Part

 1 2 |       poklad priňésel? V ti dňi nám zahinul, v ti dňi, o, žalostlivá
 2 2 |    sporádaní, že lež a kmínstvý nám škodlivé za pravdu ňikdi,
 3 3 |        z olejem ju míšáme, kďiž nám pokúsaňím uškoďil had, bereme
 4 4 |        smí kláť? ~Dolož, že ono nám jest aj rozkázané ~ V stav
 5 4 | rozmíšlame, teho obrazi i v sňe nám, zustávajú, z tím sa sňívame,
 6 4 |        prinajméň raďšé  jsú ale nám o tíchto aňi žádňa zmlúvka,
 7 4 |        jisťe budúcepredviďíc, k nám pri šél, a i prisilený ňištmeňéj
 8 4 |  prevédla, dúfajíc, že ňejako k nám sám od seba privikňeš. Ale
 9 4 |       neb ňikdi, neb len keď sa nám líbíť buďe, naspát vislať.
10 6 |          kterího dostaňí nemálo nám krvi vicero. Ne že bi jsme
11 6 |      meče chitíc, prišli  až  k nám a: “Dobrí muži (ríkali z
12 6 |        pravích jsíce meče proti nám, v levích pák pištole k
13 6 |      hledať a ztlkať. Aňiž bilo nám dosť, čo jinšíni ništmeňéj
14 6 |       jsme chceli a šťesťilo sa nám toto jsíce dlhý čas, áno, 
15 6 |       dosaváď. Ale – preukázali nám ňiňejší zretedlňe, že ňejsme
16 6 |          polál jsem ranu, které nám slúživalo lekarstvím, zavázala.
17 7 |     dohaďovať, on múze biť všem nám najlepší svedek; nech techdi
18 7 |  uchiťený, až posaváď ňemóhel k nám priviknúť, za svojimi u&
19 7 |      príkladem vzdichal a preto nám tak verne aj z nebezpečenstvím
20 8 |     jakž reč-kého náboženstvý k nám podobne pricházajíc, u nás
21 10|         Jako", praví? ~„Cingané nám bívá k poledňu, iďeme a
22 10|         k šesťi jídlám; cingané nám bívá k večeri, iďeme a prisedáme
23 10|       mi okolo uší....  Ani hri nám k ukráceňí ťesklivího času
24 10|        zapečeďil. ~Znamenal pak nám obidvojím, kteräk bil v
25 10|          neb zaslúžili jsme, čo nám príkre jest a tenkrat čož
26 11|   benediktínki benediktínom, vi nám a tak daléj. Nemúžú sa techdi
27 11|        mňa, neb ja ňemlúvím, bi nám biskupi, kďiž čo zadajú
28 11|    zadajú u mníšek obdržaťi, bi nám to rozkázali, ňé; nebo to
29 11|       exemptie, ňemúžu. Než abi nám vec peknim prítelskím spúsobem
30 11|        pravda jest. Biskupi ani nám ništ nemúžú rozkázaťi, nasledovne
31 11|    mníškami od Boha a od pápeža nám danú pre tíchž mníšek z
32 11|    kteréj aj mnísi; všecko jest nám jed-naké natoliko, že obidvojí
33 12|      bár péseň Bohu vzácňejšá a nám osožňejšá jest a že čokoliv
34 13|         sa bil namníval, kdo bi nám bil smel ňekdi jakž jistú
35 14|    mócťi vždi bidliťi. – „Aspoň nám techdi jinšé mesta rídkosti
36 15|       móhlo od predkuv naších k nám prijiťi bez kníh? – Ale
37 15|        panujícího, to jest, kďe nám buďe chibiťi jinšé uchíleňí
38 17|       samého tého živí, čo jsťe nám uďelili a ponevaďž sem vždi
39 17|      vás doma ňenalézňeme, včil nám techdi naraz všecko, čo
40 17|       poledňe. Veci, které jsťe nám (posávad dali, jakžto: ko-hút,
41 17|        ona. – „Všecko to techdi nám pripravťe na obed", mlúvil
42 19|         chce napraviťi." ~„Ňech nám tú milosť, ten dar nebe
43 19|        nás tak vipisujú, tak sa nám posmívajú? Snaď že všech
44 19|        i zvadlivích a zlostních nám predloženích vladáruv poslúchali;
45 20|         konec a za které, či bi nám stlčený sedlák poďekuval,
46 21|        jestli ňenávisťú naproti nám horá? Ale mi, kterí bi jsme
47 21|       skusíme husťejšé jejích k nám sa navráceňí. ~Pán biskup
48 22|  ništmeňéj ťichosťú: „Však jsťe nám“, praví, „pán Mojžišku,
49 22|        z interessem, který jsťe nám usúžili, pekňe, krásňe navráťime“.
50 22|        tak milosrdný, počekajťe nám do teho nového, nebo včil
51 22|       zložiťi dlhu ňemúžeme, dá nám jako včil zálohi pozebíraťi,
52 23|        a kďiž zbožíčko poskočí, nám víc do míškuv doskakuje.
53 23|         Posledňe, jakokoliv jsi nám ti, ďedko, opakuval, že
54 23|   královská, jestli pak aňi téj nám ňepraješ, dobre. Odválč