Part

 1 2 |         obcú obdarované povidáňí: Kdo mlčí, spolu sa viďí s mluvícími
 2 2 |          oželený v moci tvéj. Jak kdo pokuti hoden jest, ver,
 3 2 |          jest se držal, ale panňe kdo múdrý bez bázňe mohel veriťi?
 4 2 |        vihledával, ale nenalézel, kdo bi sa bil učastním, meňéj
 5 2 |         budú mnozi plaťiťi. A čím kdo pečlivejším z povinnosči
 6 2 |    pálčivosť jejích ňé jinší, než kdo jéj príčina jest, múže spokojiťi
 7 2 |    pojmutá! A že sa kedi navráťí, kdo móhel ňepochibňe dúfať?
 8 3 |      kosťelních naších hrobuv. Ta kdo žádá vjíťi, zpúšťan bívá
 9 3 |         ňemali. Oňi, kďiž bohatší kdo zemrel, po odbaveňí smutku,
10 4 |         sa i takto cvičili apreto kdo u ních Alkorán čítati v
11 4 |       kterí oňi zachovávajú, kďiž kdo ze svého do jejích náboženstvý
12 4 |          z hňevem poslúchajú,kďiž kdo jích Turkoma nazívá, preto
13 4 |       znameňí muhammedanstvý múže kdo na sebe viďeť  i proťi vúli,
14 4 |     náboženstvý, otem nežil sa mu kdo dobrovolňe podpísal, s rozumem
15 4 |          ňekdi Salamonuv stál, že kdo len do síňe jeho vkročí,
16 4 |          skrz žalobu túto svú (čo kdo uverí?) nalézal, aspon,
17 4 |          dušu jéj rečú zavrel.) - kdo, pravil, kdo ňešlechetnosť
18 4 |           zavrel.) - kdo, pravil, kdo ňešlechetnosť tvú i v bezbožném
19 4 |        sebe Renait, mal opakovať: Kdo, kemu, kďe a v jakích okolo-stojičnosťách
20 4 |         zlosť táto pokračuje, ale kdo ~koreň tento v ňéj zašťepil,
21 4 |     zaujmúťi, ranu léčiťi, odkúď, kdo ju spúsobil, v známosť jeho
22 4 |     ustaťím náležiťe jest viučen, kdo jednu srdca jéj stránku
23 4 |           pozrícím dávalo hádaťi. kdo toto na ňem zmerkoval najprvé,
24 4 |           podobňe i teho obejmem, kdo mi žádostlivý tento cíl
25 4 |        ona, než s nami sa roďí, ~ Kdo stvoreňú biťí ~ Daruje a
26 4 |          oni vláli ~ Do všeckích, kdo za smích ~ Neb ošklivosť
27 4 |        ošklivosť a hrích ~položí? kdo čo aj pre seba chovali? ~
28 4 |           proč špata ~Bilob’ zďe? Kdo ho tu jak ošklivost smí
29 4 |      Rozkoše, že líbí ~ Je každý, kdo viďí, ~Nikdo ťi k chuťi
30 4 |       žeňili a vidávali, čímnáhle kdo pjet a dvacet rokuv starý
31 4 |        jest juž tolko vzáť, kolko kdo vichovať múže. Odtúd sultán
32 4 |   običajem zachovávajú: Ponajprv, kdo ženu svú odlučuje, musí
33 4 |         kďiž ju pojmal. Po druhé, kdo sa ze svojú rozpáril, múže
34 4 |           opravďive predpovedali, kdo smí tajiťi? Tito pak, poneváďč
35 4 |     chiťíc, ze seďení povstal: „A kdo (tázal sa s ňemalím hňevem),
36 4 |       tázal sa s ňemalím hňevem), kdo jest vraždník tento, bich
37 4 |       ních bil, jak ho milovali a kdo ví prečo a jak tuze milovali? –
38 4 |        Prčo pak panna ňeohlásila, kdo jest ten, kterího ona juž
39 5 |        mať musá, viprávaťi začal, kdo on jest, čo ďichťil, čo
40 5 |            bi sa  ňekrila, jestli kdo do loďe príjďe a ňečo prehlídať
41 5 |           než iba hňedki zjevila, kdo ona jest, neb, pravil: „
42 5 |        zubum bil prirostnúl. Kdiž kdo prijďe, poví jsíce prítomním:
43 5 |       hňeď, jak Fattima oznámila, kdo bi bil a kterák seba z opravďivéj
44 5 |        také takovú obsahujú. Kďiž kdo z darem tím vislan jest,
45 5 |         rokuv ustavične, že setvi kdo jest, ten že bi násilnú
46 6 |        očima, chistajíc,  jaik bi kdo  k ním sa chcel priblížiť,
47 7 |        milovaní povstať ňemúže. A kdo vi, či ho tak nemilovala,
48 7 | najspravodlivejší článek drzá, že kdo bi sa jím i v najmenšém
49 7 |         jak znať chceme, príčina, kdo jinší, jak ti? Čo jednímu
50 7 |          močový. Múže pretož jaké kdo chce obrazi a písma s ňú
51 7 |           a i Hadixa sama, viďíc, kdo tento svúj kat jest. Dervišlára
52 7 |         zevňitrňe musí biť slepý, kdo básnám jeho verí. ~Potem
53 7 |  Hadixinéj zatúď, zakúď nepoznal, kdo ona a jaká jest. ~O lásce
54 7 |          vereno, čokoliv poveďel. Kdo pák podobnejší a jsú-cejši
55 7 |         rozpamatal, ale ani druhý kdo jest to zmer-koval, neb
56 7 |      opušťajícú na lúžko zložili. Kdo mal spo-máhať? Lekár jest
57 7 |        písma spravec, aneb jestli kdo druhý či bi ho neznal. Tajil
58 7 |            že Hadixu chcel maťi a kdo bil ruka jeho v Renaita
59 8 |          bil óde mňa vtedi ješťe, kdo bi on bil, ňeznajícího zažádaný,
60 8 |       zadnú jinšú silu ňema-jícé, kdo jen i prostredné rozumný,
61 8 |     varovaťi. ~Múže mezitím Búch (Kdo smi tajiť všemohúcnosť jeho?)
62 10|           slibuval, kďibi sa jen, kdo on jest, prezveďeťi mó-hel.
63 10|         zadná se mnú mníška (aniž kdo jinší bez omílki) ňemlúvila;
64 10|           nezaslúžili jsme. – Ale kdo jest ten predce, jenž bi
65 11|      poddaní velikú škodu trpili, kdo bi jejích široké vreca pokúpil
66 12|       učiťi sa preto zakázali, že kdo ju zná, v ženskú mekosť
67 12|        múzu sa všaďe ct'iťi; ten, kdo to tají, kacír jest. Ale
68 12|      násilné biťi vimlúváňí, kďiž kdo praví, že sa za tak sväté
69 12|      rovno podmanlťi. ~Jestli mi 'kdo nadhoďí, že za času apoštoluv
70 12|          Rímu že žalobu behano? A kdo bi sa na nich aj opovážil
71 13|     Zlostliví, Boha prázdni liďé! Kdo bi sa bil namníval, kdo
72 13|           Kdo bi sa bil namníval, kdo bi nám bil smel ňekdi jakž
73 14|     bobkovího stromu venec móhel, kdo chcel, obsáhnuťi, móhel,
74 14|          chcel, obsáhnuťi, móhel, kdo chcel učením mužem zustaťi.
75 15|          súzeňa biťi vzdálení; ňé kdo, než čo a jako vikládá,
76 15|    potvrzeňí sa líbilo tisujevum. Kdo ním nazíval, bíval vichválen
77 15|          bíval vichválen od nich, kdo ale ňé, teho písma, kďe
78 15|        jsú knihi, načo sa sužuje, kdo je píše? Čo dobrého móhlo
79 16|          vždi stála odevrená, neb kdo bi bil posledný, ňikdi ňebilo
80 16|                Neb ho v oči vždi, kdo ho dal, vihaďuje. ~„Neni
81 16|          k čehokolik obsáhnuťí. – Kdo jednúc paňú za sídlo čemukoliv
82 16|         jakokoliv vedle príslová, kdo sa mnoho okolo šťelusťí
83 18|         dobré i to slušilo: ~Lže, kdo mlúví, že švárnosť jen v
84 19|        ňemóhel bich ta doleťiťi. ~Kdo techto v ten čas príčina
85 19|           To pak odtúď bívá, kďiž kdo prázdnosť v mešťeku svém
86 19| osoboitních rozďílních nádób Ano, kdo lekára ňekdi povolával (
87 19|           ništmenéj činil mnohím, kdo bi to o všeckích chcel poveďeťi,
88 19|      odkúď to pocháziťi rek-neme? Kdo jím tú takú nevražnosť do
89 20|    hojňejší plat žádajú, ponevádž kdo meňéj za svú prácu pitá,
90 20|           Za treťím tímto jídlem, kdo chce hosťuv sklamaťi, klaďe
91 20|         veliká jest toto útrata a kdo na ňu nakladá, či li ňé
92 20|           opatruváním strelca. Ta kdo vskočí, hreší a jest trestáňa
93 21|    kuchini od ďévki sa vizvedali, kdo, jakéj cťi pán tam prebívá
94 23|      podle slov ňevím, od keho bi kdo žádaťi mó-hel, s nás obzvláštňe