Part

  1 1 |             píšem, doťíče, uznám, že sa mi chibi ňejaké nadhoďiť múžu,
  2 1 |            dufám a smele jistý jsem, že mi je jeden-každý múdrý odpusťí.
  3 1 |            dohadovat? Z kterích kňih bi mi ukázal, ňepovídám čistotu
  4 1 |                 nade mnú? – Krem jak bi mi ňekolik (ačkoliv aj tích
  5 2 |           Arabšťí verá, verili bi sme i mi bár, neb to aj zdravý rozum
  6 2 |                 pusťila a: „Navracáš sa mi techdi (mlúvila mezi sladkími
  7 2 |              pohlédnúťi na obličaj tvúj mi dané bilo; to, biťbich sto
  8 3 |               Ňesužuj srdce tvé, daljs' mi mzdu za lásku moju; jak
  9 3 |                 tvúj, do kterího jsi sa mi pri brehu domácím pod velkú
 10 4 |              ňedopúšťajú? – Pohaňi jsme mi vám, dobre vím, ale či pravo?
 11 4 |               jak verní a dokonalí jsme mi pobožnosťi, cťi bóžej milovníci,
 12 4 |            podezreňí mám, jest, ňech sa mi radňéj zjevňe arovno poví,
 13 4 |                 jeďinký, k temu, jak sa mi viďel biť i najlechtšéjší
 14 4 |           vihovárá zrozeňí, které žádnú mi takú ňepoprálo náchilnosť,
 15 4 |                a q u i n  ňeváže, ňikdi mi spolu  E u l e n m e c h
 16 4 |                ja mňe spomáhal, ale abi mi aňi druzí spomáhať nemóhli,
 17 4 |             podobňe i teho obejmem, kdo mi žádostlivý tento cíl čím
 18 4 |               čekala jsem, jestli bi sa mi asnaď predce, čo mňe odsúďene
 19 4 |                 jest a tak má biť, keho mi velký kňez, taťík múj, raďá,
 20 4 |               dobroďinstvý své, kďiž sa mi zlích zléj liduv misli za
 21 4 |        nasledovalo, či bi jsme ňebili i mi hrube zamotaní, ti sám svatú
 22 4 |              pohnutích upokojil. Toto i mi pácháť, taťíčku, blízo buďeme
 23 4 |             musíme. On buďe sin smrťi a mi aňi tak slímu chíru ňeuťečeme,
 24 4 |           ňijaké vladárstvý ňemáme, neb mi aňi jsme ho ňechiťili, aňi
 25 4 |             ňepovstaňe. ~Ňebuďem ja ver mi, prenasledovať človeka,
 26 4 |            sestrú jeho nadevšecko, kďiž mi ňé velmi pred dlhím časem
 27 4 |                 mluvícé, zuatkať. Žáden mi ňebil k srdcu, aňi ti bijs
 28 4 |                musila uznati, ti jsi sa mi sám ze všech zalíbil, tebe
 29 4 |              zachovávať. Tam on, jak sa mi viďí, zbadal, kďe ja bez
 30 4 |                 z tú priležitosťú začal mi vichvlaovať Muhammeda zákon
 31 4 |          vipisovať ňeustával. Ňe jednúc mi povedal, že ti jsi ho zhubila,
 32 4 |               ostatnné jest, ňepokladaj mi, o panna, za hrích a vinnu,
 33 4 |             jsem k ňím naplňená. Jestli mi podle žádosťi vše toto vipadňe,
 34 4 |             zpravdú oznámiť móhel, maj: Mi trá chiťení bivše, viveďení
 35 4 |              uloženího času ňé tak, jak mi kážeme, učiňí. Kďiž pad
 36 4 |               sa mám stranu obráťiť, to mi ništmeňéj mladý múj rozum
 37 6 |                 panna a pani má! ~Pomúž mi, jak z tvého múžeš, aneb
 38 6 |           znamenajícé jaké vojstvý jsme mi, viložíc, pohnúli proťi
 39 6 |             stačiť mohlo. Mrkaní toliko mi chíbaJo, abich zplna boháčeín
 40 6 |     mnohonásobne pítai jsem sa, nemohlo mi biť poveďeno. Teprv jeďiňe,
 41 6 |                krásném tém vezňovi ništ mi neznal poveďeť. Buch vi,
 42 6 |             teho múze viplívať, zcházil mi. Bežal jsem techdi domuv
 43 6 |          žádosťi vipadlo. Jakkolik jsme mi -bili síkritosť našu naríďili,
 44 6 |                bi bil jakživ. Ale čo sa mi najhorkejšé stalo, bilo,
 45 6 |           Zapredať ništmeňéj ju, biť bi mi bilo i ňevim čo za ňu bilo
 46 6 |              neb aj odporovala jíťí, to mi vždicki povedajíc: f,Ponevád'
 47 6 |        povedajíc: f,Ponevád'ž trích jsi mi vitrhel, ništ mi na zemi
 48 6 |              trích jsi mi vitrhel, ništ mi na zemi ňepozustává, nemám
 49 6 |                tím pák naproťi, kterích mi za ňeverníikuv pokladáme,
 50 7 |            MISTRA SVÉHO PÍTAJÍC. UPOKOJ MI JEĎIŇE NEBESKÍCH, HNEV JEJÍCH,
 51 7 |                 jest, je viučen. – Nech mi jest proňesené vrúce slovo." ~
 52 7 |            pozorovali jsťe, jak jsme sa mi od opálení zachovali; tímto
 53 7 |               jsem mal činiť, jestli bi mi bila po smrti tvéj tvá nevinná
 54 7 |        podobniho prostredku chiťil: Dal mi čosi z cesta na spúsob ríšíkaše
 55 7 |                  ani ňemúžem. Neodporuj mi íechdi a ňezapovrhuj dobrovolné
 56 7 |           pdkládaš, vtedi prosím, bijs' mi neodporovala a mé na všecki
 57 7 | nebezrpečenstvím činiť rozkazujú. ŕ7eňi mi možné dopusťiť, ibich ja
 58 7 |             prosbám ním odporeňí; bijs' mi všecko mohla tím smelejšéj
 59 7 |        smelejšéj tajiť, príležitosť jsi mi zaopatrila, ani otázaního
 60 7 |           najhodňejšá! í-íepítám, bijs' mi poveďela, čo sať tak náhle
 61 7 |                 sa včil premenila, kďiž mi víc a víc vďačňejší vždi
 62 7 |          najvetšú ťi-chosťú dochod tvúj mi oznámiš, bi jsme všecko
 63 8 |               ani dosť vinarí'kaná, ti .mi poveď, prečo jsi sa mi prv
 64 8 |                  mi poveď, prečo jsi sa mi prv ňenavráťila, mé vdovectvý
 65 8 |         usilovať odslúžiť,". „Castokrát mi ríkal, častokrát ma napomínal (
 66 8 |                 má vúla jest, jestld sa mi u nich ňeco ňevďačí, k prítelum
 67 8 |             2ádné jsem nezadala, jestli mi od teba dané biť nemohlo,
 68 8 |                ale aj dobrovolňe vše to mi od teba darované prijať,
 69 8 |                naradďiť. K tému všdi sa mi zdalo vetšé z tebú, nežli
 70 8 |              Stiphouta zveďel, nebil bi mi o buducném svém ké mne prícho-ďe
 71 8 |                 ríkal: „Cokoliv jest sa mi stalo, bez neb dbpušťeňí
 72 8 |                  potraťil, navráťilo sa mi všeeko. Deďičsitvý a hospodárstvý,
 73 8 |                za rani moje naspát jest mi dané, neb kupci víťazi najprv,
 74 8 |               žadám a rozkazujem, bijs' mi takto a mezi timito reholníkmi
 75 8 |                 nimi, či obstojí.  Milí mi roďičé, ňepochibujem, že
 76 8 |              ňepochibujem, že kďiž jsťe mi život dali, vin-šujeťe a
 77 8 |             ništméň odstúpim, za zlé ňé mi pokladajťe, neb i ja juž
 78 8 |            volajíc: „Neňi to pravda, čo mi taťik nadhaďuje, že jsem
 79 9 |                 ďevečki líbili ťa tuze. Mi pák jsme reknúli: Ti jsi
 80 9 |                 jsi víborná mezi dcé-ra mi  J e r u s a l e m a. ~Po
 81 10|                lechko a chutne; ňepišťá mi okolo uší....  Ani hri nám
 82 10|             unúvati, abich bradu, kterú mi černidlem za-maluvali, zetrela.
 83 10|              Všecki sestri povidali, že mi svedčila. ~Neznajú svetskí,
 84 10|               jak bohabojním žartuváním mi zďe sva-tími zustáválme.
 85 10|                Jakým to spúsobem? ~Však mi aj púťi držíme: Mi chod'
 86 10|                 Však mi aj púťi držíme: Mi chod'ime do Rímu, do Lorettu,
 87 10|                 pre nás jeďiňe jsú, jen mi tu odpustki obsahujeme.
 88 10|              oďev oblečenú privézli." ~„Mi sa to techdli musíme od
 89 10|                 počnula: „Ach, tolikrát mi", praví, „má ňešťestná príhoda
 90 10|                 s tím mňa ujisťeňím, že mi najčastejšej (krém jak bi
 91 10|                 jeďiňe miluvala, jestli mi nad neho žáden nebil vďečnejší,
 92 10|              véjšla. ~Ach,– ňéjen nebil mi milší a láskavejší nad neho
 93 10|                 pochopiti múžeťe, čo sa mi stalo. On hňedki prvním
 94 10|             potajemňe v tabacnéj nádobe mi listek odevzdál, v ňemž
 95 10|                 choďili, všeliké dúvodi mi prednášeli, rnezi kterímí
 96 10|            kterák ríkali, hňed tenikrát mi na fíekolik tídnuv pokuti
 97 10|       klášternim íťi na celý múj život, mi zakázali. A preto ňikdi
 98 10|                očéch nebila, pomimo, že mi ješťe jednúc písal s príliš
 99 10|                bil predsevzal. Znamenal mi, že v nočnú hodinu prez
100 10|                o tém sa prezveďeťi, ale mi vrchná naša vždi odpoved'
101 10|                vec tú ňevihledávaťi téz mi jest na pokutu uložené." ~„
102 10|                 zemi i na nebi, že jste mi toto oznámili!" A s tím
103 11|               breviára, jakožto, že ani mi jsme ňeni podhoďení vláďe
104 11|                bez pochibi, poňevád'ž i mi máme naše exemptie, ňemúžu.
105 11|            predložili. A vte-di bi jsme mi nebáli takovi, jakích nás
106 11|                do chlopca, s kterího sa mi ňe-vimotáťe. Slišťe vi opravďiví
107 11|             nasledovne ani to, abi jsme mi mníškam nečo o breviári
108 11|            mulice, vi štokfíši! – Takli mi, kterák juž spomenul jsem
109 11|               jsem a vi ňetajíťe, takli mi máme moc a vládu nad mníškami
110 11|            zrozený zákon prevreté jest, mi máme rozkazuvaňa moc nad
111 11|                 danú. ~Jestliže bi jsme mi techdi súďili a viďeli,
112 11|                jím ňečo jinšé, ale kďiz mi všecci po celém sveťe rozšírení
113 12|         pozorujácího uíhlídal, viprávaj mi, čo a kterák bi jsi ti z
114 12|                zložené. Pésňe takové bi mi lid z orgianem spíval. Z
115 12|                záíkon? – Aneb techdi aj mi tanČime v našich kosťeléch,
116 12|               ciľikevný nasleduval, abi mi od ňekeho nebilo nahoďeno,
117 12|              navráťili? Oni li bili, či mi jsrne po-božňejší? Oni li
118 12|            po-božňejší? Oni li bili, či mi jsme sveťejsí? ~Sem bi priislúchalo
119 12|                rovno podmanlťi. ~Jestli mi 'kdo nadhoďí, že za času
120 12|                bich ja vše to, kolík sa mi mé dúvodi a pričiní pravé
121 13|                Slib čistoti, skrz kterú mi," praví, „angeluv nasledujeme
122 13|                 Spadli jsme, a poneváďž mi jsone spadni, ejhle, jako
123 13|         potraťil, kdokoliv bi to tajil. Mi jsmie usúženú, v krvavém
124 13|             cvičili, bívalo. Nikdi jsme mi zajisťe nikemu takím vidíráním
125 13|             radnej osožní a mnoho. Kdož mi toto zapre? ~Abich vše jinšé
126 13|               bil a biťi musil, že jsme mi mládež v svetskích i v duchovních
127 13|              vecách cvičili. – A predce mi takoví bivše, ňé dareminí
128 15|             pôrod a svú reč zachovával. Mi jsme ťešce jednu málolistovnú
129 15|                a jiní též tak žíjali? – Mi ve dne v noci pot z čela
130 16|             trpkosť, jak velké sužuvání mi od lidstvý techto podstupujeme!
131 17|           gazďinká? Zavdám vám, kterího mi jedna velice dobrá pani-matka
132 17|                   praví, „ponevaďž jsme mi ňeňi ze samého tého živí,
133 17|              dobitku viďeli a skusili a mi abi jsme v klášteri pochvalu
134 17|                též jen jedno mela, nebo mi jinšé ovce podvrhu-vali
135 17|               visilo ceďelko, v ja-kích mi tvarohi robíme) ve jmeno
136 17|            Vezmiťe sebe nás za príklad. Mi neoreme, aňi nesejeme, aňi
137 17|          zlituvala a prítom-ního techto mi dala kohútka. Ale jsem sa
138 17|               kohúta nevráťila. A aj to mi hovorila, že ona včil velikú
139 17|              mňe, má hríšná hlava! Kaša mi prismudla a priho-rila.
140 17|                klášteri budú dňes jesť, mi pak takli v ďeďiňe téjto
141 17|               ale varená dotíče, buďeme mi vám ukazovaťi a pomáhaťi." ~
142 19|         poneváďž ňemožnosť jejích dobre mi známá jest, o to je-ďiňe
143 19|              sveta správci súďá. Ja, co mi možné jest, ňepúšťám, kolik
144 19|            papraťi? ~. . . . . .  jedno mi jest všecko, ~I Mars i Venus
145 19|                 všecko, ~I Mars i Venus mi naplňuje vrecko. ~Ništ jinšího
146 20|              techdi, že bi jsme móhli i mi proťi ňemu do súdu vstú-piťi.
147 21|                potem, než zamkne. Druhý mi hňedki hostínskího ustaví.“
148 21|                  a uviďím, jakú hofferu mi priňeseš.“ ~Po temto hosťinský
149 21|         ňenávisťú naproti nám horá? Ale mi, kterí bi jsme sa musili
150 21|                nepríteluv rozďeluva-ťi, mi!... Toto, toto bivala až
151 21|                 ho opakujú: Móhli  jsme mi, múžeťe aj vi v samotném
152 22|                počekáťe až do no-vého a mi vám vtedi opravďive všecko
153 22|                 poďťe, podpíšťe sa – čo mi dodáťe“. – S tímto jích
154 22|           omlácí. – „Ti“, praví, „Jaňe, mi dáš meccu žita, ti, Juro,
155 23|              odpusťiťe a za grobiánstvý mi ňepokládajťe, ňe-múžem aňi
156 23|               ďedo, bár múžeme, bár ňé, mi tu zustaňeme, poňeváďž aňi
157 23|          ňepraješ, dobre. Odválč aj ju. Mi predce tu zustaneme.“ ~Spusťil