Part

  1 2 |           techto mlúvil, bez zisku mu predkladal mnohonásobné
  2 2 |           za najjisťejšé držaI, čo mu do misIu bilo vešlo jeďine
  3 2 |       proťivné šťesťí, které bi sa mu prihoďiťi móhIo, za své
  4 3 |  priklúdaťi. A taťika jsíce ňebilo mu ješťe odjalo nebe, móhel
  5 3 |    došťáhnúc, pokúsaňím ňebezpečná mu učinil na noze ranu. A bil
  6 3 |   kolikrátt tuž hubu otvíra; jazík mu žáden ňerosťe, je z počtu
  7 4 |        znamenané, prijímajú? Potrč mu len zlatý, vezme ho, biť
  8 4 |         náboženstvý, otem nežil sa mu kdo dobrovolňe podpísal,
  9 4 |          zmíšané pohovoríc, podala mu, bi doma prečítal, trasícími
 10 4 |    dorovolňe, abi bil zasahen, krv mu do posledňéj kvapki viceďím. -
 11 4 |          tak kisele píše. Móhlo sa mu bez pochibi, ňezapírám,
 12 4 |    najostrejšéj, vihrešila, všecku mu dalšú náďejprevrela a jestli
 13 4 |          že stidňe a čerňí, sednúť mu kazala, abi skrz híbaňí
 14 4 |      domajších juž zbehnutích dané mu jest lekárstvý, které bi
 15 4 |   postrelená jest, ale od keho, to mu ňeňi poďeno. Dosť sa viďelo
 16 4 |           sa z lekárem, hrozila sa mu, slibovala hojný žold, víslúžku.
 17 4 |           jakáj jsú smelosťi, kďiž mu potalmňe na hospoďe jeho
 18 4 |       obdržeňí žádaního konca ňišt mu ňezcházalo. Neb mophti,
 19 4 |            premlúvil, bi, který sa mu v každéj svéj reči za najopatrňejšího
 20 4 |    aščkoliv ňeznámího velebím, tak mu slib otce mého zachovávám!
 21 4 |   prostredku a spúsobu, který jsem mu kázala zachovávať. Tam on,
 22 4 |           neh kolik slóv, tolik sa mu strílek viďela do srdca
 23 4 |           odsúďiťi. Čím náhle Jest mu vislovený préstupek dcéri,
 24 4 |      zustával. Naposledi znamenala mu, jakím duchem uložila ze
 25 5 |         kterýb´tito konal, dosť bi mu móhli biť za mzdu, kďiž
 26 5 |           i s prislíbil faťi. Bilo mu dovolené aj k Fattime tolikrát
 27 5 |          bárs bi čo počala, vi, že mu dušu víc ňenavráťí. Mlčí
 28 5 | MNOHONÁSOBNÍMI PROSTRÉDKAMI, DARMO MU ČINIL NÁĎEJ K NAVRÁCEŇÍ
 29 5 |          ZDRŽAŤ SPÚSOBEM, PONEVÁĎČ MU, JAK HODEN BIL, TAK BIL
 30 6 |          mňa, bich čím spišéj smrt mu dlhú ciťiť a trpiť prestala."
 31 6 |             pro-síc pre všedko, čo mu najvzáctňejše mohlo biťi,
 32 6 |            čo ňé jen navráťil jsem mu jeho piástri, ale i dodal
 33 6 |        zdvihnól ho z posťele, plné mu navráťil potešení. ~  ~  ~  ~  ~  ~
 34 7 |          Čokoliv nech jest, dal bi mu múdry príčinu, prečo sa
 35 7 |       šťestlivá a ňešťestlivá bila mu jedna a táž chvílka! – Musil
 36 7 |            vhoďeno. – Divné, že sa mu prv, nežli na misto stratí
 37 7 |            h u. Ačkoliv i tu mnoho mu pochíb vikladal, že toťižto
 38 7 |            kďiž potem vrejícé jest mu predložené, oči k nebu povzdvihnúc
 39 7 |       povčil viďeno jest, žáden sa mu nepostavil, žáden nebil,
 40 7 |           Hadixi k mophtimu, dokúď mu i to od tehož mophtiho ňeňi
 41 7 |          bol hňedki straťil a kďiž mu že silu kdosi prst bil vmáčal,
 42 7 |          bijs'," praví (odpovidala mu z ucťivú ťichosťú Hadixa), „
 43 7 |        čudu, že jsi písmo to, smrť mu tak smelé rozkazujícé v
 44 7 |           zadal a dúfal. Vinšovala mu všecko a i hledala šťesťí,
 45 7 |            Milovala ho, dobre jest mu prala ňéjen slovem, ale
 46 7 |    pekňejšé a drakšé učinil. Mnoho mu, dejžto z ňeporádního, kterák
 47 7 |          jeho vicházala, ale mnoho mu mala pripísať, nadevšecko
 48 7 |        muselmanníckého, predkladal mu mnohonásobné časné osohi,
 49 7 |         aneb aj prisilený naň. Zďe mu zas spúsobí viprával, z
 50 7 |      dopusťiť. ~Konečne pák radďil mu, čož bi techdi musil činiť,
 51 7 |  ňepováženú jeho zadosť, vikladala mu ze zahaňbováňím, jak daleko
 52 7 |         mních? Techto potem, nežli mu spornú mzdu zaslíbíl a náležitý
 53 7 |          potrebné bilo, prichistal mu, jak to on potem v súdiném
 54 7 |            bívá konané? – Odkazuje mu cisár, že juž ňeňi velký
 55 7 |          juž ňeňi velký mophti, že mu on mocú svoju tú česť a
 56 7 |  zlostňíkuv smrťi vikúpil. Ďekúval mu, jak móhel najhorlivejšej
 57 7 |            sa na neho sveďčilo, bi mu jeho previnení odpusťil .
 58 7 |          osť. Posledne pák darúval mu z veťším. zboží a dabitku
 59 7 |            nechcel odpusťiť, že čo mu najmilšé a najdraJkšé vedie
 60 7 |         vúlu, kterák jak taká jest mu zjevňe visvetlená, ani najmenej
 61 7 |          téz to dúfať ani do misii mu ňeprijšlo. ~Mezitím čokoliv
 62 7 |          aj dobre penežný závdavek mu postrčil a on preto ríchle
 63 7 |  prichistanú otrovu okúsil. Že pák mu toto v moiphtiho dome ňepotréil,
 64 7 |        jaké Ibrahim bašša, kďiž sa mu Fattima navráťila. ~Hadixa
 65 7 |         skutku. Dúm juž téz, který mu mal dať, bil si zaznamenal
 66 7 |           pomáhača majíc. Kďiž pák mu ona tuto mnohonásobné prekážkí,
 67 7 |      nepovolal, kďiž, pravím, toto mu nadhaďovala, ťeskosť veci
 68 7 |         jest, že která až do smrťi mu vernú jsi zustávala, po
 69 7 |          jest prekročeno a radďené mu bilo, bi prinajméň v CaJiiri
 70 7 |       žáden ňebuďe smeť búriť a že mu všecek dostatek, jak višéj
 71 7 |         biťi vislaní, neprítomnosť mu zbadajíc, ňé jinde bi ma
 72 7 |          Renait zchiťil, ňé jednúc mu aj panna rekla, bi juž jeďiňe
 73 7 |           znáťi a obávaní bilo, bi mu nejako ňeuškoďila z láska
 74 8 |         ňevím, jeďiňe, že keď jsem mu mé ňešťesťí vi-právala a (
 75 8 |          jest požehnan a buďeme sa mu usilovať odslúžiť,". „Castokrát
 76 8 |         slišala. Kterímu zveďelosť mu o tebe a že zveďe-losťi
 77 8 |      kterák rozpamätať sa múžeš, z mu vlastnú a samú prácu tvoju
 78 8 |            odhoďiť?! Ale kterák ja mu k tebe lásku pozatím dosť
 79 8 |         pre mňa .podstúpiť." – Zďe mu znovu spomínala tú vťipnosť,
 80 9 |      običaja z neskorosťú, jako bi mu bil nekdo klíšťama slova
 81 9 |   obzvláštňe." ~Po predmluve tejto mu bilo trikrát s trích pavlači
 82 9 |         piťi. Takto René, ponevaďž mu to bilo nahlas vičituvané
 83 10|            čo bi to znamenalo? Ten mu pák odpoveďel, že to jest
 84 10|           včil bláznili. Ale i ten mu to, čo prvňí, odpoveďel,
 85 10|    stuďenim .potem oblátý, kďiž sa mu vlasi pre ňená-ramnú hrúzu
 86 10|          šél spal. ~Ráno ale, kďiž mu klopú a kďiž zadnej odpoveďe
 87 10|      jednúc ješťe s ním zmlúvaťi a mu jemu nevinnosť preukázaťi
 88 10|       svich toťižto roďičuv, kterí mu poveďeli, jaké jsme obidvoji
 89 10|           zmislil, ležal. ~Ja jsem mu tak dúverňe na všecki jeho
 90 10|        mníšske slibi biťi daremné, mu professiu ni-čemnú. Behal
 91 10|       bežel a meč uchiťic, macochu mu prepichnúl. Bez pochibi
 92 10|            či mláďenec ten macochu mu zabijíc, aj seba že zúfan-livosťi
 93 10|          bežel techdi cestu, dókúď mu liďé svedčiťi znali, že
 94 11|         bili a idúce proťi, podali mu je. Stokrát jím ďekúval,
 95 12|        Jako bi Búih prám preto, že mu ňekterí, vec dobre ňerozozvážíc,
 96 13|           k cílu temuto osožné, že mu Búh čtnosťi ti musil daťi. ~
 97 13|          držá, čo premlúví, všecci mu naráz dlo vlasuv padnú. –
 98 13|            osvíceňí mlúvi. Pomáhal mu ňekterý, jaiko z rúcha súďené
 99 13|          Stip-houtem. Van Stiphout mu hnedki venku poveďel: „Vždi,"
100 13|         ďílech chíri látajú, jmeno mu jest Vdnia ragúská. ~Neomilňe
101 14|       stavuv v nem bívalo. Natolko mu ništ ňechibilo, abi spravdú
102 14|     spojený. Na drahé bohaté hrudi mu ňéjen v tej, ale ani vúkol
103 15|       súďiťi. – To pravda jest, že mu vťiip ňikdi ňechibí. ~Ale
104 16|        osadi ňekeho, abi čím náhle mu juž duša na jazik sedňe,
105 16|        osadi ňekeho, abi čím náhle mu juž duša na jazik sedňe,
106 17|        ňevím, jako sa nazíval, ale mu na chrbťe od krkuv visilo
107 18|             Aňi poetuv sni a básňe mu ňechibili. Čokoliv títo
108 18|       jinšé opojujíce, poneváďž sa mu to ješťe ňikdi ňebilo stalo,
109 18|         ňebilo stalo, čo včil, abi mu tak bilo do nóh  a nadevšecko
110 18|      družina roztrásla." ~Ďekuvali mu potem za noclahu a chceli
111 19|          nemoci vikladaťi. Oni pak mu chvílámi proťi tímž od ňeho
112 19|        silňe sa počal smáťi, že sa mu vnítrný vred (o ňemž dosavád
113 19|      potvorú zasmáťi a v smíchu sa mu zavaleňí hrdla prepusťilo,
114 19|       potem k felčírovi, podstrčil mu mzdu ríkajíc: „Ja-koliv
115 19|      haňbil, vzal ništmeňéj, čo sa mu podávalo, bradiholec a šél
116 19|        krém príhodné slepe), které mu gra-duatný (poveďme schodný
117 19|        zapisujú, prijímajú, hňedki mu ťisíce liduv život do ruki
118 19|       mesta ňechcel vijíťi, jestli mu paťďesát dukátuv za ďeň
119 19|    nehleďel, kam kúl padňe, všecko mu jedno bilo – hlava, chrbét,
120 19|         jednak bojíťe." ~Zasmál sa mu tovariš cesti a Van Stiphout,
121 20|          kolik chce, svú hlavu, že mu snaď ja-hodi,  figi, čerstvé
122 20|        samo-vladár, abi vše, čo sa mu líbi, svobodňe proťi právum
123 21|        mučil skrz pústi ťelo, nebo mu bil bruch, pre který svích
124 21|            žraňú sviňacinú. ~Z úst mu trčala morovéj peni fajka
125 21|       tovariša cesti uhlídal, nebo mu v misel vpadlo, že pre ních
126 21|           ochotňe pri-skočili, abi mu k povstáňí a do druhéj svetnice
127 21|       často k boku pána svého, abi mu vetšú chuť pritomnosťú svojú
128 22|          ožralí bili. Pomáhali pak mu hajdúsi, dobré od ňeho jakž
129 22|     každímu osobitňe viklá-dal, ro mu zložiťi musí, čím náhle
130 22|          počtu. – A koliký interes mu plaťá?, pítali sa dalšéj. – „
131 22|           Od zlatího (mlúvili oni) mu na tídeň iďe grajciar, toto
132 22|          pravidla takého potem, čo mu na menší neb vetší počičaného
133 22|          prichází. K temu, kďiž sa mu zalíbí a ví, v který čas
134 22|          nás, načo chce, na všecko mu musíme privoliťi. Ňeňi pak
135 23|            ze skutku poznal, že sa mu hodňe móhlo spívaťi: ~Včecki
136 23|           ňekterý da hospodi, však mu místa ňepreležíťe. Ja ňemúžem!“ ~
137 23|         všeckích pítať, ňeodpovíme mu jednako.“ ~Toto zanechajíc,
138 23|           jest, než takto. Vičítal mu všecku odpoveď a Janko znovu
139 23|        po-zoruj dobre!“ – Opakuval mu potem túž jistú odpoveď