|             vie svítí zlato. ~„Však ja juž, buďiž nebu chvála,
141 10|    spokojnímu budúcňe životu chibí, ja ťa od všeckích trízlivich
142 11|             tenž z milosťi nebeskej ja jsem – že ťi Búh jed-niho
143 11|             jed-niho proroka, který ja jsem, včíl do tejto svetnice
144 11|             slunce roztomilé svíťí, ja ale zďe pri svíci se-ďeťi,
145 11|           to zas dobre pre mňa, neb ja ňemlúvím, bi nám biskupi,
146 11|       ništmeňéj z všem tímto? Prečo ja tak ťicho, tak milosťive
147 11|         jako sa libí táto má práca? Ja celé roki o také kúski bedliťi
148 12|             niapraviťi?" ~„Kďi bich ja nad viďeními dňejší ďeň
149 12|       mocHitbi vikonávali. ~Či bich ja B tím liduv pobožňejšĹch
150 12|           ňe^kcti bil aj cirkevný a ja bich jeďiňe ciľikevný nasleduval,
151 12|            mnohé veliké zlosťi bich ja skrz toto obráťil, jak mnohé
152 12|        všecci hrmili, j^afežto bich ja s Luthé-rem jedno veril,
153 12|          Luthér kacír mal, základuv ja miudreajem. Neomilne skrz
154 12|             cílil hňedki spredku. – Ja ňé tak: Kďiž ja zadám pobočné
155 12|          spredku. – Ja ňé tak: Kďiž ja zadám pobočné oltári a nasledovne
156 12|       stranách všaďe, po kterích sa ja bijem, jest obetuváňí?" ~
157 12|          viďeli a slišali. Tak bich ja vše to, kolík sa mi mé dúvodi
158 12|          nimiž sem tam ňečo hrizeš. Ja, dokúd o temto znovu ňekdi
159 13|              máťi nemúže, tento múj ja jemu popúšťaní stiánek"
160 14|           viďeli jsrne, íťi musejú, ja bich sa tu jak zákonník
161 15|           Adama položili. – Čemu sa ja v takém po-čatku národov
162 15|            vikázal", ríkal on zas. „Ja maličký tento príklad (vetše
163 15|        slovenskej poďela, Tažeš sa. Ja ríkám, že dávno zemrela.
164 16|         uspúsobiťi! – Mezitím múžem ja sebe sám pomócťi: Ňikeho
165 16|            prislúchalo, skusuvaťi a ja jsem mnohé skusil v zemách,
166 17|        kurence poláhli a dokúď bich ja jéj tak, kterího dala, kohúta
167 17|          zachovaťi a domu dodaťi? A ja to aňi ňevím k vašéj vúli
168 17|             vúli uvariťi, nebo jsem ja jeďiňe u sedlákuv ustavične
169 19|         velký bi položili. ~Nedávám ja jsíce tú jejích o svéj víri,
170 19|             a spasitedlné bi bilo a ja bich takího rád mel, kďi
171 19|           bi svú chóvu a oďev bral, ja pak, abich pravdu viznal,
172 19|            venku lichvu pasú, ti sa ja hrubším pdkrmem pásťi usilujem,
173 19|       Jestliže ňekdo dlžšéj žije ~a ja vetšého zaňeprázdňeňá ňemám,
174 19|       svátosťí zemírá, kďiž totižto ja jinďe jsem a tenkrát jinam
175 19|            ňech sveta správci súďá. Ja, co mi možné jest, ňepúšťám,
176 19|          prítomný bradiholec, jak: „Ja", praví, „ňevím, prečo nanás
177 19|           prvních oni léčá! Ďekujem ja jím za takú milosť a lásku,
178 19|       milosť a lásku, kte-rích kďiž ja volám, abi ma uzdravili,
179 19|      znamenal, neb ju vi-ďel), či i ja mám biť pre ťeba tak mučený,
180 19|           predsevzeťí. Chibu jeďiňe ja kar-hám, kpolepšení chibi
181 20|        které s takíchto hosťím vrú, ja sa to jeďiné tážem: „Jak
182 20|         plat brali. Tím spúsobem bi ja polá lepšéj vihlídali, nebo
183 20|            viďeli jsťe ju i jinďe a ja ňé z inšéj príčini jsem
184 20|           kďiž tak pánský vihlídal? Ja ništmeňéj (mlúvil dalšéj)
185 21|   zachováváš, jestli slišáváš? Kemu ja z mnohú ťeškosťú, z mnohím
186 21|          utrácaňím kričím? – Zdališ ja vám dobre biblie ňetlumačím,
187 21|             ňespomínám? A zdáliž li ja často aj o dobrích skutcích
188 21|  zakladatela víri našéj? Kolik kníh ja musím každý boží ďeň pre
189 22|        vždicki majíc aj bedlivejšéj ja plniťi móhel.“ ~A to tak
190 22|           čím on: „Kmí-ňiťe, sviňe, ja jsem to ňepoveďel – a biť
191 22|          poveďel, čož potem? Zdaliž ja ňesmím, kedi chcem, mé pítaťi,
192 22|         jsem já taký jako ti? Či sa ja tužšéj ňeposťím nežli ti?
193 22|            ňeposťím nežli ti? Či sa ja vícéj a neukonalejšéj ňemodlím
194 22| neukonalejšéj ňemodlím nežli ti? Či ja mé veci pilňejšéj ňeochraňujem
195 22|       ňeochraňujem nežli ti? Virež, ja na-mojdušu ňedbám, bár dušu
196 22|             svími pod-daními? – Vím ja celé osadi pod málo rokmi
197 22|             predce i plaťí i žije. ~Ja ňeviďím, prečo bi na židuv
198 23|         ňemúžem, – veru ňemúžem – a ja aňi ňevečerávám! Tvrdé roki
199 23|        ňebuďeme míťi vícéj ... ~Ale ja, veru, odpusťiťe a za grobiánstvý
200 23|          však mu místa ňepreležíťe. Ja ňemúžem!“ ~Tovariš cesti
201 23|        ňemúžes, veru ňemúžes, tak i ja ríkám, že ňechceme, ňechceme,
202 23|               odpovídal kaplán, „to ja činím, neb najvetšího teho