Part

 1 2 |            sem priplaveňí! Ačkolik čož jest, že sa ja na príhodú
 2 4 |           s rozumem ňebojuje. ~Ale čož Renait na viďení tíchto
 3 4 |      slibem seba chce pokaziť, ale což z teho? Či si podobním spúsobem
 4 4 |           svet priňesen - od ňéj. ~Čož dcéra mophtiho, kďiž jéj
 5 4 |      dejžto ňeznámeho, žádosť! Ale což múžem proťi, že z dvojnásobnéj
 6 4 |   najmudrejším ništ ňeprospechujú, což musá a majú víc? Viďeďičovať
 7 4 |     vihledaváňí, žadná pomsta. Ale čož? – Jeden jeďinký jest spúsob,
 8 4 |         jsem, mišlének prišla. Ale čož jsem móhla? V ti dňi,  které
 9 4 |            jakýsi zbojník odňesel, čož, pravím, jsem móhla? Náďej
10 4 |          lin i zdaleka podobná! O, čož mám skrívať, bár ma aj smrť
11 4 |           smrť v okamžeňí zachiťí! Čož mám tajiť, čož pravdu ňevijaviť! –
12 4 |            zachiťí! Čož mám tajiť, čož pravdu ňevijaviť! – Ja jsem
13 5 |          mulovňíkvi privoliť. ~Ale což z všem tímto prospechovala? 
14 5 |     prinajméň služebníčki prijal. ~Čož móhlo biť milšé a vďačňejšé
15 5 |          svém lisťe Renait všecko, čož jest sa s ním, dokúď ješťe
16 6 |            imusilo biť víťazstvý a čož bi bili mohli úbohí? – Porezali
17 6 |            že dva ti ňejsú ranení. Což ništméň? – Ješťe nebili
18 6 |           z mojím žiťi neňeháváš." Což jsem mal počnúť? Slíbil
19 6 |            hňedki deň ďevka smrťi. Což jsem mal činiť? Blížna má
20 6 |          na každú príhodu vstrčil. Čož jest sa s ňu potení činilo,
21 7 |          kterú jsi zložil, žaloba. Čož techdi víjďe, jestli i ja
22 7 |             Konečne pák radďil mu, čož bi techdi musil činiť, abi
23 7 |      dichťil, vzdíchajíicéj kázal. Což techdi jinšé mal očekávať,
24 7 |         nijako ňebívá trestan. Ale což s nim čiňá predce, jestli
25 7 |        málo nákladu potrebuje. Ale čož to? Mnohokrát babi skoršej
26 7 |            nezahrnula, dbáňí. ~Ale čož z Hadixu, z najvďačnejším
27 7 |            kterí z túž loďú pohnú. Což bi techdi po-veďel moiphti,
28 8 |        bezpečne až sem dovécť. Ale čož mne malo biť z prítelmi
29 8 |         posaváď bila straťená, ale čož chcem víc?! Mám aj najdrakšé
30 9 |            i nebe i zem i peklo. – Což odtuď? – O! – Ach! – O! ~
31 9 |          sestrička vaša malá jest! Čož jéj učiňí-me? Jestli zeď
32 10|            svätkuv.   Rúchu našému čož chibí? Klamú sa lidé, mislíc,
33 10|       chvátal; nechcela jsem. ~Ale čož? Ja jsem jsíce nechcela
34 10|          nám príkre jest a tenkrat čož múžeme miťi proťi spravedlnosťi?
35 10|           jsi, ~Spomúš si. ~Nejsi? Čož proti nemožnosti máš? ~A
36 10|          čo najzdravšé vibírali. – Což techdi s tímito krivími,
37 11|          jím v ňečem ňepovolili. – Což ništmeňéj z všem tímto?
38 11|             aj to jest pravda. Ale čož s techto vinašáte, o, vi
39 12|          pobočné mše téz prestali. Což ništméň Luthér vikázal?
40 15|     odpove-ďel Vaň Stiphout, ,,ale což to za národ jest ten či
41 16|            k hríchu dávaťi." ~„Ale což ti (pítal sa Van Stiphout)
42 17|            boli móhli občerstviťi, čož techdi? Vejšli do najbližšéj
43 18|       vinaučuváňí pravé biťi: „Ale čož", praví, „proťi naším običajum
44 18|            veselá ňikdi ňe-zabívá. Čož jinšé ništmeňéj bi jsme
45 19|          takémto techdi postaveňí, čož jinšé musím, jak čo múžem
46 19|     skojiťi, spoko-jiťi múžeš, ale čož to k obecnému dobrému? Jen
47 19|          jest potrebný dúchodek. A čož odtúď? To, že ňemocního
48 20| starodávném jéj jméňe a nastaveňí, čož ništméň včil hňed aj sama
49 20|        Toto o jídlách prespolních, čož o nápojéch!? V celího sveta
50 20|        vivárá, zaslúži mno-ho. Ale čož sa o téj namníváme, která
51 20|  nasleduvali v mírnosťi, pakli ňé, čož odtúď? I včil to málo dbajú.
52 20|          traťí, až dokúď ňezhiňe. ~Čož jest ďivu techdi, že to
53 20|       života pohodlnonosťi chcejú; čož tenkrát? Jak dlhoce buďe
54 21|          tímto stáli, rozmíšlajíc, což bi techdi meli zaujmúťi,
55 22|            biť bich i bil poveďel, čož potem? Zdaliž ja ňesmím,
56 23|           víc do míškuv doskakuje. Čož vtedi? Nádeje té ňebuďeme