Part

  1 2 |          dome taťíka svého; nalézla ona príčinu, pre kteru jedního-každího
  2 2 |         setvi do svetlice vkročili, ona od obloka, v kterém stojíc,
  3 2 |             seba ustavili. ~Mezitím ona v mnohonásobné a srdce jéj
  4 2 |        žalovala na svedomý jeho. Čo ona za zretedlné pravého svého
  5 2 |            pannu. A zaisťe, neb jak ona dále k ňemu mlúvila: „Jestli
  6 2 |            místo bi ujmúlo?" – Kďiž ona trasícím jazikem odpovídala,
  7 2 |            spolu na ukázané a které ona až posaváď bedlive' v pameťi
  8 2 |     baššovej spomínaní (neb Fattima ona sa nazívala) uslišal, uveril,
  9 2 |        poveďené jest, domnívaňí, že ona lsťive všecko slibovala
 10 4 |             urízený šachter krvácí, ona nasledujíci článek a znameňí
 11 4 |       rečením triumphem. Pristúpila ona hňedki a Renaita, bi podobňe
 12 4 |             a ďíval. Odešla potam i ona od okna a k ňemu sa obráťic: „
 13 4 |           nabezpečnú reč ňepodlžil. Ona pak ňé tak bila seba prichistala,
 14 4 |           obidvoje? Dosť na tem, že ona v celý ten a nasledujúci
 15 4 |            nesvíťil, jestli, kterák ona seba obetuje, tak ti jéj
 16 4 |            celú basén držaťi, dokúď ona jasňéj seba ňevijeví, juž
 17 4 |            mophtiho, podobnú, kterú ona držala, potajemnosť, podobné
 18 4 |             ňemúžeš, hotová jest ho ona z tebú preklnať, len ju
 19 4 |           ňikdo k vúli jéj, ačkoliv ona mnohím jest a bila, až posavád
 20 4 |             ošklivosť ňeňi - čo? Či ona ze sebúukrutné ňeňese milujícej
 21 4 |            spúsobem, z kterúb‘ toto ona móhla obdržať pečlivosťú? -
 22 4 |      Ňeverím, aňiž múžem, dejžto bi ona jakkoliv pečovala, jakékoliv
 23 4 |            veseléj. Mezitím bárs bi ona všecko ňešťesťí od seba
 24 4 |            hrích ňech ňepokladá, že ona podle svedectvý tvého z
 25 4 |  pochibováňí ten musil biť, kterímu ona částku práce téjto v dúvernosťi
 26 4 |           závisťi neb pomsty musila ona pocházať. Známá bila jsíce
 27 4 |            své usilováňí, veďel, že ona chce z Renaita musulmanna
 28 4 |         príčina. Usilovala sa jsíce ona všecko své ducha mučeňí
 29 4 |            povstať musilo. Kďiž pak ona mezi ustavičním rúk jeho
 30 4 |             veďel, jakžto že sebe i ona i mophti ňekolikrát mlúvila,
 31 4 |        obrácené prospechu. Ale toto ona, bárs ňepredviďíc budúcnosťi,
 32 4 |             nadevšecko milého a jak ona praví, sebe odsúďeního čehosi
 33 4 |             jest, čo chce, odkúď to ona asnaď sama vitlumačí, ale
 34 4 |        asnaď sama vitlumačí, ale že ona ňeňi, která Renaitove, jak
 35 4 |      pokračuješ, bila matka tvá, aj ona o lásce velmi málo veďela,
 36 4 |             slišať ňechcela, jak bi ona sama z ťela a krvi nebila.
 37 4 |             daťi. ~Ňé v nás, po nás ona, než s nami sa roďí, ~ Kdo
 38 4 |         pítaťi, odkúď ví mophti, že ona velebí, že zamilovala? Ale
 39 4 |              ňež do srdca jej išla. Ona pak - treťú jéj včilejšá
 40 4 |            k pisku brava, chťejíc i ona roztrhanú biťi, víc nežiťi. ~
 41 4 |         bila len i pred jednú nocú. Ona pak, kďiž čas k mlúveňú
 42 4 |           okolo stojících pítal, či ona z svú šumnosťú ňezaslúžila
 43 4 |              tázal sa jéj. Kďiž pak ona, jak móhla najpňížeňejšéj
 44 4 |         móhla jíťi. ~Bez omílki jak ona, tak aj Renait ňé v jinšém
 45 4 |   ňeohlásila, kdo jest ten, kterího ona juž biťi zná? Však toto
 46 4 |             bilo toto zpríkrilo, aj ona k ňemu horkú pre čosi chuť
 47 4 |          skitosťi choval. Kdi bi sa ona bila začasu o zázrakoch
 48 4 |             z velkú poníženosťú, že ona sama jest počátek, sama
 49 4 |            vúlu, vizvedal sa , čib´ ona ňebila posléď nežli on,
 50 4 |            a odeberíc sa od ňéj jak ona od ňeho, zdaleka a pobočňe
 51 4 |      pobočňe toliko ohlašoval, žeb´ ona i ze svím mňeňím móhla žiťi,
 52 4 |          bez dcéri mophtiho, bi len ona žila, ňeželil, ano, žádal
 53 5 |            bila ňešťastná Fattima. ~Ona po zrovnáňí vúle svojéj
 54 5 |         spúsob) , vtedi bi aj on aj ona jisťe ňezhinula, on jest
 55 5 |        pokračujícímu odpusťila. Tak ona vtedi od  smrťi jsíce, kterú
 56 5 |             iba hňedki zjevila, kdo ona jest, neb, pravil: „Jak
 57 5 |      ňemeškala. Kďiž vipoveďela, že ona jest dcéra Ibrahim bašši,
 58 5 |             tolikrát jíťi, kolikrát ona jeho volala, ale ňé tak
 59 5 |             svého ňevijevila, neb i ona sama neznala ješťe, čob´
 60 5 |             kd'iž slišala, že bi aj ona že všem hospodárstvím do
 61 5 |             NIŠTMEŇÉJ VIHOĎILA JÍCH ONA, KĎIŽ PRV NEŽLI POČALI,
 62 6 |        potení od služebníkuv, že bi ona opravd'ive bila, potvrzeňí
 63 6 |           omílki najvíc, kterího bi ona musila biťi. Ti, Ikterí
 64 6 |            a jak ani to, zabime, bi ona ťeškú ňekedí nedala rozbroju
 65 6 |          porád nechcela nasledovať. Ona pák srdnaťe bez meškaní
 66 6 |             loďce jest, bi jeďine i ona pospíchala. Uverila ňevolná,
 67 6 |       Fattimi a chcel ju líbať, ale ona nedopúšťala), odpusť najmilejšá,
 68 6 |           kupca z podobného, feteré ona viznávala, náboženstvý že
 69 6 |              čokoliv pitala, plnil. Ona pák mne bivše mnohem podlžná,
 70 7 |         vimalovan, čo znamenalo, že ona rovno z koreňa Muhammedovího
 71 7 |      ňemilosrdenstvý jeho, mluvíc: “Ona osoba mladá, k stavu manželskímu
 72 7 |      vinšovať, abi taký obraz, jaký ona bila, bil skinožen a zňivečen?! ~
 73 7 |             jak bi bili viďeli, kďe ona cílí a čo mini, dávali ňekterí
 74 7 |          utíchli a upokojili sa, že ona k vetšému nepríteluv svích
 75 7 |       obličaj jéj pozorujíc. ~Vtedi ona znovu postanúc, ríkala k
 76 7 |            a pokúď sa s tím bavili, ona dlane své mastila žltú volovú
 77 7 |         nohami. A zas šťestlive jak ona tak i títo zásek bez uškoďeňi
 78 7 | prostrannosť komúrki chiťiť mohla a ona vždi bila prítomná, obnovovala
 79 7 |             dú-vernosťi jéj, ňé tak ona jak on mislila, ňe ta, kďe
 80 7 |          vereňí z posmechem jsíce a ona z smíchem v ten čas poslúchala,
 81 7 |        ňeveďel, to jedno mislil, že ona od vícéj liduv víc chce
 82 7 |         kďiž mlúviť počala, žéb' ho ona rada viďela podobne muhammedánem,
 83 7 |         milovaňí, než z teho, které ona mala horlivé k svému zákonu
 84 7 |          zatúď, zakúď nepoznal, kdo ona a jaká jest. ~O lásce aňi
 85 7 |             proti običaju bilo, abi ona tak bila zavretá a tak rozkošnéj
 86 7 |            aňi jéj podobná ňeňi, že ona sama za, všecki jinšé múže
 87 7 |            a kterák velkú částku bi ona mala obdržať z všeho teho. ~
 88 7 |         takej prestal rozprávať, že ona, jestli sa jéj on zalíbí,
 89 7 |             tím lepšej mohli viďeť. Ona mezitím začala blednúť,
 90 7 |        žádnímu do mislu nevstúpilo. Ona nevolná kolikrát oči otevrela,
 91 7 |             príčinu uznával, jak že ona rod a pocházaňí jeho vizraďila.
 92 7 |            a ňelitoval jakokolik bi ona jeďiňe živá zustávala. A
 93 7 |     dobrovolňe jéj privolil a že sa ona na neho pre túž jistú príčinu
 94 7 |         velmi noril, tuze hu zadal, ona spak ho vždi karhala, z
 95 7 |           ňemúže a ví ništmeňéj, že ona chuť takú velebí, bich jéj
 96 7 |            ten Hadixa bila pojedla, ona bi bila tak pocho-ďila a
 97 7 |          biť že sveta zhložení. Ale ona z všem človečen-stvím. a
 98 7 |            život darovala preto, že ona skrz smrť jejích ništ víc
 99 7 |        všeli'ké spúsobi, kterími bi ona sferiťe tak, že bi domajší
100 7 |         pomáhača majíc. Kďiž pák mu ona tuto mnohonásobné prekážkí,
101 7 |          počal oad prchlivosťú svú. Ona pák reč svoju konala:  „
102 7 |        dostaťi, on pák odstúpic, čo ona jemu chcela, to on mophtimiu
103 7 |       necítil a kdi bi aj cítil, že ona múze z hospo-darstvý jeho
104 7 |     vinšováňí. Jaký, kďáž si i on i ona pomisM, že tisíc ňešťastních
105 8 |         častokrát ma napomínal (zas ona mlú-vila), bich, jestli
106 8 |           čo Pattime v Tripolisi, a ona: „O, jak nezaslúžené toto
107 8 |           láski znamení, po-tem, čo ona z tím písmem učinila, jako
108 8 |             Zasmiáli jsú sa všecci, ona palk v celém obličaji jak
109 9 |          samotního, jednu ;samotnú; ona pák jedna jeďinká samotná
110 9 |            re-holníčkú zustává, neb ona spravedlive, dokonale ononen
111 10|       trúchlivej, zázračnej príhoďe ona juž pred tím zázračne bila
112 10|           kúsíki jest pošťípaná. To ona tenkrát žádnímu múdrímu
113 10|     prohlédnúl na matku mníšku a ňé ona na neho, svim pohleďením
114 10|             tak bil zaklnutý, že ho ona prv a ne on jo mohla viďeťi. ~
115 10|            jéj svetnički vstúpili a ona jím hňedkí ňekteré že svojej
116 10|   spokojnosti, a to preto, že (jako ona verila) hňed v ďesátem roku
117 10|            slušném vítaní žád'ali a ona potem, nežli sa ňe-kolik
118 10|             vudcová tam zustávaili, ona visvetlovala, jako jsú mniški
119 10|         spomneních kaplnék, kďe jim ona všeliké rozličních svatích
120 10|              jestli jéj chibí nečo. Ona ništ s nami nedrží, ništ
121 10|           René. „Dobre", odpovídala ona, „a bár bi jsťe ju rozveselili!
122 10|           sprováďiťi mela." S tímto ona hore, oni pák k téjž išli. ~ 
123 10|             slibi učinila. ~Postala ona na tak smelé ňezmislené
124 10|            čem sebe sťežuje, silil. Ona pák že šťtikaním premlúvíc: „
125 10|      mláďenca tajemstvý viložila; i ona zaplakala nad nim a jakimi
126 10|             ikedi chce poveďeťi, že ona téz ňikdi dokonalej vúle
127 10|          musil míťi v podezreňí, že ona našej nekonečnej trúchlivosti
128 10|             srdečne stále miluje, – Ona techdi, ona musila písmo
129 10|         stále miluje, – Ona techdi, ona musila písmo to daťi zložiťi,
130 10|       musila písmo to daťi zložiťi, ona ťah jeho a pečeď z lístuv
131 10|          dúverňe ukazuvala) vizíťi, ona, abi mne svet v klášteri
132 10|      spokojňejša žijem", odpovedala ona. „Priviknúla jsem k všem
133 10|             postavu, jeho obličaj a ona hlavú na všecko dosvedčovala.
134 10|             hrích svúj uznajíc (neb ona bila skutečňe, jenž listi
135 10|         Techdi má macocha", mlúvila ona, kďiž Vaň Stiphout prestal, „
136 11|            ješťe vejdúc musili, kďe ona Renéovi všelikími lahúdkami
137 12|             tam jéj lístek potrčí a ona jemu ta druhim dňem odpoveď
138 16|          obec nastavili, v které bi ona od všej, ťeššéj prinajméň
139 17|         kraju temu spúsobem vítali, ona s plačícími očima k prahu
140 17|         hagnúšťeku dali?" – Dosaváď ona ništ ňemóhla odpoveďeťi,
141 17|                 Ach ňé," odpovídala ona, „samú čistučkú pravdu mlúvím.
142 17|     čičrajícú hus. – „Moja", ríkala ona, „ale je juž velice stará.
143 17|             pán páterko?" – mlúvila ona. ~„Jako?" odpovedal on – „
144 17|            Poručeno Pánu Bohu", zas ona odpoveďela, „i tak jsem
145 17|       požičajú?" – „Nevím", reknúla ona, a do ďeďini bežela. ~Dokúď
146 17|             A aj to mi hovorila, že ona včil velikú škodu trpiťi
147 17|           jsú?" – „Ovšem", poveďela ona. – „Všecko to techdi nám
148 17|            čože v klášteri povíte", ona zas mlúvila, „však bi jsťe
149 18|            palotách bívá, ~Často sa ona halenú, v chalupách oďívá ~
150 19|          musil uvádzaťi, neb k temu ona prislúchala chrámu. Bila
151 20|             o s i, bívajú chistané, ona pak zvláštné prvné prijímáňí
152 20|        buďto bi i bolilo paňú. Však ona aj vetšú bolesť v čas ten
153 21|             ňekolik móhli zmlúvaťi. Ona ňeznajíc, kím česť dává,
154 23|           rukámi jéj jích ukazuval. Ona pak odpovedala, že ňeví