Part

 1 1 |          potreba, aňi osoch ňeňi zďe znamenať, všecko prečítané
 2 2 |          a najmilšé uznávaš, bár zďe, bár na druhém sveťe, pre
 3 4 |       starobi méj ťešeňí! Čo mňe zďe na zemi, čo mňe, jestli
 4 4 |         jest, proč špata ~Bilob’ zďe? Kdo ho tu jak ošklivost
 5 4 |       zcházá, celé tam peklo juž zďe biťi skusujeme. Ňeňi manželstvý
 6 4 |      toto ňelen ňeutíchne, dokúď zďe buďe, ale sa i rozšíri a
 7 5 |        kúloch provaze choďícího, zďe na koňoch, tamto pak peší
 8 5 |  STIPHOUT CHÍR DOBRÝ PRIŇÉSEL. A ZĎE TEPRV TENŽ VAN STIIPHOUT
 9 6 |     dobrí  muži,   statki, které zďe jsú, všecki zeberťe, je
10 7 |         často móhel naleznúť?" – Zďe velmi lál a karhal mophtiho,
11 7 |        železem, jak to včil všem zďe zhromaždením na známosť
12 7 | podveďený aneb aj prisilený naň. Zďe mu zas spúsobí viprával,
13 7 |          cestu svú budú konať. A zďe jéj počal viktládať všeli'
14 7 |          Rozďílne ništmenéj čosi zďe záleží, které plášťem takímto
15 7 |           maj príčinu, neb ..." ~Zďe .pamna musila umitknúť,
16 7 |          vúla tvá. Jedno prosím (zďe ho predce oklame panna),
17 8 |        jest. – Ale kterák ho ti (zďe sa jest v sporný plač pusťila)
18 8 |           pre mňa .podstúpiť." – Zďe mu znovu spomínala tú vťipnosť,
19 8 |          menšú mzdu a odplatú. A zde najprv jeho jest rozvážiťi,
20 10|          ho počnuli prehlídaťi. ~Zďe po jednej strane samé ďivi
21 10|         bohabojním žartuváním mi zďe sva-tími zustáválme. Jinší
22 10|        poveďela jsem, dopravená. Zďe prvné dva roki jsem málo
23 10|    večnosť! jest! – Dosť mám!" – Zďe odťáhnúc svúj šlár, odevrením
24 10|          do klášteruv tisnú? – A zďe, kterák na vše bedlivé (
25 11|          roztomilé svíťí, ja ale zďe pri svíci se-ďeťi, ti pák
26 11|     rí-kám a bedlive poslúchaj. ~Zďe ostatné mníški, zakúď sebe
27 11|      menej spúsobiťi, techdi... ~Zďe bil konec čítanú, neb mníški
28 12|         A zajísťe zrozenú jeďiňe zďe príčinu prehlédnkne. – Jestli
29 12|         jakím právem po-traťili. Zďe chcem poveďeťi o tém ňepoddanstvý,
30 13|         Vdnia ragúská. ~Neomilňe zďe mnoho mal Renait skusiťi,
31 14|    hrachárovím nazivaťi múžeš. ~„Zďe," praví (ukazuval tovariš
32 14|         a múdrosť jeho požívali. Zďe na temž vrchu cirkevná celího
33 14|        tovarišovi česti: „Jestli zďe veci záskížních zákonníkuv
34 15|      zemi tejto a odtúď znám, že zďe všeliki lidé bívajú, jazikuv
35 15|       strani príjšli, jaký národ zďe nalézli, jako ho prevíšili,
36 15|        žalúdek posilní, kdokoliv zďe v obec chce ňečo vipusťiťi,
37 15|      ňedo-pusťili.“ ~Spomnel jím zďe ňekolik rádkuv, které v
38 15| prednésel, bi jsťe viďeli, že sa zďe, bárs chce ňekdo, nešťesťí
39 16|          manželská společnost? – Zďe sa René ňečo učil.  Kďiž
40 16|       aneb prám aj rovno od ních zďe nebo tamto chléb náš obdržali
41 16|          ňeporádki jsťe vi móhli zďe z patrónstvá svetského,
42 16|        príčina, že porádek tento zďe včil teprv a ňé dávno juž
43 16|         lepšé fári posaďá. To aj zďe techdi juž dávno móhlo biťi." ~
44 17|        sa aj vám s ňeho ujšlo." ~Zďe poškrábajíc sa, kďe ju aňi
45 18|         odevzdáváme, toď máťe." ~Zďe prestalo tovarišovi cesti
46 18|          ribi spravdú vihlídali. Zďe pod pecú ňekterý ležal,
47 19|      od-povedal on. – „Mnohí jsú zďe patróni a ponevaďž mnohí
48 19|        mimo holého patróna jména zďe žádního zisku, žádního osohu
49 19|          ňezdravý. „Ale ponajprv zďe na ňeho žádná mzda ňeni,
50 19|      reťazních čertov . . . !" – zďe vihoďíc sa na sedlovího,
51 19|       panuje, čo za slobodi majú zde ňekterí nad spolulid-mi,
52 19|          jako v kraji temto, neb zďe tak mocní páni jsú oni,
53 19|      ustanoveňí zemanstvá, které zďe takto nastalo: ~Kďiž pokoleňí
54 20|      ňemusili míťi a poňevádž to zďe  remeselníkuv ňemá, odtúď,
55 20|         bili vecki jinšé jídla a zďe juž z kuchárem zahradník
56 20|          jest príčina, pre kterú zďe zemani do psoti vpádajú.
57 20|          penízmi viplácajíc. Než zďe všecki ďítki všecko po otci
58 21|          temto bidlící, poňeváďž zďe ňé prám mnoho sa móhli učiťi
59 21|    skutečné potvrzeňí méj misle. Zďe spatrujeme, že jednoustovné
60 23|        uhlednuvše René, mislil: „Zďe neb ostat-ňe psotné jsú
61 23|    prespolním jazkikem poveďel: „Zďe,“ praví, „ňepretreté čelo
62 23|         jest – dobré?“ ~Dosťi sa zďe nasmáli, neb kďiž tož ďíťa