Part

 1 2 |         pak sám v svéj osobe vudce cesti jeho vícej bíťi ňemóhel,
 2 2 |       baššem vislajic i vstúpil do cesti caddi. Dve lechké caraváni
 3 3 |            krížové po všech bokoch cesti. K čemu bidlo také poveďení
 4 4 |      jednaké jestli ňé života, ale česťi svéj nebezpečenstvý biťi
 5 4 |           on jest, k velkéj bi mňe česťi, k velkímu take aj užitku
 6 4 |            ňežije ku zachováňí jak česťi, tak aj života obidvúch?
 7 4 |        jako prv mislila učiňiť, do cesti vstúpí, neb (čo lepšé bíťi
 8 5 |        všeckích, kterí prvňí jsú v česťi a bohatstvý v zemách sultánovích
 9 7 |        pochovaná. Drahý bil a všej česti hoden, který dal prichistať,
10 7 |         vec všecku viložíc a mních česti svéj také oznámíc, k silňejšému
11 7 |          čekať, než čím skoršej do česti sa pusťiť, bi asnaď, kďiž
12 7 |         jsi, pristaň jeďiňe aj ti. Česťi, hodnosťi, které se mnú
13 7 |           mezi všemi jinšími jak v česti, tak aj v sile prvňí, tej
14 9 |         vitrubováňí nasle-duvalo k česťi a chvále jak kázajícího
15 13|   Cirkevník ten buďe slúťi tovariš cesti. ~
16 14|            praví (ukazuval tovariš česti zámek), „músi své bidlo
17 14|         kďiž jích po mesťe tovariš česti voďil, príjšli do jistího
18 14|           mlúvil René k tovarišovi česti: „Jestli zďe veci záskížních
19 14|      bibliothéku), jaké jinďe téjž česťi (jakí v sedmém vrchu bili
20 14|         bívá dovoleno. Ale tovariš česti odpovídal, že tam jsíce
21 15|        predne riďiťi budú? Tovariš česti mlúvil: „Pohnime," praví, ,,
22 15|               Tak", mlúvil tovariš česti, „žádnich zajisťe nemal,
23 15|           pero", odpovedal tovariš cesti. – „Ano, krem techto aňi
24 15|    nakrátce tvrdosť a ňepohodlnosť cesti prez ten kraj preto obzláštňe,
25 16|      Stiphouta, Renaita a tovariša cesti, dejžto sa oni odťahuvali,
26 16|         pretrhnúl reč jeho tovariš cesti) tito o ňe-zabudlivosti
27 16|      vibíraťi", reknúl zas tovariš cesti. ~„To dávno melo bíťi",
28 16|       svích kníh naučili spúsobi a cesti hríšné, kterími své namnívané
29 16|           sebe“, odpovídal tovariš cesti, „tiž páni, že bi celé své
30 16|           Stiphout, René a tovariš cesti odebíraťi, ale hospodár
31 17|           Stiphout, René a tovariš cesti. Ale ďivné mali napoledňe
32 17|          znášané bilo, tovariš ale cesti z nadhoďenéj príležitosťi
33 17|         namnívaný kveštár, tovariš cesti, „tak ništ ňebuďe, kterák
34 17|        Stiphout ríkal k tovarišovi cesti: „Náležitý reholnícký žebrák
35 17|        Ništ to", odpovídal tovariš cesti, „juž včil buďeme míťi všecci
36 18|          Stiphout, ale aňi tovariš cesti, buďto tam taďe skúselý,
37 18|            Zďe prestalo tovarišovi cesti a aj Van Stiphoutovi z Renéem
38 18|           Stiphout, René a tovariš cesti první ta bili vťisnútí. ~
39 18|  Stiphoutovi, Renéovi a tovarišovi cesti. Tito po velikém strachu
40 18|    Stiphoutem, Renéem a to-varišem cesti stáťi ~A tento juž dobre
41 18|         pochopuval, prečo jsú ta s cesti zajatí, neb totižto običaj
42 18|         zas običaje) prvný tovariš cesti, druhý Van Stiphout, treťí
43 18| ňeporádnosťi téjto naučeňí tovariš cesti, kďi bi bili móhli pochopiťi,
44 19|     sprovaďil, prosil. ~To tovariš cesti najprv učinil a potem šli
45 19|        počal ďiviťi, ríkal tovariš cesti: „To", praví, „ništ ňeňi,
46 19|        ňenamníval, až kďiž tovariš cesti o tem ujisťil, který   aj
47 19|          aj zemre." ~René, tovariš cesti a Van Stiphout sebe jaziki
48 19|           napojili (mlúvil tovariš cesti) lekári, jestli bi sa toto
49 19|        Stiphoutovi, mlúvil tovariš cesti) spúsobem tím bi bilo jarmo
50 19|     kterích kďiž sa otázal tovariš cesti, čo bi rab ten bil previnňil,
51 19|           Van Stiphout z tovarišem cesti násilňe ňezdržal, mlú-více,
52 19|    zachovávaťi". – To kďiž tovariš cesti uslichnúl, „poďme", mlúvil, „
53 19|               Zasmál sa mu tovariš cesti a Van Stiphout, ano, aj
54 19|            tíchto?" Mlúvil tovariš cesti: „Znáťe bez pochibi, že
55 19|      takovímto také čtnosť kdož bi česťi zatajil? ~Ale ňech jsú mnozí
56 20|            a či jím ňečo chibilo v česťi? Či oni ňebili spravedliví
57 20|      zabudnúťi,“ odpovídal tovariš cesti. „pravím techdi, že bi jsme
58 20|            Bil juž umlknúl tovariš cesti, kďiž René všecko z jádra
59 20|         Niňi teprv prestal tovariš cesti od reči svojéj, dokončil
60 21|         prišel. Čo badajíc tovariš cesti, ríkal ze smíchem: „Viďíš,
61 21|        Stiphouta, Renéa a tovariša cesti viďeli a z rúcha,kteréj
62 21|           Stiphout, René a tovariš cesti po zakolopáňí na dvere ňúter
63 21|           viložili. ~Vtedi tovariš cesti z hojnú cťú počnúl vykládaťi,
64 21|        Stiphouta, Renéa a tovariša cesti uhlídal, nebo mu v misel
65 21|     Stiphoutem, Renéem a tovarišem cesti. ~Dosvedčil od hlavú, že
66 21|           Van Stiphouta a tovariša cesti žáden nebil. Aj osvícená
67 21|     predtím ňemlčal a aňi tova-riš cesti, aňi Renait, na konci poveďel: „
68 22|           védel. René pak, tovariš cesti a Van Stiphout, jako pred
69 22|           Stiphout, René a tovariš cesti, víjšli do pridvora a odcházejících
70 22|        majú lidé tito mnohé k temu cesti) poveďel, on interes ten,
71 22|         Stiphout, Renait a tovariš cesti sa ňebavili, bi snaď s nimi,
72 23| ňepreležíťe. Ja ňemúžem!“ ~Tovariš cesti najprv Van Stiphoutovi a
73 23|     zbojníkuv. Čo pošetríc tovariš cesti, mlúvil: „To jsíce od nás
74 23|           na tak svobodné tovariša cesti mlúveňí a zvlášť na mest
75 23|        Stiphouta, Renéa a tovariša cesti dlžšéj, čo pred tím nakrátce