Part

1001 19|             časi jsúci bili nalezení, že juž i sami verne, podcťive
1002 19|               málo nežli zlého mnoho. Že posavád tak ríd-kí bili
1003 19|            dúchodek. A čož odtúď? To, že ňemocního aj jedno toliko
1004 19|               počtuval misle unuváňí, že rozvažuvaťi musili, jaká
1005 19|              i to a pred očima držal, že nezná, jak skoro ňejaký
1006 19|             zdržali) osadách príčina, že totižto ňé jináč chceli
1007 19|               ňeumelosť, táto činila, že sa jejích mnozí lekali,
1008 19|           lekali, ponevád'ž uhlídali, že bárs jím jak ňekterí sipú
1009 19|              Tak, kterák pravil jsem, že lekáruv dosavád po ňekterích
1010 19|              bi malo biťi ustanovené, že kolikrát k nemocnému iďeme,
1011 19|          ňemocí míšali, o kterích bi, že je odženú, aneb prinajméň
1012 19|              ďívaťi mali. Jedno bilo, že sedláka rukami na chrbét
1013 19|          nebil mezi nimi poznaťi, jak že jeden až po uši mal vikrúcené
1014 19|              bijícím v srdci pohnutý, že bi bil z vúza zeskočil a
1015 19|          tamten pak za hríšníka jest, že vtedi teprv vráž-dníka takího
1016 19|              smiluval, který zarážal, že tenkrát, kďiž jeho rozkaz
1017 19|              mizerního odevzdá-vajíc, že kďi bi bilo nebe hlas preklínajícího
1018 19|               sa viďeli biťi chované, že bi jsi jím bil všecki rebrá
1019 19|             tú tak tvrdo jích masťil, že klbi oheň sipali. Po temto
1020 19|          obidvúch bubnujíc, obsáhnúl, že sa silňe opreli i kopita
1021 19|            cesti: „Znáťe bez pochibi, že od časuv, v které všeliké
1022 19|               oblíhajících, lodskích, že totižto, který sa v lodňeni
1023 19|           svého zeman. Odtúď vi-ďíme, že ačkoliv i jinďe jsú zemani,
1024 19|               tak mocní páni jsú oni, že zadnej ťerche, žádním danám
1025 19|           vislaťi musejú. Druhé toto, že sami sebe z času nastavili,
1026 19|              povstalo jméno sedlákuv, že totožto v čas vojni, kďiž
1027 19|              posedávali. Pokuta táto, že totižto pre svú hnilobu
1028 19|              s posmechem nadhazuvano, že jsú jen urození a ňé vlastnú
1029 19|          srdcem a skutkem zname-najú, že jsú spravedliví čtnosťi
1030 19|             rozmislá panujíci ďalšéj, že ze sedláka všecci žijeme.
1031 19|           ač-koliv sa ťi viďeťi buďe, že on sám na sebe a na své
1032 19|            své viživeňí pracuje, ano, že sa víc ješťe unúvá nežli
1033 20|              cuzé plaťi. A dosť jest, že je on za takové drží, s
1034 20|               A tito preto jsú lepší, že hojňejší plat žádajú, ponevádž
1035 20|               sipú, ale tím porádkém, že jestli za ňeokresaního ňechceš
1036 20|                kolik chce, svú hlavu, že mu snaď ja-hodi,  figi,
1037 20|               neb zretedlná vec jest, že jsú vždi ňekemu škodlivé),
1038 20|               zná zrozeňí preme-ňiťi, že čo kovárské otroski jsú,
1039 20|              téjto jeďiňe služebkiňi, že zle tiž strevice natáhla,
1040 20|            paňátka šťestlive prežili, že jsa jazíček rozvazuje a
1041 20|            práce?–Až velice mnoho,tak,že mnozí aňi k chvílnému modleňú
1042 20|       vikládal, jak, abi jsťe veďeli, že márnotratnosť tá z cuzích
1043 20|              čtnosť sebe učiňili tak, že v príslový prijšlo: Ňeni
1044 20|             musejú. – Ale ríkajú oni, že kďi bi s posavádňejších
1045 20|        spusťili, v rúchu nade-všecko, že bi tak ňebil na viďeňí mezi
1046 20|           ňerozumujem, která príčina, že bi jsme naproťi nemu súdu
1047 20|        tovariš cesti. „pravím techdi, že bi jsme móhli i mi proťi
1048 20|                 Čož jest ďivu techdi, že to menšé pánstvý Trpí, rozďelené
1049 20|               pánstvý Trpí, rozďelené že žebre zemanstvý? ~  Nebo
1050 20|              drápáno panstý? Položme, že ďedo trích mal sinuv a jedenkaždý
1051 20|             potrhano. Položme ďalšéj, že sinové ništ ňe-spúšťajú,
1052 20|              sinové ništ ňe-spúšťajú, že spúsobú, kterím oťec žijal,
1053 20|           spúsobú, kterím oťec žijal, že ten stúl to služeb-níctvý
1054 20|         chudobe bívá náhleno?! Dodaj, že ďítki ješťe i prevíšiťi
1055 20|              Naposledi to znaj ješťe, že v kraji temto mnozí spravedliví
1056 20|        rédčicu bi prepadli. To odtúď, že v čas do-majších obzvláštňe
1057 20|       préstupek jest,“ odpovídal on, „že svobodního zve-ra, abi škodi
1058 20|               zretedlné jest poznaťi, že do sedlákovéj kapustnice
1059 21|           uslišíc jích a domníval sa, že mezi Francúsuv prišel. Čo
1060 21|          pohlédnúc, zúrive odpoveďel, že jemu krem svéj a téj všem
1061 21|              tím me-ňéj cíťme; možné, že trpezlivosťú zvíťazíme,
1062 21|              z velebnosťú odpovídala, že to osvíceního biskupa dum
1063 21|         osvíceního biskupa dum jest a že zrozená jeho príveťivosť
1064 21|           pristúpili, leknuli jsú sa, že oheň vňútri jest, ale který
1065 21|             viďení všecci tri súďili, že v svém živobiťí ňetuze mučil
1066 21|            redšejšéj, ale tužšéj tak, že ňé ústa toliko, ňež nos
1067 21|            tak vratný a pospešný bil, že sebe setvi pán biskup vo
1068 21|               nebo mu v misel vpadlo, že pre ních musí biťi volaný.
1069 21|             srdečnú vrúcnosťú mlúvil, že naposledi vícéj nestačil,
1070 21|      premlúvil: „Ňeďivťe sa“, praví, „že nábožníci naší vaších tak
1071 21|               jako miluvaťi? – Takli, že proťi tím s ka-zatedlníc
1072 21|            bívá kričano, kterí mlúvá, že sa oni na nepríteluv svích
1073 21|       nepríteluv svích ňehňevajú, ale že jím dobre čiňiťi, aňi dobre
1074 21|             najprvšéj jsíce) kričano, že žádnej mzdi, žádnej odplati
1075 21|           cesti. ~Dosvedčil od hlavú, že iťi chce a spomnení kapláni
1076 21|         predná-šil, všem dával znaťi, že jen z rechtorstvá, tuším,
1077 21|             viňésťi uložil, vi-nášil, že totižto biť bi i nádeje
1078 21|               našéj prospech. ~Prvňé, že ženiťi sa od Boha ňeňi žádnímu
1079 21|               neb zretedlná jest vec, že čistota radda jest toliko
1080 21|               Ale odtúď ňenasle-duje, že čo Búh ňezakázal, to cirkev
1081 21|               každoďenné skuseňí učí, že i svetské vrchnosťi mnohé
1082 21|               potem, nežli preukázal, že v prvňé cirvi veki običajňe
1083 21|            caelibát a odtúď zaví-ral, že ňemel biťi nikdi v zákon
1084 21|           cirkevníkuv rozumil všaďe), že oni musejú v pro-stred lidstvá
1085 21|         bidliťi z obidvojím pohlavím, že všemi stavmi stále své zanepráddňeňí
1086 21|           vedomosť panuval a natolko, že pre dlhokú jeho trvácnosť
1087 21|             medzi jinšími aj tú biťi, že jsú biskupi običajňe starí
1088 21|          slovámi mlúvil. Znaťi dával, že i mezi kacírmi jsú mírní
1089 21|               poveďel: „Žáden ňetají, že cirkev naša naším kňezum
1090 21|               múže, dúfáme ništmeňéj, že bárs ho aj dopusťí, vždi
1091 21|            méj misle. Zďe spatrujeme, že jednoustovné pobožnosťi
1092 22|       Tal-múda povibíral a ňepochibňe že preto, abi je pred očima
1093 22|             cení, to jedno odpovídal, že on visokú árendu plaťiťi
1094 22|    najponížeňejšéj, abi jím je vidal, že jích prám aj na pánskú oračku
1095 22|             aj na pánskú oračku hoňá, že sebe pomócťi ňeznajú; pohládali
1096 22|                pán Mojžišku, mlúvili, že počekáťe až do no-vého a
1097 22|              na zem a s tím znamenal, že tú jemu počestnosť dává.
1098 22|            pak jedni mlúviťi počnúli, že bi tolik ňebilo, zacpal
1099 22|         zacpal jím ústá, zaškamrajíc, že oni ňeveďá, kolik pili,
1100 22|            vaších sedláckích plúcách, že jestli ho chceťe v spravedlnosťi
1101 22|               žid? – Jeden odpovedal, že pjet grošuv, druhý že ďesť,
1102 22|      odpovedal, že pjet grošuv, druhý že ďesť, ňekterý aj zlatý a
1103 22|               večer prísahú zavazuje, že kresťana, kďe jen mócťi
1104 22|             jiné zeme virábaňí? Snaď, že juž vlastnéj krajini ňemajú?
1105 22|              vlastnéj krajini ňemajú? Že jsú, kterák o sebe virávajú,
1106 23|             misel a ze skutku poznal, že sa mu hodňe móhlo spívaťi: ~
1107 23|         ukazuval. Ona pak odpovedala, že ňeví jako – že však brána
1108 23|            odpovedala, že ňeví jako – že však brána bila vždicki
1109 23|                 však uhlídáťe i sami, že v mém príbitku ništ ňemám –
1110 23|              jsa jakosi chílí. Mlúvá, že nás budú hotovím viplácaťi.
1111 23|               míťi, aj za to plaťiťi, že jsi ti posavád jen za ústné
1112 23|             pre seba zmeňujú natolko, že pravé biťi musí o mnohích
1113 23|             Tak: Po-veď jím ňekterím, že jsú ňeučení, že malím umením
1114 23|             ňekterím, že jsú ňeučení, že malím umením vládnú, odpoveďá,
1115 23|              umením vládnú, odpoveďá, že Vikupitel sveta učedlníkuv
1116 23|             ňikďi ňeučili. Poveď jím, že jsú jazika ňerozváza-ního,
1117 23|          ňerozváza-ního, prekaženího, že leptajú, odpoveďá, že Mózes
1118 23|    prekaženího, že leptajú, odpoveďá, že Mózes dosť mrcha jazika
1119 23|            samo na seba kričeťi buďe, že lakom-stvý jest. ~Posledňe,
1120 23|              nám ti, ďedko, opakuval, že ňemúžes, veru ňemúžes, tak
1121 23|              ňemúžes, tak i ja ríkám, že ňechceme, ňechceme, veru
1122 23|            kterím bil preto pochiťen, že jích zloďejmi biťi veril,
1123 23|             se svetnice jeho zbadali, že i dvere zňútra plechem a
1124 23|            Janko,“ mlú-vil on, viďíc, že zlé jest, než takto. Vičítal
1125 23|     nadevšecko, abi ďíťa samo badalo, že krive odpovídá a bai s krivého
1126 23|              lituv v sebe obsahuvala, že sa tenž Van Stiphout s poďivením