Part

1001 13|                 ale oni príčinu dávali, že sa včašéj míňa ráno pohnúťi
1002 13|                 povinnosťi nemal, poneváďž sa jím na je-jích žádosť jsúcí
1003 13|                    že sebú pojmúc, pobrali sa. Cirkevník ten buďe slúťi
1004 14|                   ani ňerozumívali, jestlí sa do ňejakích učenich rozprávek
1005 14|             prostred krajini zejšél a včil sa juž do poveďeného Hrachára
1006 14|                 posaďil. Tuto, ňikďe jinďe sa nepohnúc, bobkovího stromu
1007 14|             jistího zákonníkuv domu, který sa jmenuje domem zrobeních
1008 14|                    svojej neb ostarali jsú sa, nebo do nejakej stálej
1009 14|                  jejich svetnice, zmlúvali sa z jedním každím; z viďeňá
1010 14|                 jsrne, íťi musejú, ja bich sa tu jak zákonník nikdi nežádal
1011 14|                   mírní a strídmí a Renait sa o jedního každího čestnej
1012 15|               LITERATÚRE A DEJINÁCH~Vráťíc sa na hospodu, raddu držali,
1013 15|               poko-leňú slovánskímu, které sa tu taďe hore podle potoka
1014 15|                potoka Vha rozťahuje; odtúď sa ňúter do krajíni vpusťime." „
1015 15|                   najvíc Uhruv (od kterích sa aj kraj prežíva), potení
1016 15|                 Pre kterú pák príčinu jest sa stalo, že národ tento pero
1017 15|                    Vistude a Volge potokum sa rozšírili. Namňívání své
1018 15|                  až Adama položili. – Čemu sa ja v takém po-čatku národov
1019 15|                  ďiviťi musím, to jest, že sa žaden lid, který predce
1020 15|                   jazika lidé ňé velice bi sa tak velebili v práci jeho
1021 15|                  običaji majú ríkaťi, kďiž sa ňekdo k ňečeho takého na
1022 15|               svetlo vidáňí usiluje: Prečo sa trápí, prečo mučí, kďiž
1023 15|                 ostřejšé brko bere, jestli sa jen ňekolik nosuv tíká. ~
1024 15|            Stiphoutem juž smál, juž hneval sa, juž lituval takú lidov
1025 15|                   mlčeli, bedlivosť. Tázal sa potem René, co za človeka
1026 15|                   skutku poznávajťe, který sa takto všecek mal. ~Tú svú
1027 15|                   príjšla z podpisem: ňech sa vitilačí. – Tenkrát skladatel
1028 15|                     kďiž ju on prezveďivše sa k sebe vzal, znovu súďil
1029 15|                    skutku nasleduvalo. Ale sa on jen snaď stiďil, že prvné
1030 15|              prednésel, bi jsťe viďeli, že sa zďe, bárs chce ňekdo, nešťesťí
1031 15|               bívali tisujevi, tímto tento sa líbil dúvod: ~To mluví Lessiy
1032 15|                    článkuv knihi potvrzeňí sa líbilo tisujevum. Kdo ním
1033 15|              bívali ospravedlňené. ~Čo pak sa kníh v obec dotíče, pravda
1034 15|               ríkajú: Načo jsú knihi, načo sa sužuje, kdo je píše? Čo
1035 15|                  običajňe i nakažená, kďiž sa do ňéj všeliké prespolné
1036 15|                   ňebila, ochraňujú a kďiž sa jéj predce ňečo takého prihoďí,
1037 15|                  spravdú Slováci, abi jsme sa zas k ním navráťili. ~Bich
1038 15|                    o rozďíle jazika, který sa mezi rozďílními Slovákmi
1039 15|                 jazik jeho. ~A tento: ~Kam sa matka řeči slovenskej poďela,
1040 15|                   slovenskej poďela, Tažeš sa. Ja ríkám, že dávno zemrela.
1041 15|                  mlúvil on dalšéj, „musíme sa držaťi običaja tuta-ďe panujícího,
1042 15|                 tam buďe farár, k farárovi sa musíme vjíťi opovažuvaťi
1043 15|             šťedrosť a hosťinstvý?"  tázal sa René. ~„Má", odpovedal on, „
1044 15|                   ďeďičuv nemá? Jestli pak sa usiluje i z vi-prázdňením
1045 16|               ku-chiňe behaťi, tích, kterí sa zháňali, počtuvaťi, stoli,
1046 16|                  veďeno. Vetší stonajících sa ďíl jen práv k jeďeňú přiběhnul.
1047 16|                    prisedali k stolum, kďe sa kemu místo ucházilo. Aj 
1048 16|                   a tovariša cesti, dejžto sa oni odťahuvali, farár láskave
1049 16|                   každího mlúveno, až kďiž sa krev skrz pojeďený a popitý
1050 16|              počala, vtedi teprv aj jaziki sa počnuli rozvazuvaťi, velice
1051 16|                    i o tem dúvoďili, čo bi sa snažňejšé, slušňejšé a prám
1052 16|                manželská společnost? – Zďe sa René ňečo učil.  Kďiž ňekde
1053 16|                  kachle zrúťili, tak umele sa hlavi jejich znali vrciťi.
1054 16|                    vrciťi. Naposledi, kďiž sa juž aj do krvi poobrážali
1055 16|           ňeprestával, částka jejích jsíce sa preč pobrala, ostatní pak
1056 16|               sťeni ví-lajíc a viškamrajíc sa, na svém každý mísťe zadrichmal,
1057 16|       haneblivejšého bili sve-domá, na svú sa rozpamatujíc ňevrážnosť,
1058 16|                  Zrídka vídaný príklad, že sa juž odvlékli! Ješťe večer
1059 16|               dávaťi." ~„Ale což ti (pítal sa Van Stiphout) znamenali,
1060 16|                   vetší ďíl z všech, kterí sa tak sporňe bili sem zehnali.
1061 16|                jest, ništmeňéj chibá, kďiž sa namnívajú, že kterího oni
1062 16|             hledajících, pítajících! Tamti sa často ve vúli nad jedním
1063 16|            skrit-šém, haneblivejšém hríchu sa chcejíc prezveďeťi, toliké
1064 16|                  kladú pokáňí činícímu, že sa on hrešiťi učí, tak aj mnozí
1065 16|                mnozí fáru žádající, jednák sa z mravních svích kníh naučili
1066 16|                    na víc dňuv pítajú, abi sa  u ních zabavovali, rozveseluvali,
1067 16|              jestli menšé jsú ješťe, hrajú sa s nimi a abi hra lepšéj
1068 16|               starí. ~Okolo paňí ništmeňéj sa krúciťi, jím sa podlizuvaťi
1069 16|                  ništmeňéj sa krúciťi, jím sa podlizuvaťi najblíž-ňejšá
1070 16|                   tak mocním prostrednicám sa klaňeťi, jím ruki líbaťi,
1071 16|                  ťela vichvaluvaťi, s nimi sa kartuvaťi a všecki obecňe
1072 16|                  ano, najhodňejší, kterímu sa ješťe zaživa druhího fára
1073 16|                 tak dúverňe vcháziťi a jím sa timito takími službámi do
1074 16|                    mi-losťi porúčaťi, ňech sa jen oficírkum, porúčajú,
1075 16|                    anebo tamten kúpil, juž sa do téj buďe darmo kdokoliv
1076 16|                   tak mocním prostrednicám sa klaňeťi, jím ruki líbaťi,
1077 16|                  ťela vichvaluvaťi, s nimi sa kartuvaťi a všecki obecňe
1078 16|                  ano, najhodňejší, kterímu sa ješťe zaživa druhího fára
1079 16|                 tak dúverňe vcháziťi a jím sa timito takími službámi do
1080 16|                    mi-losťi porúčaťi, ňech sa jen oficírkum, porúčajú,
1081 16|                    anebo tamten kúpil, juž sa do téj buďe darmo kdokoliv
1082 16|                    mravmi kňezi po horších sa tlčú farách. Nebo tito takími
1083 16|                   ustanoveňí víjšlo, abi   sa o fári kňezi zbehávali a
1084 16|              jakokoliv vedle príslová, kdo sa mnoho okolo šťelusťí krúťí,
1085 16|               dávno móhlo biťi." ~Po temto sa počal Van Stiphout, René
1086 16|                    zmlúváním strávíc, dali sa do odpočinku. Ale farár,
1087 16|                   k nemocnímu bežal. Dokúď sa jen aj napoli ňejako oblékel,
1088 16|                 bili hodovníci. Najprv jsú sa popili, potem pobili a jsíce
1089 16|                  na časi a na roki; obávám sa, abich daremňe u vás ňebil
1090 16|                   prinajméň telesnéj práce sa zdržala a do kosťeluv bedlivejšéj
1091 16|               svátosťí choďila, v které bi sa i doma po odbaveňí kosťelních
1092 16|                  zákonum spácháme, ~Hňedki sa na ďábla odvoláváme, ~Naňho
1093 17|               bratskú lásku poďekujíc, jsú sa odebrali a dalšéj išli Van
1094 17|                   sebú ništ ňemali, čím bi sa boli móhli občerstviťi,
1095 17|               najbližšéj chalupi, v kteréj sa prám gazďiná najstarostlivejšéj
1096 17|                hustý, že   i prasce, které sa pod lavicú válali, kašlaťi
1097 17|                    prahu pribehnúc, najprv sa ulekla, potem za kveštáruv
1098 17|                   i to vďečňe prijali, abi sa ňenahňevali a Boha ňeprisilili,
1099 17|                  Van Stiphout a Renait jsú sa ďivili nad takím ženi seba
1100 17|                 Ňech ta rolička, na kteréj sa toto seménko roďilo, žádního
1101 17|                  najhrubšéj makovici. Ňech sa do zrna ňeopovažuje žáden
1102 17|                 vrabec vleťiťi a jestli bi sa čo s tíchto usiluvalo v
1103 17|              usiluvalo v ňem škoďiťi, ňech sa hňedki na mísťe otráví,
1104 17|                 každý víchor obchází, ňech sa nad ňú aňi ňeblíská. ~A
1105 17|              ňemóhla odpoveďeťi, tak husťe sa jéj i kícha-lo i šťikalo
1106 17|                  pre naše dobré! – Obrácťe sa, pobehniťe do komori, ke
1107 17|                  príjďiťe, dáme pozor, abi sa aj vám s ňeho ujšlo." ~Zďe
1108 17|                   ujšlo." ~Zďe poškrábajíc sa, kďe ju aňi ňekúsalo, mlúvila
1109 17|              jinšímu páterovi (ňevím, jako sa nazíval, ale mu na chrbťe
1110 17|                   slépka, – V čém-si humňe sa nazobala zbožá, zňese. Počkajťe
1111 17|                  ňechaťi. – Ale veď to, čo sa mlúví, ňeňi všecko pravda.
1112 17|                   ňeňi všecko pravda. Reči sa hovorá a chléb sa jí. Postrašiťi
1113 17|                     Reči sa hovorá a chléb sa jí. Postrašiťi nás toliko
1114 17|                    jest toto húska", tázal sa jéj on potem, viďíc v smet-lisku
1115 17|                  potem, viďíc v smet-lisku sa čičrajícú hus. – „Moja",
1116 17|                    velice stará. Tento rok sa jéj všecki vejcá pokazili,
1117 17|                   do ďeďini bežela. ~Dokúď sa tam bavila, oni i smích
1118 17|                        On pak: „Ješťe jsem sa jéj", praví, „ňepodlizuval
1119 17|           prí-kladmi potvrzuvaťi. Bil bich sa musil predňe vizveďeťi,
1120 17|                    obce mnoho osohujú, bár sa tiž príkladi nikdi ňestrhli,
1121 17|                   nad skákaním mojím, kďiž sa predce nade mnú jedna zlituvala
1122 17|                  mi dala kohútka. Ale jsem sa jéj musila zaduškaťi. a
1123 17|                 dlho bilo čekaťi, dokúď bi sa mňe budúcím rokem moje kurence
1124 17|               ňikďe pokrmu ňedostaňeme. Čo sa ale varená dotíče, buďeme
1125 17|                 posedali všecci. – Stiďila sa žena spredku, ňechcela íťi,
1126 17|                  usta zakrívala, odvracala sa, abi ňebila viďená, jako
1127 17|                   viďená, jako žuje. ~René sa dlho obával do chleba zakúsnuťi,
1128 17|                  do chleba zakúsnuťi, ňebo sa též viďel zubi míťi. Vihlídal,
1129 17|                píchal, všaďe kúsal. A kďiž sa pred-ce tenž René k lepšému
1130 17|                za-hriznúťi opovážil, temer sa zadrhnúl, Z teho obilá bil
1131 17|                    chutné poledňe, zjevili sa žeňe, čo za liduv jsú oni
1132 17|                   učená biťi móhla, kterák sa má s reholníckími žebrákmi
1133 18|                    báseň opakujíc, až kďiž sa jím báseň v ňemalú bázeň
1134 18|                  ňebu rovno zdvižené zdáli sa vrším svojím všecko i to
1135 18|             Masňejšé vískáňí uslíchali, až sa z velkím obidvojého pohlavý
1136 18|               který všecci skákali, vrťili sa. A jak líbezná bila musika,
1137 18|                    tančili. ~Čím náhle pak sa k vúzu jejích nablížili,
1138 18|             chiťili, jediní aj kolesá, abi sa z místa aňi hnúťi ňemóhli. –
1139 18|                 hnúťi ňemóhli. – Zestrašil sa nato René aj Van Stiphout,
1140 18|                    neb prinášali, vizvedal sa. ~Odpovídal s tíchto temu
1141 18|            postrebal. Naposledi, obhlídnúc sa za chrbét, chitil jednu
1142 18|                    v palotách bívá, ~Často sa ona halenú, v chalupách
1143 18|              spomínal a prednášil, jako bi sa bil ňekďe v sinagóge talmud
1144 18|                    za ruku chiťil, tenkrát sa zdvíhli tím silňejšé, čím
1145 18|                  bili, kriki, s krikmi pak sa sipali do domu, ale Van
1146 18|                    radem, kterím které prv sa zvarilo, neb spéklo. Z nápojuv
1147 18|        mladožennicu rozveseluval, kolikrát sa zamišluvali, on jím prvný
1148 18|                   pecú ňekterý ležal, jenž sa z boka na bok prehazuval
1149 18|                  na žalúdek žaluval, druhý sa vlálal pod lavicú, na hlavu
1150 18|                   kričíc, retákajíc, treťí sa knísal pri stole, často
1151 18|                  jinšé opojujíce, poneváďž sa mu to ješťe ňikdi ňebilo
1152 18|                    stlkel; a tento, kďi bi sa bil móhel híbaťi, dosť lehko
1153 18|                móhel híbaťi, dosť lehko bi sa bil chiťil hospodára domu,
1154 18|                silňejšého ťela spojeňí, ti sa ješťe o gajdoša zrepeními
1155 18|                    svému odbavuval a který sa predce najstrídmejšího zachoval,
1156 18|                  običajum múžeme? Ješťe bi sa tito až po zítreku večer
1157 18|               žebrákem bívá učinen, zadlži sa, čeho viplácaňí na tehož
1158 18|                    a vtedi sama od seba bi sa družina roztrásla." ~Ďekuvali
1159 19|                                      RENÉ  SA ZOZNAMUJE S TRAMPOTAMI FARÁROV.
1160 19|                   v sťenách ďíri bili, kďe sa blízkím dolu-spadnuťím všecko
1161 19|                   umíňená svého pítali, on sa poťešíc, hňedki všecku potrebu
1162 19|                   bezpečňejšé bilo za nimi sa drápaťi, abi kdob‘  to smel,
1163 19|                   dané šati nosili, jedním sa nohi poodlamu-vali, jedním
1164 19|                velikím tancem, na čem kďiž sa Vam Stiphout počal ďiviťi,
1165 19|                 pomazáňú!" ~Po temto, kďiž sa k farárovi navráťili, on
1166 19|                Viďíťe i bidlo toto, jestli sa v ňem bidliti múže!" – „
1167 19|                 prináleží?" mlúvil a tázal sa Van Stiphout. ~„K mnohím
1168 19|                   k bohatším pricházím, ti sa hotovími biťi mlúvá, abi
1169 19|                 pítajíc, královstvý pítaťi sa jím viďím, dejžto mimo holého
1170 19|                 buďe (neb budúcím kosťelem sa ze zákla-duv ukazuje), čo
1171 19|                    nablíze stavajú", tázal sa zas Van Stiphout. ~„To má
1172 19|                 penízuv počet uložili a že sa tak aj do psoti vrážajú,
1173 19|                hodné jsú. ~Chiba táto, abi sa na naších chiťila, ňeni
1174 19|               temto meli odjíťi, ale i čas sa v horšosť premeňil i farár
1175 19|                   každího skusujú, každího sa vizvedajíc, či zná, čo znaťi
1176 19|                  odlpoveďe i mladí i starí sa múžú náležiťe cvičiťi. Ale
1177 19|                ráno, ňepochopujem; abi pak sa oni popoledni zasék, nadevšecko
1178 19|                mírnosťi ješťe a ješťe bich sa vícej dobrovolňe sám stáhnúl,
1179 19|                   dosavád šťepili. Podobňe sa veci z reholníkmi má. I
1180 19|                 jedního Boha leptať, dokúď sa ho svedčňe jmenuvať ňenaučá;
1181 19|                  juž venku lichvu pasú, ti sa ja hrubším pdkrmem pásťi
1182 19|              pažiti s nimi posedávajíc. Čo sa ňezdravích dotíče, to bez
1183 19|                 zaňeprázdňeňá ňemám, vtedi sa ovšem k takímu navracám,
1184 19|              cirikevníci ňespomáhali! Ďiví sa svet, prečo v kraji temto
1185 19|             šťestliví jsú ješťe, jestli čo sa jakž mláďenci v školách
1186 19|                svetnice vkročil. Začuduval sa Van Stiphout, čo bi takový
1187 19|                slišal a pilňe pohlídal, či sa neb holiťi dá ňemocný, anebo
1188 19|                  zevnitrnému ťela obražeňú sa rozumá, všeliké smoli lepiťi
1189 19|               smoli lepiťi veďá, ale že bi sa v kraji temto ten liduv
1190 19|                 sám jeďinký odbavu-val, to sa ňenamníval, až kďiž tovariš
1191 19|               vtedi ňemnoho čiňil. Dotknúl sa na rameňe žili, na jazik
1192 19|                pohlédnúl, jakú stolicu má, sa tázal a k zastretímu stolu
1193 19|              musilo biť. Juž pre líki také sa vás vždi lekáme, A lekáruv
1194 19|                    to činíš ríchle, bi jsi sa ďlž móhel hrať O patienta
1195 19|              krvavích, či hnojovích ranách sa papraťi? ~. . . . . .  jedno
1196 19|                prečo nás tak vipisujú, tak sa nám posmívajú? Snaď že všech
1197 19|                   i s príčinú poznal, ništ sa ňetázal, čo ležícího bolí,
1198 19|                    táto ne-bila!" ~Nemóhel sa René zdržaťi, abi sa ho
1199 19|               Nemóhel sa René zdržaťi, abi sa ho ňetázal, čo bi to za
1200 19|                   čo bi to za ma-tériu, čo sa vlchkosť bilo. Na čo on
1201 19|                  na ňu obráceňí v rozďílnú sa barvu meňí na pávového neb
1202 19|                   ňe-zdravím mlúvím, který sa ňeulekňe) aj smrtedlná.
1203 19|                    aj smrtedlná. Chitá pak sa ňekdi krvi, ňekdi massa,
1204 19|               ťen-ších žil, vchází a vlívá sa juž do nóh, juž do rúk,
1205 19|          najškodlivejšá jest tenkrát, kďiž sa do hlavi, do mozguv dostává.
1206 19|                   dostává. Vtedi, jestliže sa trepanizatia múdre nenaríďí,
1207 19|                    mozgi splesňejú, človek sa nebo blázni, nebo prám aj
1208 19|                 Tak chutňe, hlasňe a silňe sa počal smáťi, že sa mu vnítrný
1209 19|                   silňe sa počal smáťi, že sa mu vnítrný vred (o ňemž
1210 19|                   a on potem hňedki lepšéj sa cíťil. ~„Ďivné zajisťe lekárstvý",
1211 19|                  vícej nádeje ňemel, musil sa ništmeňéj nad potvorú zasmáťi
1212 19|                 potvorú zasmáťi a v smíchu sa mu zavaleňí hrdla prepusťilo,
1213 19|            prepusťilo, ňezemrel." ~Obráťíc sa potem k felčírovi, podstrčil
1214 19|              smíšnú lekárskú umelosť, budú sa nad ňu smaťi, pohňeš jím
1215 19|                 materia peccans." ~Ačkoliv sa ňemálo stiďil a haňbil,
1216 19|                 haňbil, vzal ništmeňéj, čo sa mu podávalo, bradiholec
1217 19|             ňechibil. ~A z téj pričini, že sa ňemocný k svému vždi zdravú
1218 19|                  zmárňili, z druhího sveta sa ňenavracajú, abi svedectvý
1219 19|                 musili, to vilívali. Takto sa običajňe očisťujú, takto
1220 19|                    ten remeselník, kterýb' sa své remeslo jen skrz uši,
1221 19|                theore-tickí ďelníci, že čo sa s kních učá, to aj v skutku
1222 19|                   cesti) lekári, jestli bi sa toto na nich melo viplňiťi.
1223 19|               ňekterích osadách lekári, to sa z dvéch viďí pocházeťi príčin,
1224 19|                   z jak chudobních kolísek sa višmatlal, bárs jak žebrácký
1225 19|                    chce biťi rovný, pánský sa chovaťi, pánský šaťiťi,
1226 19|                cenu spúso-buvalo. A dejžto sa običajňe na dar a z dobrej
1227 19|                     krivo hleďel a víckrát sa ňedal privolaťi. Radňéj
1228 19|                     mimo velkích mést, neb sa v tíchto raďi zdržali) osadách
1229 19|                 ňeumelosť, táto činila, že sa jejích mnozí lekali, ponevád'
1230 19|                    do-majších jeďiňe líkuv sa chiťili, neb i ti z bázňe
1231 19|               místách málo bívalo, lekárum sa má pripísaťi zďílu ňevúli,
1232 19|                musila prestaťi a hňedki bi sa jích vícéj nalézalo, totižto
1233 19|                    bil, na-sledovňe oni bi sa radi pri takovích všaďe
1234 19|             ja-kovím ništmeňéj urízením bi sa móhlo dobré toto vinahraďiťi –
1235 19|                 biťi? ~Ništ jinšé, jak abi sa farári lekárstvú podučili
1236 19|                chváli hodné?" ~„Ano, to bi sa nábožňe stalo", odpovídal
1237 19|                   odpovídal juž lechčejšéj sa cí-ticí farár, ,,a tím pravšéj
1238 19|                   radďili." ~„Ale (obratíc sa k Van Stiphoutovi, mlúvil
1239 19|                 moc a vládu nialéznú? Ňech sa potem prihoďí, abi ňekdo
1240 19|                Kďiž", praví, ,,mlúvím, abi sa farári lekárstvú podučili,
1241 19|                umeňú musili obetuvaťi. ~Čo sa cťi a dúvernosťi, kterú
1242 19|                od-vrácené, jestlí bi, čob' sa málo učili, teho známosť
1243 19|             ná-ležiťe zachovávali, do tích sa toliko ňemocí míšali, o
1244 19|           ňeškoďili ňezdravímu. A takto bi sa ňikdi ňemusili lekári lekaťi
1245 19|                    Van Stiphout a ponevaďž sa na čas bilo vibralo, pristrojíc
1246 19|                   bilo vibralo, pristrojíc sa všecci tré, ačkoliv bi jích
1247 19|           vihlídalo, hajdúsi, kterích kďiž sa otázal tovariš cesti, čo
1248 19|                  neb peníza ňenalézal, abi sa dal oholiť, trojtídňovú
1249 19|                Boha milosrdenstvý pítajíc, sa bránil. ~Nebil ňikdo, který
1250 19|                   ňe-móhla, svého, na zemi sa proťi uďereňú ješťe krúťícího,
1251 19|                   zakúď mlúviťi móhel, abi sa zlituval, smiluval, který
1252 19|                    jedního vlasa částka bi sa ňebila každímu tému zlímu
1253 19|                jsem bosý bil), kričel: „Uč sa, sedlák podda-ný, zemana
1254 19|              predce ťerchu, neb tak tlučné sa viďeli biťi chované, že
1255 19|               takto ňeprospechuval, zhoďil sa vo-za a bič aj z bičiskem
1256 19|                   Či", praví, „ňeviďíš, čo sa tamto z mojím spolu-služebníkem
1257 19|              čertov . . . !" – zďe vihoďíc sa na sedlovího, počal velkím
1258 19|            obidvúch bubnujíc, obsáhnúl, že sa silňe opreli i kopita potraťili
1259 19|            nedáváťe, než na ďábluv. Tíchto sa i vi jednak bojíťe." ~Zasmál
1260 19|                    jednak bojíťe." ~Zasmál sa mu tovariš cesti a Van Stiphout,
1261 19|                 príhodu rozpamätaný, pital sa: „Prečo bi jsme darmo bili
1262 19|                lodskích, že totižto, který sa v lodňeni boji silňe držal,
1263 19|                  nemeckího pokoleňá nebilo sa žádnímu ženiti dovoleno,
1264 19|                 sebe z času nastavili, zdá sa z prehlédnuťí pocházeňi
1265 19|                    meňéj který nošt, který sa snaď na meč a strilku aj
1266 19|            počestného i masného jména sami sa pocťili, tak také i potomkové
1267 19|                    i potomkové jejích, abi sa hodních takého ďeďictvá
1268 19|                    ďeďictvá preukázali, bi sa meli poťiťi, bi jím ňebilo
1269 19|                ďedovskéj ďediči. Ko-likrát sa príležitosť velké veci sméťi
1270 19|                   sedláci a títo (abi jsme sa juž v reči k viďenéj príhoďe
1271 19|                    čiňí a i tento z jejích sa biťi viďí počtu. Više míri,
1272 19|                zrozeňá, kďe múžú, odťahujú sa od pánskéj práce a kďiž
1273 19|               druhý nábožný príkaz, kterím sa ukladá, bi jsme i zvadlivích
1274 19|         kteryhokoliv liduv stav a ač-koliv sa ťi viďeťi buďe, že on sám
1275 19|                  viživeňí pracuje, ano, že sa víc ješťe unúvá nežli mnozí
1276 19|                stále mírňe (opakujem) ňech sa s nimi zachází. ~Ale která
1277 19|                jest tá míra, podle ňéjž bi sa mali službi sedlákum ďeliťi?
1278 20|               nejsú strid-mejší. Stidil bi sa, jestli bi jinšé súkno nosil
1279 20|                  zeme okršleku običaj, abi sa samé ženi okolo hrncuv jakžto
1280 20|                  hovadzé masso a toto samo sa múže spros-tím zrozením
1281 20|             pracuje, v tíchto, jestli kďe, sa sužuje. Ňeni jazika, kterýb`
1282 20|                    móhel vičitaťi. Čokoliv sa neb na zemi neb na povetrý
1283 20|                 všecko lítajíce aj vláčícé sa stvoreňí, které jen ňekdo
1284 20|                postpasti anebožto pochútki sa sipú, ale tím porádkém,
1285 20|                jeesťi, jináč lechko bi jsi sa teho prv chiťil, čo posléd
1286 20|                  od velkéj zrelosťi všecko sa hniličká, jaká umelosť jest,
1287 20|                 stromami a bi-linámi smálo sa. Nato jest plané drevo,
1288 20|                    takíchto hosťím vrú, ja sa to jeďiné tážem: „Jak veliká
1289 20|                  jsú jednímu, žáden úžitku sa ňezjevuje, neb lechko dostatý
1290 20|             hollandskéj zas roboti a tážme sa odkúď vše toto zbitečné? ~ 
1291 20|                kďiž visichá hlaďidlem, abi sa všecko blišťilo, drhňe,
1292 20|                vihlaďení tvári, kďiž bijs` sa juž v ňéj jako v zrcadle
1293 20|          červenobílé ružički klaďe, jestli sa v ten ďeň veselú chce ukázať ~
1294 20|                  ješťe ňeni konec, neb jak sa  lícá ňúter do úst vťáhli,
1295 20|                    praslica. ~  Táto jistá sa mnoho parí a ponevádž tak
1296 20|                    zaslúži mno-ho. Ale čož sa o téj namníváme, která jest
1297 20|                 jest starosť. Neb jestliže sa paňi ňekde potkňe, to ňé
1298 20|                   známích vítaťi, kolikrát sa kemu pokloniťi, jako očima
1299 20|                    s nimi všaďe choďá, abi sa ňekďe mezi jinšé ďítki ňezamíšali
1300 20|              čítaťi, pausi zachovávaťi. Čo sa domnívame, či takto mladí
1301 20|                   vícéj ro-kuv aňi modliťi sa ňeznajú; kďiž to i tak pre
1302 20|                  vec ňeňi jest; k temu, čo sa vecí duše dotíče, to sa
1303 20|                    sa vecí duše dotíče, to sa každý z vekem svím i sám
1304 20|                 ňevstúpilo, veselšéj, kďiž sa z posťele híbú, vihrávajú.
1305 20|              mlúviťi a počtuvaťi jich jsem sa zunuval. ~  Znáťe bez pochibi
1306 20|                    cuzích krajuv juž i sem sa vbila. Kďe zakúď svatá v
1307 20|                    od teba rečený, jenž bi sa sním poddanéj obci melo
1308 20|                    manželki a dcéri, které sa jako ňejaké ba-rónki a grófki
1309 20|                    málo dbajú. Poteem ňech sa utíkajú k najvetšímu Pánu,
1310 20|                zdaleka buďe poznáno, kterí sa majú osvícení, kterí velkomožní,
1311 20|               kterí jen vašamilosť, kterím sa má vikaťi a kterím tikaťi
1312 20|                        A asnaď ten,“ tázal sa Renait, „asnaď ten ukrutník
1313 20|                   samo-vladár, abi vše, čo sa mu líbi, svobodňe proťi
1314 20|                   bíval prostredek, kterím sa sedláci ozemanuvali.“ ~     
1315 20|               jádra chťe-jíc   veďeťi, zas sa tázal: „A s tím nevolím“,
1316 20|                     do bažantníc(jestli bi sa ňelíbilo tam pasének, než
1317 20|               dokončil a do-končíc, slúnce sa za vrchi zhrúžilo, počali
1318 20|                  za vrchi zhrúžilo, počali sa hori černeťi, po-vstal súmrak
1319 21|               drželi, druhími pak, kláťice sa na vše strani, na dlaňe
1320 21|               plesnúťím spomínajíc.Poďivil sa Renait, uslišíc jích a domníval
1321 21|                    uslišíc jích a domníval sa, že mezi Francúsuv prišel.
1322 21|                 jiné, jen čo Francúsi. Neb sa tito včil nad čímsi jednajú,
1323 21|                  Mezitím kďiž tak jednajíc sa a všecci prítomní vkraču
1324 21|               behajícího hore dolu krčmára sa pítali, či bi ňe-mal ňekďe
1325 21|                    pocestní bili, prečo bi sa ňechceli z jinšími pocestními
1326 21|                    druhích naučeňí, jestli sa mravňejších a bohabojňejších
1327 21|                    biťi pokladajú? ~Ďesili sa nad tak prítelskím ucťivím
1328 21|           prítelskím ucťivím vítáňím a víc sa ništ ňe-opovažuvali žádního
1329 21|              zažaté v ňekterém dome, který sa jsíce ňezdal od druhích
1330 21|                  Stiphout, „ale ňé hňed-ki sa musíme hanbiťi. Ano, čím
1331 21|                príjdúc, v kuchini od ďévki sa vizvedali, kdo, jakéj cťi
1332 21|                    bi nalézli tú lsku, abi sa s ním ňekolik móhli zmlúvaťi.
1333 21|           príveťivosť ze sebú prináší, abi sa vždicki s každím dúverňe
1334 21|                   nalézli, židovskú bi jsi sa bil školu viďeťi namníval.
1335 21|              svetnice, tata a mama pištíc, sa sipali. Za timito i oni
1336 21|                    pristúpili, leknuli jsú sa, že oheň vňútri jest, ale
1337 21|                     i pec viďeli, s kteréj sa ďímilo. ~Seďel pak pri stolíku
1338 21|                    toliko, než celím ťelem sa viďel poťiťi s každoďenňe
1339 21|               Melanchtona kniha, do kteréj sa on ukazuval bedlive hleďeťi. ~
1340 21|                 stolice povstanúc, líbezňe sa jím po-klonila a hňedki
1341 21|                     Biskup pak pozdvihnúťi sa nemohúc, hlavú jeďiňe dva-trikrát
1342 21|              ďeďiňe u hospodáruv za noclah sa mínili uťíkaťi a jako šťestlive
1343 21|                    bili pocťení, opovážili sa až pred jeho milosť vstúpiťi
1344 21|                   jest prichistaťi a pokúď sa vše to odbaví, buďe tam
1345 21|                    musí biťi volaný. A tak sa melo, nebo pán biskup hňedki
1346 21|                    Nemáš ko-mori, ňéjž jsi sa mal za ženú na jednu noc
1347 21|                   hojné vinaučo-váňí, jako sa máťe ze všemi spolu zmeruvaťi?
1348 21|                 chvílu ňečiňil, jak uťíral sa a oddichal. Po ňejakém odpočinuťí
1349 21|                    zas premlúvil: „Ňeďivťe sa“, praví, „že nábožníci naší
1350 21|                  kterích ohavňejší, jestli sa vitážeme? Bez pochibi kacíri
1351 21|                horá? Ale mi, kterí bi jsme sa musili od všech ních skrz
1352 21|                   jedna príčina, pre kterú sa tak málo odtržencuv v našich
1353 21|                hleďení vivíralo, ale jedno sa melo posavád a má sa pozatím
1354 21|                 jedno sa melo posavád a má sa pozatím vždicki pred očima
1355 21|                   kričano, kterí mlúvá, že sa oni na nepríteluv svích
1356 21|                   ano, aňi dobre prítelský sa s nimi zmlúvaťi ňemúžu –
1357 21|                    bučkama posedávaťi. Ale sa René bruchu biskupo-vímu
1358 21|                hádano o spúsobu, kterím bi sa móhli naj-skoršéj a najlechčejšéj
1359 21|                  ništmeňéj samí, jestli bi sa odtrženci k téjž našéj církvi
1360 21|                    pre kterú odpravenú, bi sa chceli s nami zrovnaťi.
1361 21|                   to jest, abi bilo ženiťi sa kňezum dovoleno. ~O temto
1362 21|                    základéch stálo: Ženiťi sa ňeňi žádnímu od Boha zakázano
1363 21|                   Boha zakázano a ňeženiťi sa jest jármo mnohím, ano,
1364 21|                    bi i nádeje ňebilo, abi sa pre oprávňení kňe-zuv naších
1365 21|                prospech. ~Prvňé, že ženiťi sa od Boha ňeňi žádnímu zakázano,
1366 21|                 všeckích prechází, od ních sa do všech jejích sinuv a
1367 21|              ňeosožné zrušené bívá, to vše sa skrz biskupuv a rimanského
1368 21|               živoťe strvaťi a usilujícimu sa Búh milosťi svéj daťi ňeodepírá. „
1369 21|             kacírmi jsú mírní a ňechcející sa s nami škareďe hrízťi lidé.
1370 21|              skusíme husťejšé jejích k nám sa navráceňí. ~Pán biskup ňemalé
1371 21|                hore strvá-val, lehnúl, ale sa sin ješťe zmlúval obzvlášť
1372 21|                 poňeváďž zďe ňé prám mnoho sa móhli učiťi s chibi a úťisku
1373 21|                  obecné dobré. ~Ráno, kďiž sa lid poscházil na svú pobožnosť,
1374 21|              vejšli do modlenice a Renéovi sa velice líbilo jednohrdlové
1375 21|                  službi své bedleňí. S tím sa k Van Stiphoutovi obráťíc,
1376 22|               ŽIDOVSKÉHO KRČMÁRA~Dosťi pak sa vzďaluvali dosavád od židuv
1377 22|                    popočtuvaný, nad kterím sa diviťi musili. Otázaný,
1378 22|                   tiž pluhi a bráni a dali sa žida prosiťi najponížeňejšéj,
1379 22|                   jsem já taký jako ti? Či sa ja tužšéj ňeposťím nežli
1380 22|               tužšéj ňeposťím nežli ti? Či sa ja vícéj a neukonalejšéj
1381 22|                    običaj, abi nahnejvajíc sa proťi kresťanovi, chrákali
1382 22|                časi pretríc bradu, obráťil sa k durhím a s podepretími
1383 22|              dočekám – ale poďťe, podpíšťe sa – čo mi dodáťe“. – S tímto
1384 22|                   a odcházejících dlžníkuv sa radem tázali, kolik bi u
1385 22|                  interes mu plaťá?, pítali sa dalšéj. – „Od zlatího (mlúvili
1386 22|               počet prichází. K temu, kďiž sa mu zalíbí a ví, v který
1387 22|              úťiskéch k ňemu be-žíme, kďiž sa ňemáme čeho jinšého chiťiťi.
1388 22|                     Renait a tovariš cesti sa ňebavili, bi snaď s nimi,
1389 22|                  prísloví jest, každoďenne sa ráno i večer prísahú zavazuje,
1390 22|                virávajú, ve vezeňí? Ale či sa jím ve vezeňí takém ňechce
1391 22|                ňech bi skusili aj to, jako sa mozole na dlaňe chitajú.“ –
1392 23|              vivinutú vúkol više pása, abi sa ňedrela (samé ništmeňéj
1393 23|               misel a ze skutku poznal, že sa mu hodňe móhlo spívaťi: ~
1394 23|                      Piskiť dolu leťá, víc sa ňezadvárajú. ~Ťešký slich
1395 23|                    hňedki zblednúl, trásel sa a sotva preréknuťi ňeznajíc,
1396 23|               všemi ďeseť prsta-mi v hlave sa škrábajíc, na místo víťáňá
1397 23|                     jestli málo dajú? Včil sa aspoň celý rok dobréj rolnéj
1398 23|             ďivením bivše naplňen i leknúl sa víc nežli na vkročení jejích,
1399 23|                    synagóge, aňi v školách sa ňikďi ňeučili. Poveď jím,
1400 23|                muríňum, tamten k Ninivítum sa jíťi lekajíc. Vičituj lež,
1401 23|              ňekterí ňespáchajú, kteréj bi sa ňeusiluvali zaplášťiťi.
1402 23|                 Povinášaj sebe tvé, jestli sa o ňé bojíš, kamkoliv míníš,
1403 23|                kďiž k nemu vkročili, tázal sa jedného: „Čo – jest – dobré?“ ~
1404 23|                      jest – dobré?“ ~Dosťi sa zďe nasmáli, neb kďiž tož
1405 23|                   kďiž tož ďíťa jen sililo sa a ništ zretedlňe ňevipovedalo,
1406 23|                 mlúvil: „Dobré jest – čo – sa – z božím – prikázaním –
1407 23|                povedali: Dobré jest – čo – sa – ze zákonem – boskím –
1408 23|                  červenéj veverenďe a buďe sa nás na-raz všeckích pítať,
1409 23|                     Toto zanechajíc, tázal sa druhého: „Které pravdi má –
1410 23|              všecko daremné, jen víc a víc sa ďíťa zamotávalo. ~Po temto
1411 23|                    kaplán, prikázajíc, abi sa budúcním dňem bedlive zejšli
1412 23|                   pozdraveňí do rozličních sa (farár sa juž dávno bil
1413 23|                    do rozličních sa (farár sa juž dávno bil ze svetnice
1414 23|                lituv v sebe obsahuvala, že sa tenž Van Stiphout s poďivením
1415 23|                   poďivením zvedal, zdáliž sa nalézá ňe-které z ďítek,
1416 23|                   čítaťi ňeznajú, které bi sa vše to naučiťi, vše to ze
1417 23|                  Sceptijský písali a kterú sa z novších pisáruv knihámi