Part

 1 1 |      dobré, aspon vedle vťipu mého, predsevzeťí, které v čem
 2 2 |       ješťe i do dvúru taťíka mého vkrociťi, tu skrúšením srdcem
 3 2 |    zemrel i v príbitku taťíka mého pre žalosť. O, taťík múj,
 4 2 |    Stiphout i nad Don Varleta mého! Ti mňe vic jak Pylades,
 5 4 | slávnosťi téjto našéj učiťeľa mého, že trpkosťú a ňevrlosťú
 6 4 |     Ňech jest daleko od mislu mého, že bich ja ju z píchi neb
 7 4 |    ješťe bárs i do posledného mého díchnuťí, takú mám teho,
 8 4 |  druhú ťešká jest, od uložeňí mého musí odstúpiť? Jestli toto
 9 4 |     povedal, „teho ja za zaťa mého vezmúť míňim, teho tebe,
10 4 |       bárs mé, bárs ňeprítela mého víťazstvý prepísano buďe,
11 4 |     velebím, tak mu slib otce mého zachovávám! Pokuď techdi
12 4 |       e g o v u, sestru tehož mého ženícha, morský jakýsi zbojník
13 4 |    ňeéjen ňé za zlomiselníka  mého, ale i za najprozretedlejšího
14 4 |   múžeš viňésť z oňechdajšého mého v zahraďe mlúveňí. A čib´
15 4 |      milujem ňé pre slib otce mého, než ja sama ňevím prečo,
16 4 |    jest odveďená, vedle slibu mého i zlúval jsem ja.“     
17 4 |        ňedoťíčú sa oňi života mého pre své ňiňejšé uložení.
18 4 |      v Kods Scherife u taťíka mého za bezpečné své navracaňí
19 4 |       vojáci, kterí od taťíka mého ješťe v rečeném mesťe Kods
20 5 |        neb, pravil: „Jak bez  mého oznámeňí nalezená buďeš,
21 6 |       šťesťí podlé vtedajšího mého rozumu, mnohem viššej malo
22 7 |      ohovárlivosťi a potupení mého neb ku vi-mišleňí rozďílních
23 8 |     aj vtedi, kďiž jsem Renéa mého v bruchu ríb pohrebeního
24 8 |    dokúd' míra a smisel jména mého buďe naplňený, dokúď ma
25 10|    jsem bila zavrela do srdca mého, ale .klamatela ťisíc trestúnkum
26 10|   klastera vkračuváňí, v čase mého slibuv skláňí ne jinšú než
27 19|   jsťe, takli, ozdobu kosťela mého, krásu domu božího! Viďíťe
28 21|      a nasledovňe dňuv života mého utrácaňím kričím? – Zdališ