Part

  1 2 | najopravďivejšem nebezpecenstvý viďá oňi mňením svojím ňelhajícú
  2 2 |       pohoršovala sa nad svojími, že oni v hlúposťi a v divokosťi,
  3 2 |          hajove jejich povstala. Neb oňi, pravím, potem nežli sa
  4 2 |             zustávalo, ponevádč, jak oni mlúvili, až z konca Persiae
  5 2 |           ništmeňéj pri posťelí, kďe oňi lihávalí, puzdro, v ňem
  6 3 |              Daleko on bil od ňích a oňi od ňeho a či sa, ňekdi 
  7 3 |            hrdlem aj rukami volal. A oni jsíce ňemeškali, ale který
  8 3 |         držali spúsob, známý ňemali. Oňi, kďiž bohatší kdo zemrel,
  9 3 |            poveďení králi vimisli1i, oňi bi sami svedčiťi móhli:
 10 4 |            kupectvý, které ništmeňéj oňi zrítka a malé držá; jinší
 11 4 |              muhamme dánskího, kterí oňi zachovávajú, kďiž kdo ze
 12 4 |     častokrát i k jatjám, neb dejžto oňi obrezáňi své za svátost
 13 4 |          Alkorána anebž treťího, jak oňi ríkajú a najdokonalejšího
 14 4 |       Alkorána čas, Veľkú noc, kterú oňi Baira nazívajú, odbavujú
 15 4 |           bláznivé zákazi máťe, jenž oňi vámaňi na mnodlících nás
 16 4 |           sprošťení bili. Nepalá pak oňi dar tento, než koža, hlava
 17 4 |              chraňil ohlídanosťú, že oňi sebe vespolek píšu. To však
 18 4 |     dobrovolňe vpusťil a po kteréj i oňi i ja našu žádosť obdržíme,
 19 4 |           jsú toto. Čo tak všaďe pak oni vláli ~ Do všeckích, kdo
 20 4 |             techto učeňí pocháza, že oňi e u l e n m e c h  svúj
 21 4 |             poveďeno jest, ďiviť, že oňi toto všem svím tak zjevňe,
 22 4 |        jejich sileňí previšuje. Ňišt oňi víc v tento aňi ňemusá,
 23 4 |              pomislil: Bárs, pravím, oňi prebuďení mňa doháňa a naléznú,
 24 4 |            ja včil jest, ňedoťíčú sa oňi života mého pre své ňiňejšé
 25 5 |     spolurozumeňí držá, ti pak které oňi pochopujú jsíce, ale které
 26 5 |        posledňe koňec všech sprav že oni sami a ňé obec také takovú
 27 6 |      nedostal, rozďeliť pák jích, bi oni samí a ostatní samí zustali,
 28 6 |          ňemilosrdenstvý skúsiť. Ale oni bár znali, že u zbojňikuv
 29 6 |             zadáme, máme, jestli ale oni prevíša, že si chcejú aj
 30 6 |         tresk a zvuki v povetrý. Ani oni nemlčali, kolík títo jím
 31 6 |             títo jím posíjati, tolik oni navracali vítaní a pozdravení,
 32 7 |         Prečo juž i to nenastavili – oni sami znajú! Nažívaní pák
 33 7 |         ukrutne bil pokutovan, Odtúď oni čokoliv chceť smejú, ništ
 34 7 |                Pravda jest jsíce, že oni ťelo své do času (slibi
 35 7 |              z jistího nápoja, který oni m ašlokem jmenujú, nalejú,
 36 7 |             Ja pák bich súďil, že sa oni vtedi besnejú. – A čob'
 37 7 |            musil biťi prítomný, kďiž oni rozpálené železo (toto jedno
 38 7 |             ti prítomný, kďiž jsú sa oni spolu rozprávali, učení
 39 7 |             rozpusťené. Dosvedčujíce oni, že tak jest splna všecko: „
 40 7 |       ponižujú, vernosť umenšujú, že oni pozatím zadnú česť, zadné
 41 7 |            nišť čudu, neb, ponevád'ž oni svetskím ve všem jsú podobní,
 42 7 |           rovňe trestaní. A pre čob' oňi aj musili mať rozličné nejaké
 43 9 |           zložené drží, ňesejmali a (oni znali pre jakú príčinu)
 44 10|             vi-ďeťi? Tak, odpovídali oni z rovnú politikvú, že sebe
 45 10|               dovoleňí pí-tala. To i oni po slušném vítaní žád'ali
 46 10|              vistavenú pec, v kteréj oni cukrové, chocholádové lahúdki
 47 10|             mela." S tímto ona hore, oni pák k téjž išli. ~ TAJOMSTVO
 48 10|            trávu dolu sednúc a abi i oni sedli, žádajíc, počnula: „
 49 10|              aj roďiče jeho, neb ani oni zadnej o nem povesťi dostaťi
 50 10|             vúhledávali. A konečne i oni i ja jsme o jedném z mišlenkuv
 51 10|          jsíce nechcela jím, ale ani oni mne podvoliťi nechceli;
 52 11|        odbavuvaná dokonalá, nebo ani oni ňeznajú a nerozumejú, čo
 53 11|      nadlhazaijú, chcejíc, ňechcejíc oni to slišávajú. Jestližebi
 54 11|             to slišávajú. Jestližebi oni techdi súďili takove modlení
 55 11|         podhoďení vláďe biskupuv, že oni i nad nami majú své rukí
 56 11|            poďekujíc, odej-šel. ~Ani oni sa vícéj v zahraďe nebavili
 57 12|            jejích običaju navráťili? Oni li bili, či mi jsrne po-božňejší?
 58 12|             či mi jsrne po-božňejší? Oni li bili, či mi jsme sveťejsí? ~
 59 12|             krém odpoveďi. Tito bi i oni zre-tecHňe meli dávaťi. ~
 60 12|             zacházejú. Prv, nežli bi oni musili z náhlosťú ňekolikrátt
 61 12|            pápeži. ~Neb čo? Jestliže oni v ňečem prehrešá, tenkrát
 62 13|     hríšníkuv ňerozhrešujú, kolikrát oni slíbá, že sa po-lepšá, buďto
 63 13|         silne zdržal pri večeri, ale oni príčinu dávali, že sa včašéj
 64 15|      Sarmatuv, Gottuv; a tíchto sebe oni vikladajú za Slovákuv. Jako
 65 15|              ale ňé, teho písma, kďe oni censori bívali, zrídka bívali
 66 16|          zezváňano bilo, mlúvili, že oni juž doma mšu slišeli, druzí,
 67 16|            tovariša cesti, dejžto sa oni odťahuvali, farár láskave
 68 16|        viďelo biťi, či jejích, kterú oni na seba zádním jsíce reholníckím
 69 16|         ťisíckrát vi-krikujú, že nás oni vrchnosťi našéj presenuvali,
 70 16|             sa namnívajú, že kterího oni sebe za farára vivolili,
 71 16|           jest, jenže pri-starý juž, oni pak dobrím ješťe vekem vládnú,
 72 16|              a abi hra lepšéj išla i oni osobu ďítek na sebe oblíkajú,
 73 16|         tuhšéj k ním chírem leťel; a oni vtedi, bárs o pulnoci jest,
 74 16|           menitedlní lidé jsú též aj oni) na svú stránku ňeprevráťil,
 75 16|         tuhšéj k ním chírem leťel; a oni vtedi, bárs o pulnoci jest,
 76 16|           menitedlní lidé jsú též aj oni) na svú stránku ňeprevráťil,
 77 16|             rozďíl ňeňi mezi dňo-ma, oni jsú každodenně z Bohem a
 78 17|        bežela. ~Dokúď sa tam bavila, oni i smích i spolulítosť nad
 79 17|            gaz-dovi k pluhu vislali, oni pak k ostatnému na vahaní
 80 17|             sa žeňe, čo za liduv jsú oni spolu i hoj-nú jéj jak za
 81 18|             bila musika, tak líbezňe oni nohy své prepletali, tak
 82 18|              podobné. Darmo ale, neb oni všecci jak muži, tak ženi
 83 18|        musejú též všecci tré ta, kďe oni idú íťi a prisluchajícú
 84 18|            ujisťen, že na jeho místo oni  tré jsú priveďení a pre
 85 18|       nočnímu odpočinku sprovaďili a oni teprv své kratochvíle počnúli. ~
 86 19|     bedlivosť zcela za pravú, neb že oňi na své synagogi tolik znášejú,
 87 19|             ňepochopujem; abi pak sa oni popoledni zasék, nadevšecko
 88 19|             na svetlo pochází, prečo oni ume-ňí svoje skrz písmá
 89 19|         uzdra-vil, nemoci vikladaťi. Oni pak mu chvílámi proťi tímž
 90 19|            svém léčeňí mohli vidaťi, oni, jaké chcejú, také dávajú
 91 19|              ništméň sami o sebe, že oni ňejsú púhí a čistí theore-tickí
 92 19|            všem tím, kterích prvních oni léčá! Ďekujem ja jím za
 93 19|             volám, abi ma uzdravili, oni na mňe své praxes, svoje
 94 19|          nimi choďiťi, viďeťi, jakož oni pracujú s trpícími ňezdra-vý;
 95 19|             hotovší bil, na-sledovňe oni bi sa radi pri takovích
 96 19|          radďe, po užívaních, kte-ré oni pripísali, líkuv zemrel,
 97 19|            tenkrát čo proťi ním, neb oni práv preto jsú ustanovené
 98 19|              zastali a ňéjen ňetáhli oni vúz, než radnéj od voza
 99 19|           Slovákuv. – Ale ani nemajú oni všaďe tak dokonalé a plné
100 19|           neb zďe tak mocní páni jsú oni, že zadnej ťerche, žádním
101 19|        svátki a celéj krajini stáli, oni v domech od nebezpečenstvá
102 19|        robotu obťižovaní, neb dejžto oni mnozí od zrozeňá, kďe múžú,
103 20|             ňečo chibilo v česťi? Či oni ňebili spravedliví zemani?
104 20|            jestli je  čiňiťi  budú i oňi  i  poddaní do velkího z
105 20|        vpadnúťi musejú. – Ale ríkajú oni, že kďi bi s posavádňejších
106 21|        francúskéj? A aňi ňeznamenajú oni skrz tož jméno jiné, jen
107 21|               sa sipali. Za timito i oni lechkím krokem pocházili,
108 21|           počnúl vykládaťi, jakí jsú oni, kaďe a prečo choďá, jako
109 21|    hostínskího ustaví.“  Vipoveďel a oni obadva hlboce hlavu pokloníc,
110 21|          kričano, kterí mlúvá, že sa oni na nepríteluv svích ňehňevajú,
111 21|            préjdúťi pomáhali. A meli oni dosť čeho i hore ze stolice
112 21|            držeťi v kráčaňí, jenže i oni vibíraní bili čelaďíni a
113 21|               pre kterú zustávajícú, oni v bludéch svích zustávajú
114 21|       cirkevníkuv rozumil všaďe), že oni musejú v pro-stred lidstvá
115 21|       manželskího privolili, kďiž bi oňi do tehož stavu juž pre své
116 21|       poscházil na svú pobožnosť, aj oni vejšli do modlenice a Renéovi
117 22|        trojuhelním želézkem, kterími oni sebe pod motlitbú hlavi
118 22|            jím ústá, zaškamrajíc, že oni ňeveďá, kolik pili, kďiž
119 22|                  Od zlatího (mlúvili oni) mu na tídeň iďe grajciar,
120 22|           židuv aj jináč sami o sebe oni potvrzujú, kďiž totižto