Part

 1 1 |       všecko všech súdu podstíram, jedno jeďiňe, čo spravedlnosťi,
 2 1 |          jsem dvojnásobné znameňí. Jedno nad litterárni, které sami
 3 2 |            omdlívajicímu padnúťi a jedno jeďiňe, potešitedlné slovo
 4 3 |          života jeho vichováňí, na jedno toliko siliťi jeho neprestával,
 5 3 |          zadušeňí jejích vicházal. Jedno nadevšecko doma ješťe slišíc,
 6 4 |        jest naplňená. Troje toto a jedno z trích tíchto obzvláštňe
 7 4 |            jedna - jeďinká radosť, jedno - jeďinké starobi méj ťešeňí!
 8 4 |           radca a najuprimnejšího (jedno vijmúc, čo hňeďvipovi) ochranca
 9 4 |             nebezpečenstvý vhoďiť. Jedno sa tážem: Či toťižto múžem
10 4 |        poslušenstvý tvé predešlé a jedno ješťe naposledi preukáž.“
11 5 |       roďičé na dcéri prehlídajíc, jedno jeďiňe poledňe majú mať
12 6 |            ňikdi banovať ňebuďeme, jedno ništmeňéj prosíme, a to
13 6 |            dohadovať sa začali, to jedno slišávali óde mňa, že musí
14 6 |        zplna ukazujícé. A z tíchto jedno, bich jistotu čím skoršej
15 6 |         skoršej vizraďil, z tíchío jedno ti jsi, pani má, druhé pák
16 6 |      láskavejšej prosila, bich jéj jedno z vás pusťil, jestli nechcem,
17 6 |            jsem techdi domuv a ;:a jedno dve jsem jéj priňesel, neb
18 6 |         múdre napomenula, bich keď jedno i druhé odevzdal, ať bi
19 6 |           plňiťi, z techto dvojího jedno čiňíťi. Zapredať ništmeňéj
20 7 |         oni rozpálené železo (toto jedno običajňe ukazujú) do svích
21 7 |           pochibi dlho ňeveďel, to jedno mislil, že ona od vícéj
22 7 |       vzdíchal, lkal sa a čo-koliv jedno k žalosťi nad prehrešením
23 7 |          kňez neb svetský zločinec jedno jest, obadva rovno ku krížu,
24 7 |             nech sa plní vúla tvá. Jedno prosím (zďe ho predce oklame
25 7 |            navrátil, neb od ňéj na jedno ješťe slovíčko bil volán,
26 8 |             kďi bich od vás bil na jedno prinúzen a potem ňespokojen
27 8 |       služebník Renait aneb René – jedno jest Skanderik – Alexandria
28 9 |        Podobné bilo aj ostatné, čo jedno za druhím vivázali až do
29 10|          ju bili znamenali, jen že jedno bilo čírné, druhé srvátkové
30 10|       poznaťi bilo, že jedna-každá jedno nebo druhé osobitne (ale
31 10|          bolesťi sprošťená bila. O jedno ništmeňéj prv jsem vždi
32 10|         ťela, tak ducha úzkosťami, jedno jeďinké víjmúc, že totižto
33 12|        bárs kďe jind'e odbavuvanú, jedno společné že všemi víri našej
34 12|       j^afežto bich ja s Luthé-rem jedno veril, ale ňé s tích dúvoduv,
35 13|        obával, že, ponevaďž všecci jedno držá, čo premlúví, všecci
36 15|           Slaváka nebo Slováka (čo jedno jest, neb jestli od slávi
37 15|       skladatela obdržal, že s ním jedno mislili, čírnú pečeďú ho
38 17|         pítáváme, vidajťe, jakžto: jedno nebo dve kurátká, húsen-ku,
39 17|          páterkové, ňemám. Čo jsem jedno jeďinké mela, to jsem musila
40 17|           ba-rančátko jsem též jen jedno mela, nebo mi jinšé ovce
41 17|       gazďiná upoťená a zadíša-ná, jedno kura v rukách ňesíc, naspád
42 19|          sa papraťi? ~. . . . . .  jedno mi jest všecko, ~I Mars
43 19|         odtúď? To, že ňemocního aj jedno toliko žili tknút'i mnoho
44 19|         lítosťi hodňe ďívaťi mali. Jedno bilo, že sedláka rukami
45 19|           kam kúl padňe, všecko mu jedno bilo – hlava, chrbét, prsá,
46 21| ne-vernívkuv hleďení vivíralo, ale jedno sa melo posavád a má sa
47 22|         všecki tak visoce cení, to jedno odpovídal, že on visokú
48 23|          jináč.“ – „Všecko jest to jedno, mé milé ďíťa“, ríkal on. – „