Part

 1 2 |               nejsi ...?" ~Blednúl-li Renait predtítm na hleďeňí dcéri
 2 2 |               padnúťí slibovali, kďiž Renait priskočíc a obidva rúk jéj
 3 2 |              žalosťi obávajíc sa tenž Renait, jestli bi sluhum blízo
 4 2 |             zmlúvali, jakú mzdu píta! Renait za dodáňí pokladu straťeního,
 5 2 |              i náďeje často sklamané! Renait po odchoďe dcéri baššovéj
 6 2 |           kupcuv na pomstvu žádajíc. ~Renait zbuďený ze sna hlubokího,
 7 2 |             stránku!" ~Ješte narííkal Renait, ješťe, objímajíc nohi Van
 8 2 |               nad všech jinších cíťil Renait z Van Stiphoutem jak na
 9 2 |       pozustávalo v Tripolisi?! Úbohý Renait! Fattíma, která sama cíl,
10 2 |           smel li ješte v nádeji svéj Renait zetrvávaťi? Juž posavád
11 3 |          každý bedlive konaťi začíná, Renait všecki smísli potraťíc,
12 3 |           mora Púlzemskího vpádá. Tam Renait k svím smislum bivše navrácený,
13 3 |              a vizizujíc, učinili, že Renait z richlim sa od člnka behem
14 3 |             jest prvňá, pri kteréj sa Renait, ňechťejíc, nalézel a pre
15 3 |     predňesení sedláci nad místo, kďe Renait pomoc očekával. Jak jeho
16 3 |               prvnéjší pribehnú1, bil Renait. On prám, kďiž juž juž mal
17 3 |            vetruv odešli z místa, kďe Renait také pre pána svého ňešťesťí
18 3 |            péču hledali a plňili. Tak Renait mimo náďeje svéj bivše zpredku
19 3 |            choďící viďá. ~Všecko toto Renait z prihodním časem prehlédnúl
20 3 |     obetovaními pohrdal, odporoval aj Renait, slišíc takovú muhammedána
21 3 |            radnéj padel, povedal. Mal Renait velkú jednu poňímo tích,
22 4 |            pre stav ten mal učenú, že Renait čudovať sa musil, čo bi
23 4 |                V tú pram hoďinu, kďiž Renait u ňéj bil, z Reckuv jejden
24 4 |             vikládaťi a chváliťi, ale Renait tak bil na všecko oňemel,
25 4 |              velkonočnú slavnosť, bil Renait, bi ju toťižto spatril a
26 4 |            rozumem ňebojuje. ~Ale čož Renait na viďení tíchto a na dohováraňí
27 4 |    kolikrozličného srdca tknuťí ňemal Renait, kďiž totoňé jejden, néž
28 4 |                  Ňemohla dúfať, že bi Renait míňil odpoveďeť,  všecko
29 4 |               druhýkrát, odpoveďel aj Renait druhýkrát, písala treťí
30 4 |            posledné toto písmo dal aj renait posledné také na spúsob
31 4 |             požádává, mal dať aj sebe Renait, mal opakovať: Kdo, kemu,
32 4 |               k obdržení takího, jakí Renait bil, mláďenca, jest naplňená.
33 4 |              Ale daramňe, neb ačkoliv Renait žadnú v ňem lež ňespatril,
34 4 |            jeďiňe a ňé jinšé spomínal Renait a každá i najkratšá chvílka
35 4 |       pilnosťú a potajemnosťú chistá, Renait do velkého a jistého života
36 4 |               časem zplna odešlo. Tak Renait od smrťi, jéjž sin juž bil,
37 4 |               ňéj, či sa ňehrízla, že Renait ješťe žije, jak pak ňé,
38 4 |           ňesťažovala nad takím, jaký Renait dal, odkazem? Prám vtedi,
39 4 |              jak sa má. Kterího viďíc Renait, poveďel: „Zvestuj“, praví, „
40 4 |              a oznámiťi ňemeškal. Ale Renait dlho krúťil, reč odvracal
41 4 |             uznal Arabšť potem, nežli Renait na mnohé unúvaňí vec zďílu
42 4 |            plném svém smisle, než sam renait pochopil. Málo mlúvila,
43 4 |        ňištmeňéj, neb uslišaná jest a Renait bil ten, který sám ju aj
44 4 |        Bojovali z celú silu obadva ~A Renait jsíce pre dvojích život,
45 4 |       priskakoval, zubmi trískal, ale Renait tolikrát šťestlive pisku
46 4 |          velkého leknuťí, oddíchnúl i Renait od strašlivého boja a juž
47 4 |           nerozumila, čob´ znamenalo. Renait pak rozpamataný, čo sebe
48 4 |                V tem ništmeňej bil ju Renait predsťihnúl, juž sa jeho
49 4 |          šťukáňím a zlámaním hlasem a Renait jsíce mlúvil nasledovňe: „
50 4 |            Bez omílki jak ona, tak aj Renait ňé v jinšém bili domňíváňí,
51 4 |               sebe prehlídajíc. ~Ništ Renait ze smťú svú, kterú včil
52 4 |              zrozumeňí písal bil toto Renait jazikem musulmannickím,
53 4 |              pak druhýkrát to ňepočal Renait, víc k ňemu jíťi zakázala. ~
54 4 |          Renaita zúpla ňechcela žiťi, Renait bez dcéri mophtiho, bi len
55 5 |                     Potem, nežli jest Renait z člnkem preč odhoďen, loď
56 5 |           kterák žádala, končí, že to Renait v múdrosťi a ochotnosťi
57 5 |              Toto kďiž sa potemodňeho Renait prezveďel, silne v sebe
58 5 |               potem v temž svém lisťe Renait všecko, čož jest sa s ním,
59 6 |              ňekolik ješťe bil meškal Renait, do hrobu mal biť uložen.
60 7 |           obžalovaná, jak Že jéj jest Renait velmi láska.vý a že sa s
61 7 |        DIVÁNČANUV, DOTÚĎ ALE HADIXA A RENAIT V SVÉM NAJSLADČEJŠEM OZNAMOVACÍ
62 7 |            kého nebil obadán, išél. A Renait potem obidvuch, čo majú
63 7 |          zadné odmlúvaňí nepotreboval Renait, on sám jest sa dosť proťivil
64 7 |               vivrhnúť, to techdi, bi Renait mamluchem nezustai. ~A pretož,
65 7 |         jeďiňe i o temto mlčal. Veril Renait všemu a ďekuval za tak prítelskú
66 7 |             skaziť zaujmúl. Po-neváďž Renait bil láskavý a z očuv panni,
67 7 |              príčini ňeodstupoval, bi Renait nebil, pracoval, neb totož
68 7 |            veťší ješťe bil strach, že Renait od nastrojenej smrťi jest
69 7 |         spišéj ven išél. ~Nepochopili Renait, čob' to móhilo znamenať.
70 7 |               bi odtúď slzí ti vreli. Renait pák poňimo, že téz podobnú,
71 7 |               hlaví. – Pítal pák sebe Renait hus jeďiňe ku potrebe a
72 7 |            šťestíive!" – Nechcel vzáť Renait podávaný ipoklad, dokúď
73 7 |               mal, kďiž príjďe, držať Renait, ostatné pamiia múdrosťi
74 7 | vpolipretrhaňí! Ňé jednúc jest sa sám Renait zchiťil, ňé jednúc mu aj
75 7 |            zplna zmiznúl. To činil aj Renait. Kďiž aj jemu najprv z mophtiho
76 8 |            dostal a privédel?" – Kďiž Renait pre velký ďiv níšt ňemóhel,
77 8 |             za mojího prijmeš." ~Tuto Renait ukázal to, čo Pattime v
78 8 |           nasledovne nebil bi sa toto Renait brater skrz Vaň Stiphouta
79 8 |                  Né, otče", odpovedal Renait, „ja ňé slišať toliko k
80 8 |            jest sa vivrhla. Priskočil Renait, volajíc: „Neňi to pravda,
81 8 |               nežadala." ~,,Ti (ríkal Renait k Van Stiphoutovi) mňa ňeopusťi,
82 8 |         vlásky peníz rája – služebník Renait aneb René – jedno jest Skanderik –
83 9 |              za ceromónie vikonávali, Renait bi bil rád uhlídal a ťisnúl
84 10|        majsterkina, Vaň Stiphout pak, Renait z vudcovú víjšli a od téjž
85 13|              víjdúc z kosťela, reknúl Renait: „Kďiž jsme tu," praví, „
86 13|                Neomilňe zďe mnoho mal Renait skusiťi, ale vše to sebe
87 14|            podobním mírní a strídmí a Renait sa o jedního každího čestnej
88 17|               odevzdá. Van Stiphout a Renait jsú sa ďivili nad takím
89 17|           visveďčil a potvrzil?" ~Bil Renait vec svojú začnúl, ale gazďiná
90 20|                A asnaď ten,“ tázal sa Renait, „asnaď ten ukrutník s tako-vích
91 21|       plesnúťím spomínajíc.Poďivil sa Renait, uslišíc jích a domníval
92 21|               aňi tova-riš cesti, aňi Renait, na konci poveďel: „Žáden
93 22|      poďekujíc, ale aňi Van Stiphout, Renait a tovariš cesti sa ňebavili,