Part

  1 2 |           VarIet lod pristrojiťi a ju všelikím tovarem pre slobodňejšé
  2 2 |      ništmeňéj i jinšé čosi núťilo ju k takému s ňimi príťelstvu,
  3 2 |   neporádnich rúk jejích, lechťšéj ju straťili, nežli obsáhli.
  4 2 |          ze stola zdvihla a jak bi ju ze svima chcela zrovnávať,
  5 2 |            jéj a í libajíc i močíc ju očuv vitlacenú vodu: „Velká,"
  6 2 |           všemi ostatňími smisloma ju opusťil. Nestačilo, úzkébilo
  7 2 |        ušuv ňečo vešlo, rozpomenúl ju na slib predešlý a abi vči1
  8 2 |         Truhlu rozlámajíc, nalézel ju zrutňejšími karmeňmi naplňenú.
  9 2 |       pojmúc, do zahradí išla a čo ju najvíc v podvoleňí prezraďuje,
 10 2 |           všecko, čím vláďe, nežli ju opusťí? A jakbi predce opusťiťi
 11 2 |       predce opusťiťi musil, či ňé ju vlastnú svú ruku v tem okamžeňí
 12 2 |        bárs po kteréj sveta strane ju hIedaťi. Ale téjto, aňi
 13 3 |    jakkolik ostrý od ňéj odskakuje ju ňechitá. ~Stvoru tak spísanimu
 14 3 |       vredum hlavi z ťelacím lojem ju rozťíráme, proťi žíl boleňí
 15 3 |         boleňí najvíc okolo plecuv ju privazujeme a ťeplú vodú
 16 3 |         kďiž sa popálíme, z olejem ju míšáme, kďiž nám pokúsaňím
 17 3 |      pokúsaňím uškoďil had, bereme ju z oríganem, madem a hyšopusem;
 18 3 |         Kďiž hojnosť vodi prináša, ju prez jarki do poveďenéj
 19 4 |            koňa milú obetu a dokúd ju na to urízený šachter krvácí,
 20 4 |           slavnosť, bil Renait, bi ju toťižto spatril a znal,
 21 4 |         lásku takú zapovrhnúť?! Ti ju odjoďiť, s ňú pohrdať?!“ –
 22 4 |            tak prutké, Za ňišt, bi ju odpoveďú víc ňepodžal a
 23 4 |          jsem a ňikdo jinší, který ju uzdravť múžem! - Učiňím,
 24 4 |           ona z tebú preklnať, len ju namlúv.“ K chvále sa potem
 25 4 |   vipisuješ osobu, abi sa ďichtící ju, vzdíchající nad ňú v mém
 26 4 |          od mislu mého, že bich ja ju z píchi neb ňenávisťi ku
 27 4 |            hrízli dcéru mophtiho a ju v ňespokojitedlný hňev privédcťi
 28 4 |      spoluspojeňí sliboval. Pálilo ju toto mnoho, neb i cťi svéj
 29 4 |            slibem, neb ten v velkú ju móhel priňesť podezrenosť,
 30 4 |     priňesť podezrenosť, v velké i ju i seba ňebezpečenstvý pred
 31 4 |         abi vipravila, čo aneb kďe ju bolí, na čo si uhárká, čo
 32 4 |          bolí, na čo si uhárká, čo ju trápí, bi za času, dokúď
 33 4 |       ohlašoval žádosť svú, ale sa ju panna ňeviďela pochopovaťi,
 34 4 |            ranu léčiťi, odkúď, kdo ju spúsobil, v známosť jeho
 35 4 |           nachať. Nezúfal ništméň, ju ňeopusťil, ňež jinšú toliko
 36 4 |        Ňeuťekám od smrťi, ano, rád ju obeimem, jakžto jeďinkú
 37 4 |       žádna v sebe (neb načo bijs’ ju bil vlál do každího ťela?)
 38 4 |            hlavu naspolu, kterí bi ju bili viďeli, naríkaňí naríkala.
 39 4 |             Paril a poťil sa dokúď ju ňenašél. ~A jak to faleš
 40 4 |            z manželek ňepáči, múže ju pusťiť, odehnať a s ňú roztrhnúť
 41 4 |         jest sa z manželkú svojú a ju odehnal, ja, jenž Búch váš
 42 4 |            ja, jenž Búch váš jsem, ju dávam za manželku Proroku
 43 4 |           veno, které slíbil, kďiž ju pojmal. Po druhé, kdo sa
 44 4 |            ze svojú rozpáril, múže ju zas za sviju prijať a zas
 45 4 |            ňesmí ništméň štrtýkrát ju naspát, jakž od druhího
 46 4 |           haňeblivosť držíc, ťešil ju a znovu tak dlho, tak široko
 47 4 |         jak k známosťi zradca, ale ju ňeobsáhla, neb mophti ve
 48 4 |          svéj rozjímáňí pristihnúl ju večer, prisťihla i noc a
 49 4 |       stromi parajícími, čím náhle ju zazrel, bežal a koňa, na
 50 4 |          Renait bil ten, který sám ju aj slišal, aj ochotňe ku
 51 4 |           kterího take mal, koňa a ju naňho vihodíc, divoka ze
 52 4 |          on proti ňéj bežíc, objal ju a líbať ňeustával, viďic,
 53 4 |     najpekňéj pristrojila, vivédel ju na vistavený pod nebem trhún,
 54 4 |        kvíliť. V tem ništmeňej bil ju Renait predsťihnúl, juž
 55 4 |        dcéra mophtiho prítomná, či ju ňezaňechali všecki smisli,
 56 4 |        ujisťiť, ale aňi poslúchnúť ju ňechcel. – Čudná otce ku
 57 4 |            múdre aňi chceť ňemóhel ju vislobodiťi od prítomného
 58 4 |           nišmeňéj ňekolik, jak bi ju zachráňil i z tú pobožnú
 59 4 |           a jsúcího pre ňu vislal, ju na místo své velebil a živil.
 60 4 |          nalezeňí a preto krvavími ju jeďiňe slzámi oplakať. ~
 61 5 |        premlúví, vivédli a jednímu ju, kterích venku vícéj stálo,
 62 5 |            v múdrosťi a ochotnosťi ju predbehnúc, nastrojil, prešaťil
 63 5 |        tímto prospechovala?  Asnáď ju naspát vézli? – Ňé preto
 64 5 |            pominúla a preto ňechal ju po vúli kričaťi, čkoliv
 65 5 |      najbližší kus brvna a z tím i ju i seba žádal zachovať i
 66 5 |            i seba žádal zachovať i ju naň posaďic i sám sadnúc.
 67 5 |        meškáňí techdi obráčili jsú ju, bi voda, která mnozstvím
 68 5 |          smisel ňemajícé dával, bi ju ješťe z jednéj dobre ňeskríšenú
 69 5 |         len v misli ňemala. Bolilo ju ovšem srdce a pre bolest
 70 5 |          mužovi a abi orodoval, bi ju na místo Renaitové pod ochranu
 71 5 |      radostlivý zdvihli, ale to že ju Van Stiphout ňevzal, že
 72 5 |            že on radňéj od jistého ju zahinuťí osloboďil, neverili.
 73 5 |           jéj padel, ňeprestávajíc ju za dlhý čas líbaťi, viprávajícú
 74 5 |          svoju veďe, kam chce, aňi ju ňeviďí roďina vícéj, než
 75 5 |      manželku pojmúťi. A z tím juž ju vidal. Ten, kterímu toto
 76 5 |          plrinúzen. Nevipúšťá pák  ju z dvúru svého; manžel, kďekolik
 77 5 |        samímu radnej ozdoba, který ju priňésel, na krki nebila
 78 5 |        riďiteli krv obce vimlzajú, ju o všecko, čím vláďe, prinášajú.
 79 5 |        MUSILA, ŇEPREHLÍDALA, SLEPÚ JU NAZÍVAL. ALE ČOKOLIV PREDNÁŠAL,
 80 5 |            FATTIMU. SPÚSOB, KTERÍM JU SVOJU UČINIŤ MÍŇILI, VT'
 81 6 |            bežal. Vej'šél do ňéj a ju, poneváďč okrem k veslum
 82 6 |            vezen, priväzovali. Jak ju viďel, zďesii sa, ani nemóhel
 83 6 |       svojím hňedki uveriť; nesmel ju osloviť, zdaleka toliko
 84 6 |             Chiťili jsme potení aj ju a všecku od obidvuoh, kterú
 85 6 |      jakžto z obce, a preto nijakú ju vedie práva obsáhnúť náďej
 86 6 |          teho frajíra) a i dúvoďil ju svoju musiť biťi z običajniho
 87 6 |           strážca ustanovili, bich ju od všeho uškoďeňí opatroval,
 88 6 |        bila. Jestli to ňé, pošlime ju (opetovali prvňé své radďeňí)
 89 6 |            uspokojení a tak, kterí ju dávali, slobodních po cesťe
 90 6 |         účiňen, poneváďž za svetla ju vivédcť nebil spúsob, ale
 91 6 |            aňi jen najmenšú chvílu ju nechcem nosiť, odrež hu,
 92 6 |           vňesel jsem, potom pilne ju, bi si neuškodila, zaopatríc,
 93 6 |          ňéj milovaný. Zavrel jsem ju jsíce v kúpeném óde mňa
 94 6 |         obitá ruku Fattimi a chcel ju líbať, ale ona nedopúšťala),
 95 6 |      odtrhnúc vás od matki vašej i ju Ukrutňe zarmúťil i nad vamii
 96 6 |           síkritosť našu naríďili, ju Ibraim ňikdi nepoznal, aňiž
 97 6 |           predkladala, zatúď, bich ju neb slobodnú do zeme zrození
 98 6 |         čiňíťi. Zapredať ništmeňéj ju, biť bi mi bilo i ňevim
 99 6 |           v nej radoval. Domuv pák ju vislať tež bilo na ten čas
100 6 |       taďemal cestu a kterímu bich ju i že silu bil vťisnúl. Neskoršej
101 6 |       najvzáctňejše mohlo biťi, bi ju neb v Scan-driku, neb v
102 6 |           ve všem jest s;a vďečil, ju nad ostane velebil, čokoliv
103 6 |    ztbojnídkéj odveďená jest. Znal ju on dobre a aj taho, čá bila. “
104 6 |          Fattimu prez ďen chital a ju objímajíc, líbajíc aj Renaita
105 7 |          zahneval, žáden, který bi ju nezadal vislobozenú. A kdob´
106 7 |          jéj mala spadnúť, posaďíc ju, čítan jest najvišším hlasem,
107 7 |            a ňé prez okenko jeďiňe ju dať učiťi, kďiž juž jeho
108 7 |           a plameň priložíc, zažal ju, že jak masť nejaká horila,
109 7 |         chce mlúviť, ňečo vikázať. Ju techdi jeďinkú poslúchnúc,
110 7 |          ništ nezanedbal, jak bi i ju aj Renaita od jistéj juž
111 7 |     všeckím ukazovala. Nasledovali ju hňedki množí a viďeli, že
112 7 |        pijícímu k ústam; séjme pák ju, kďiž vodu povlaží místo,
113 7 |     poveďeňe skleňicu a kázala, bi ju i k odporujícího a vždi
114 7 |         černej desce napísala a čo ju najvíc srdce bolilo: Otče
115 7 |           biťi panna oňechdi, kďiž ju leká-ril, v hneve svém nad
116 7 |    zakázano, po treťí aj preto, že ju on predce mnoho naučil,
117 7 |           čas pannu začal obracať, ju sebe zjevňe všeckím spúsobem
118 7 |           jestli ňé tuzšéj, jak on ju dichťil, vzdíchajíicéj kázal.
119 7 |      hleďeňím na Hadixu. Za bohiňu ju pokladali všecci a zas sa
120 7 |          jistú jest vždi očekaval, ju mislil, ju si viobrazoval,
121 7 |          vždi očekaval, ju mislil, ju si viobrazoval, ale duchen
122 7 |          kterú jsi zachoval a nech ju žáden jinší nemá, jeďiňe
123 7 |      slávňejšú, nežli bila predne, ju toto učinilo, z čeho bez
124 7 |       tvoju, než radnej aj chválim ju. Dobre máš, že ňé hneď po
125 8 |         napadal, jako zázračne jsi ju, kďiž jsem juž aj teba oplakal,
126 8 |            velký ďiv níšt ňemóhel, ju zas oibejmúc: „Ti techďi,
127 8 |       uznávať, neb jprám tak, kďiž ju vid'el, jak který Medusi
128 8 |            bil život tvúj položiť, ju, kďiž sa ťi samim nebam
129 8 |        cestu zavrela?" – ,,Juž jsi ju dosť zretedlňe viznal,"
130 8 |       spomínala tú vťipnosť, kterú ju po usmrťeňí svém v živoťe
131 8 |            oďeťi". – Pre-beríc pak ju, mlčkem čosi a mnoho jsíce
132 9 |          do hrobu ponášajú. ~Tešil ju on, mlúvíc, že pre své a
133 10|           hore v tlame téhož draka ju bilo viďeťi. Okolo a po
134 10|      roskaz ochotne plnil a juž sa ju sebe viďel na ramenách svích
135 10|      veliké, z velkího velice rodu ju bili znamenali, jen že jedno
136 10|            jest, mimo abatiši, neb ju sem juž v našu oďev oblečenú
137 10|     odpovídala ona, „a bár bi jsťe ju rozveselili! Ja ale k ňéj
138 10|          krokmi preč jiťi, až kďiž ju René, téz skoršej kráčajíc,
139 10|          jakúsi ránu patríc, ťesil ju a abi poveďela, na čem sebe
140 10|           na ten čas nemala a kďiž ju Vaň Stipnout pozbud'uvaťi
141 10|     povesťi dostaťi nemohli, buďto ju všaďe ňé jen po celém regimente,
142 10|             škodlivého teho jesťli ju očišťila. Všecki ništmeňéj
143 10|          učinená jest! Pozdravujte ju; do svätej památki sa jéj
144 11|      došťáhnúťi ňemóhel, višústnúl ju na hlavi okolostojících.
145 12|     poviháňal a nasta-viteliim jéj ju jporuavracal, jakž phrygiskú
146 12|            tuším mela musika. ~Neb ju Aegiptskí dle spisuváňá
147 12|          sa preto zakázali, že kdo ju zná, v ženskú mekosť bívá
148 12|          Káto a Scípio Aemiliánský ju téz od Rimanov vzdaluvali,
149 12|       roďičuv nesmi jíťi, neuhlída ju na ulici a za mesíc, iďe
150 12|       techdi mše znamenajú, že (bi ju všecci vespolek musili odbavuvaťi,
151 12|            k posmechu bíťi, radnej ju redšejšéj síúžá, ale vtedi
152 15|        milá jest slovanská reč, Že ju cuzí slišíč, úťeku preč;
153 15|        práci jeho a ani čítaním bi ju ňeucťili, poneváďž dosť
154 15|            záležiťi vikladal, vzal ju preč a do Vdnie odeslal;
155 15|        bila v rukách tlačára, kďiž ju on prezveďivše sa k sebe
156 15|           téj nebo prinajmeňéj, že ju ňeprehlédli dostatečňe.
157 15|             Jestli pak i prehlédli ju i rozumili tak zlostnú biťi,
158 15|          daleko poroznášaná. Knihi ju, abi ňezahinúla, aneb zešpaťená
159 15|         ňečo takého prihoďí, knihi ju očisťujú a k prvním svím
160 15|         zemrela. A král Svatý-pluh ju zaoral, zahrabal Na bílém
161 16|            lásku túto prosá a kďiž ju majú, kďiž k ním pricházajú,
162 17| ňenahňevali a Boha ňeprisilili, bi ju ňejako trestal. Že budúcím
163 17|            Zďe poškrábajíc sa, kďe ju aňi ňekúsalo, mlúvila žena: „
164 17|        sebe utrhnem, mile ráda vám ju dám, ale kďibi jsťe trošku
165 17|        moju černulku pokaďiťi, abi ju bosorki ňepod-dájali." ~
166 17|           jestli čo vináseďí, nebo ju na plemeno držím, dám za
167 17|         včil mlúvíťe, načo bi jsťe ju daremňe zimuvali, dajťe
168 17|      unuváňi mzdu viložíc i naučíc ju, kolik učená biťi móhla,
169 19|           lekárskú, tak kterák jsi ju ti včil vipísal, vicvičenú
170 19|        farárovi mívá, do-tíče, abi ju totižto farári nestraťili,
171 19|            ukrutnosť znamenal, neb ju vi-ďel), či i ja mám biť
172 19|            od pánskéj práce a kďiž ju vykonávajú, to z ňechuťi
173 19|  ponu-kačmi jeďiňe v potrebe, kďiž ju vše jinšé prostrédki ničemné
174 20|         potomkum zanechávali, včil ju na masáruv toliko a cigáňuv
175 20|       sveta politesse, viďeli jsťe ju i jinďe a ja ňé z inšéj
176 20|           z inšéj príčini jsem vám ju tak hlboce vikládal, jak,
177 21|          svetnicu tu tam (jmenuval ju) vimécťi, visnážňiťi, pesťele
178 21|       radda tím jeďine daná, kterí ju aj zrozeňí a náchil-nosťi
179 23|         ňepraješ, dobre. Odválč aj ju. Mi predce tu zustaneme.“ ~
180 23|          strídmu ništmeňéj, kterák ju nazíval) dáťi prislíbil,