Part

 1 2 |             j e m, že ňélen v ničem tebe a z tebú prítomním ňeublížim,
 2 2 |           Varlet. Neb dejžto on, čo tebe najmilšé bilo, odňésel,
 3 2 |           techdi daremné časté mé o tebe vizvedávaňí! Techdi! Ach ...!“. ~
 4 2 |          Kterák sa odslúžím, kterák tebe za tvé nevislovitedlné mňa
 5 2 | najpoňížeňejšú mú prosbu podle tvéj tebe hodnosťi predložil! O! -
 6 4 |          teba jaďinkú jsem miloval, tebe celú mú lásku, vše jinšé
 7 4 |      urizený a zadržaný, neb prám k tebe náchilnosť túto trpí“ - ~
 8 4 |            kterímu ostrosť má proti tebe a najvetšímu ze zločincuv
 9 4 |             pak toto skrz zrozenú v tebe a z tebú lesť móhla bijs’
10 4 |         Živého stvoreňí, ~Proč že v tebe láska posavaď ňepučí? ~Kdokoliv
11 4 |        chital. ~Toťižto že všecki v tebe zebrané máš ~ Rozkoše, že
12 4 |            ňeopusťil bi i roďičum i tebe oznámiťi bár dobre, bár
13 4 |             ho ňečekali, obzvláštňe tebe žebi ňebil odkázal, bijs’
14 4 |             mého vezmúť míňim, teho tebe, moja, raďím, který tebe
15 4 |            tebe, moja, raďím, který tebe milý jest, tebe sa páči.
16 4 |        raďím, který tebe milý jest, tebe sa páči. Ňikdi (mlúvil daléj)
17 4 |              za kterích oznámeňí ja tebe dcéra má ďekujem, teba chválím)
18 4 |             Ňestrachuj sa, žádné sa tebe tuto ňestrojí ublížení,
19 4 |             jestli má, ano, i tvoja tebe česť jest mila, i musíš.
20 4 |            mi sám ze všech zalíbil, tebe smímu mňa daťi  jsem uríďila,
21 4 |          dopusť, bich ťi vernú mú k tebe lásku prukázal, čekaj, dokúď
22 4 |           privoleňí ništ ňemóhel, v tebe pak žádné ješťe vtedi ňebilo
23 4 |      nasledovala, neb prečo bich ja tebe i pobočňe bila móhla chceť
24 4 |          zahraďe mlúveňí. A čib´ sa tebe ňelíbila tá osoba, která
25 4 |            bi ťa jednúc zamilovala, tebe bi sa vždicki chovala i
26 4 |          nad teba! Ano, múže li biť tebe ve vernosťi lin i zdaleka
27 6 |           že ti ob-vzlaštňe (neb na tebe jsem to postraceňí Ibraímka
28 7 |             svíťilo a či preto milú tebe dcéru oželiť a obetovať
29 7 |       oddáleních púšťí prijšél jsem tebe zvestovať, abi jsi ňeprítela
30 7 |              jakú teba pravdu maťi, tebe nemoci vie jak mne veriťi
31 7 |         svém pevno zavrel, vtedi ti tebe smích, jemu ale ňepotešitedlnú
32 8 |               ku kterího lásce túto tebe preukazoval, neb pamätám,
33 8 |    Prečokoliv tak dobrot-livý bil k tebe najuprimňejšá, nech jest
34 8 |              Kterímu zveďelosť mu o tebe a že zveďe-losťi pocházající
35 8 |       zveďe-losťi pocházající múj k tebe príchod spolu ďekuvať musíme,
36 8 |           dvojčence poroďila, on je tebe vzal a u kého bili, s tím
37 8 |          tvoju jsem chcela zustaťi, tebe pre mňa zadné uškoďení ňestvorujíc
38 8 |        odhoďiť?! Ale kterák ja mu k tebe lásku pozatím dosť viznáim,
39 8 |             totižto, kďiž jsi o mém tebe privolení jesťe nebil zúfal,
40 8 |             osobu takú, jaká táto k tebe jest, sklamal? – Ale abi
41 8 |             čo najprospešňejšé biťi tebe uviďíš. Zavolám ťi mužuv
42 9 |              zamlčím radnej! ~Než k tebe ješťe jednúc sa obracám
43 10|         jest! – Krv má buďe naproti tebe volaťi a žaluvaťi. S tím
44 11|          zráč, ~Že po uši žereš: ~A tebe, o, slopáč, ~Že až líški
45 21|             popusťiťi? Hé? – Tak to tebe gazduješ? Jastliže kaž-dího