Part

 1 4 |        toťižto a samím spúsobem vi, lid úbohý, šťesťí vaše
 2 5 |          neb bárs bi čo počala, vi, že mu dušu víc ňenavráťí.
 3 5 |       nasleduje? Ponevádč dobre vi jeden každý, že jestli čo
 4 6 |         mi neznal poveďeť. Buch vi, či tam zemrel jest, či
 5 7 |  milovaní povstať ňemúže. A kdo vi, či ho tak nemilovala, bi
 6 7 |        jak sa na jediního, nebe vi jakího, svedčí. – Milovala
 7 7 |       teba ani ňepújďem. Múžeťe vi dva odejdúť bez oznámení,
 8 7 |         podobne ňemóhei? Jestli vi šťesitlive všetíki haťi
 9 7 |        s vami buďem, jestli ale vi do síťí vpadnete, imňe také
10 7 |   nepreukáže. Vtedi pák, jestli vi dva, jakž reknúl jsem, bezpečné
11 9 |        s tím, že hibce a visoce vi skákaťi, znamenajú, predce
12 9 |     zalejú! Sestrička vaša – o, vi (k vám sa obracaní a k vám
13 9 |        obracaní a k vám volám), vi, dávne nebeskiho techto
14 9 |      techto zámku obivatelkiňe! Vi, které jsťe tu juž mnohé
15 9 |     angelském plesaní strávili! Vi, dvojctihodné pani matki
16 11|        zedníci a naturalisti! – Vi, kterím ňeni dosť, že sa
17 11|        sebú ta vlécťi chceťe. – Vi štekáťe, bu-číťe a ručíťe,
18 11|         ňemeli, kďiž bi jsťe sa vi maťerinskím a známím vám
19 11|  potvorí, všetko stvorení, – O, vi sväté klášterské drakiňe!
20 11|       sväté klášterské drakiňe! Vi ťiché, medovího hledu basiliškiňe!
21 11|     medovího hledu basiliškiňe! Vi cukrovího spevu púlribi
22 11| cukrovího spevu púlribi syréni! Vi líbezňe kodkodákajícé slepice!
23 11|  líbezňe kodkodákajícé slepice! Vi, ani neznám visloviťi, čo
24 11|      benediktínki benediktínom, vi nám a tak daléj. Nemúžú
25 11|       sa mi ňe-vimotáťe. Slišťe vi opravďiví Astarotha poslove
26 11|       čož s techto vinašáte, o, vi hlúpe mulice, vi štokfíši! –
27 11|   vinašáte, o, vi hlúpe mulice, vi štokfíši! – Takli mi, kterák
28 11|      kterák juž spomenul jsem a vi ňetajíťe, takli mi máme
29 12|       celý svet, poneváďž dobre vi, že jsú biskupi opravďiví
30 14|     čemer dostáva: radnej (kdož vi kde?) konec života svého
31 16|    velice hríšné ňeporádki jsťe vi móhli zďe z patrónstvá svetského,
32 17|        rádu kúpila. – A či jsťe vi též tem ráďe? – Nosíťe li
33 17|  vejíček a tak dalšéj, abi jsťe vi tím sporňejšé nebeské požehnaňí
34 17|         daremňe zimuvali, dajťe vi jen sem mršinu, ňech daremňe
35 17|          Anebo jestli on kázal, vi neveríťe a zúfaťe o ňem?
36 17|        žijeme. – Zachovávajťe i vi rovný život a aňi vám ništ
37 18|         teho, jenž bi tak, jako vi raďíťe, prvný svadbu odba-vuval?" ~„
38 19|         jsú hnusné pohári Aneb (vi to znáťe) z jákích slív
39 19|      než na ďábluv. Tíchto sa i vi jednak bojíťe." ~Zasmál
40 20|   zunuval. ~  Znáťe bez pochibi vi všecku túto sveta politesse,
41 21|       Móhli  jsme mi, múžeťe aj vi v samotném živoťe strvaťi
42 22|           Nech vás čert pobere, vi bezbož-níci, prečo slopeťe,
43 22|       páni pítajú?“ – „Ale však vi máťe, Mojžiško, (zas jeden